PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Přední Zvonková (Vorderglöckelberg) - Nuibauerů jedlička

Přispěl: Jiří Kripner

Na jihozápadním okraji téměř jen jednotlivě rozptýlenými staveními tvořené velké farní vsi Glöckelberg, nedaleko hostince zvaného "Kreuzwirt", nad domem čp. 38 "beim Nuibauern" (tj. "u Neubauerů" v nářeční podobě příjmení "po chalupě" - jde přitom o rodný dům autora německého textu - pozn. překl.), jehož majitelem býval Vinzenz Micko, stojí v 850 metrech nadmořské výšky mezi polem a loukou zcela volně vysoko se tyčící statná jedle. Majestátně se vypíná ve své hrdé osamělosti vysoko k modrému nebi, se široce rozprostřeným větvovím podobná mohutné pyramidě. Ještě ve výši mužské postavy má její kmen obvod tři a tři čtvrtě metru, podle výpočtu z délky stínu výšku 24 metrů a je v tak dobrém stavu, že odolává i úderu blesku. Po jednom silném zásahu jeho výbojem bez viditelné škody se často říkává: "Wird halt in 's Nuibauern Tännlin gangen sein!" (tj. "Už to tak bude, že do tý Nuibauerovy jedličky vešel!" - pozn. překl.)
Dvakrát však to ten strom odnesl přece jen těžce. V roce 1848 blesk rozdrtil horní třetinu kmene (podle svědectví roku 1823 narozeného, ve vysokém věku až zesnulého souseda Kajetana Wegscheidera). Jedle ale vytvořila z nahoru se pnoucích větví dva vrcholy nové, jak je to zachyceno na jednom jejím snímku. I ty ovšem v roce 1906 srazil blesk, snad také jindy ještě. Pak už starý strom neměl dost síly, aby vyhnal do nového vrcholu. Bez tohoto a ještě jiných zásahů by ta jedle byla jistě mnohem vyšší. Větve dosahují široko do stran, jsou nasazeny nepravidelně, na návětrné straně od jihozápadu jsou kratší nežli na té protější a silou i vzhledem se rovnají větvím nějakého buku. Ty spodní mají až 15 centimetrů v průměru, jsou velice sukovité, mnohokrát pokroucené a navzájem překřížené. Jehličí na těch natěsnaných výhonech větví je krátké a velmi husté. Strom nese zřetelné znaky vysokého věku a nejspíš by se asi dal přirovnat k dosud zdatnému starci. Mezi zelenajícími se větvemi je i mnoho suchých, kterých se jedle jen zřídka zbavuje, stejně jako jehličí na nich. Travní porost přitom dosahuje až k samému kmeni. Stáří stromu lze těžko určit. Snad byl v roce 1670 svědkem stavby prvních domů tu v Glöckelbergu. Možná může za svůj v každém případě vysoký věk děkovat okolnosti, že jednou částí svého kmene stojí na pozemku krumlovského panství. Až do doby kolem roku 1900 stála pod stromem, o který se opírala, pazderna (v originále "ein Flachsbrechhaus" - pozn. překl.) zvaná tu ovšem "Haarstube", dočasně i obývaná (dnes v Schöneben žijícím Jungbauerem) a chovala v sobě dokonce i stáj. Na protější straně ji kryla třešeň, pověstná sladkými plody s téměř černou slupkou.
Pro svou vladařskou výšku a volnou polohu je naše jedlička (důvěrná zdrobnělina jistě odkazuje ke slavné Stifterověpovídce Popsaná jedlička - pozn. překl.) oblíbeným shromaždištěm a místem odpočinku nejrozličnějšího ptactva, zejména pak vran. I divocí holubi však, jestřábi i menší ptačí druhy se potkávají a hnízdí v jejích hustých větvích. Když je všude čas květu, zpívají a bzučí kolem pohostinného stromu nesčetné roje včel, vos, sršňů a jim podobného hmyzu. V roce 1924 hostoval na širokém vrcholu dokonce jinak v celém zdejším kraji snad nikdy nevídaný čáp.
Ta jedle je něčím jako symbolem zdejšího okolí. I zesnulý kníže Schwarzenberg, který mohl nazývat svým majetkem na miliony stromů, zůstal před ní stát a dlouze ji pozoroval. Když v roce 1871 do Ameriky vycestovalý Alexander Keim, řečený Schopper Xandl, přijel sem po letech na návštěvu a z Hořic (Höritz) se vydal pěšky do Mokré (Mugrau), prý jako první znamení šumavského domova spatřil, jak sám vyprávěl, zrovna Nuibauerovu jedličku.
Poté, co ten starý větry ošlehaný šumavský strom odolal tolika zlým náporům bouře, proměnám počasí a masám sněhu, dokonce i tolika úderům blesku, můžeme doufat, že bude potěchou i budoucích pokolení.
Jeden soused je toho mínění, že strom je křížencem jedle s tisem. Můj otec Engelbert Micko mi k tomu sdělil, že při dříve u nás stojící kamenné zdi měly tisy opravdu stávat. Snad by mělo být s jistotou zaznamenáno, že poslední tis v Glöckelbergu rostl na temeni zdejšího 912 metrů vysokého vrchu Bartelberg. S kamarády pasáčky jsem často tisové větve nosíval k nám domů a dělávali jsme z nich i hole. Tis byl vysoký něco přes jeden metr a pro množství bočních výhonů měl spíše vzhled keře.

Glöckelberg - Geschichte einer Böhmerwaldgemeinde (1992), s. 264-266
www.kohoutikriz.org

Vloženo: 7.1.2014



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 68 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist