Černý mlýn (Černý mlýn) - Historie

Beigetragen: Fanda Podzimek

V urbáři litomyšlského panství z roku 1557 se praví o Horním Újezdě: „v tej vsi mlejnů sedlských jsou tři o pěti kolech moučných.“ Prostřední z nich stál v místech, kde silnice od Sebranic a Krásnovsi ústí na dnešní silnici z Poříčí do Dolního Újezda a Litomyšle a kde se dodnes říká pod Hraničkami. Měl pravděpodobně jedno složení a kolo na horní vodu. Možná, že šlo o tentýž mlýn, který již r. 1398 byl předmětem sporu mezi litomyšlským biskupem a kapitulou, jak se zmiňuje Zdeněk Nejedlý ve své Historii Litomyšle.

V roce 1548 v něm hospodařil nějaký mlynář Tobiáš, který platil vrchnosti svatojiřského úroku 13 grošů, svatohavelského též a mimoto čtyři věrtele ovsa. Po něm mlýn držel od roku 1556 Jakub, jehož mlýn přišel na 400 kop míšeňských grošů. Dalším majitelem byl Jíra Prudík, od něhož tento mlýn získal roku 1569 Vávra, řečený mlynář. Vávra seděl předtím na mlýně v Desné. Mlýn v Horním Újezdě, který při prvním číslování po r. 1770 dostal číslo konskripční 9 a po přečíslování domů po r. 1800 č.p. 8, koupil již za 730 kop grošů míšenských. V hotovosti zaplatil 145 kop, zůstatek měl splácet každoročně na sv. Jana Křtitele vždy po 30 kopách. Doba splátek byla velmi vysoká – téměř 20 let. S mlýnem obdržel "... dvě krávy dojný, prase jedno, slepic s kohoutem pět ...". V roce 1582 při uzávěrce ročních splátek se Vávra mlynář uvádí již jako Vávra KYSYLKO. Vávra zemřel r. 1606 a mlýn odkázal svému nejstaršímu synovi Václavovi Od Vávry přes tohoto syna Václava se vine zřetelná a silná niť, která spojuje všechny dnešní Kysilky z Dolního a Horního Újezda, Chotěnova, Osíka, Seče, Mladočova a zřejmě i Sebranic, Lubné, Vysokého Lesa a Lezníka.

Posledním držitelem mlýna z rodu Kysilků byl Jan Kysilka (*1753). Mlýna se ujal někdy v polovině sedmdesátých let 18. století. Brzy poté mlýn vyhořel a mlynář se tak zadlužil, že mu nic jiného nezbývalo, než nově postavený mlýn r.1783 prodat. Novým vlastníkem mlýna stal Josef Hájek, manžel Janovy sestry Lidmily. S jejich dcerou se oženil Jan Stříteský, syn mlynáře z Kamenných Sedlišť. Stříteský byl újezdský rychtář, písmák, známý včelař a výrobce varhan. V letech 1820-1860 napsal své paměti, v nichž zachycuje život Hor. a Dol. Újezda v první polovině 19.století. Tyto paměti jsou však dnes bohužel nezvěstné.

Po Stříteských na mlýně hospodařily rodiny Kubků, Duchoslavů, Hurychů a Černých. Mlýn snad byl v provozu ještě do 2. svět. války. Podle indikační skici stabilního katastru (1839) mlýn měl dvě mlýnská kola.

V roce 1988 stála ještě budova mlýna, hospodářská stavení, zbytky vodního náhonu a pozůstatky po vantrokách. V mlýnici byla spousta mlynářského nářadí snad i celé složení. Po r. 1998 majitel nechal již značně devastovaný mlýn zbourat a na jeho místě vyrostla dvě nová stavení.



Z 18. století se zachovala pověst o pověst o kamenném křížku na Hraničkách a křivopřísežníkovi Královi, která se dotýká tohoto mlýna. Krčmář v Kamenných Sedlištích, nějaký Josef Král, dlužil svému sousedu 300 zlatých.

Když soused zemřel, Král popřel, že by si peníze byl kdy vypůjčil. Nešťastná vdova po sousedovi se obrátila proto na litomyšlskou vrchnost, která povolala krčmáře do města, aby před písařem a úředníky odpřísáhl, že si žádné peníze nepůjčil. Král bez zaváhání tak učinil a byl propuštěn. Zpátky domů se vracel na svém koni cestou přes Hraničky. Jel tryskem, snad z radosti, jak pořídil, snad hnán výčitkami svědomí. A právě, když míjel dole v údolí Kysilkův mlýn, kůň se něčeho polekal a vyhodil svého jezdce ze sedla. Královi se přetrhl řemen pod sedlem, spadl, hlavou narazil na špičatý kámen a zůstal bez hnutí. Kůň udělal po stráni pár přemetů a zůstal ležet s rozbitými údy v Desince, kousek od mlýna. Mlynář Kysilka stál právě na vantrokách, když viděl koně bez jezdce metat přemety se skály dolů k řece. Hned se domyslel, co se asi stalo, přeběhl řeku, vyběhl na kopec a začal krčmáře křísit. Král se z bezvědomí ještě probral a stačil se vyzpovídat před mlynářem, který byl toho času konšelem, že křivě přísahal a že je skutečně ony peníze své sousedce dlužen. Přikázal, aby dluh byl z jeho majetku vyrovnán, a za chvíli zemřel. Litomyšlská vrchnost pak na památku nechala na onom místě postavit kamenný křížek s nápisem "Zde na tomto místě se zabil pádem s koně křivopřísežník Král L.P.1750".



Z doby Marie Terezie, kdy se provádělo tzv. první vojenské mapování, pochází následující popis zdejší krajiny a mlýna: "Víska, neboli Horní Újezd, je rozložena po stráních příkré rokle, která se pod vesnicí svažuje do údolí, jímž protéká Desná. Většina domů je vystavěna z kamene a obehnána ochrannou zdí. Pouze mlýn Kysilkův a mlýn ve vesnici jsou zděné jen způli. Přes mlýnské náhony vedou dřevěné mosty. Údolí se dá projet pouze po cestě, která jím podél prochází."



Posloupnost majitelů mlýna:

1548 Tobiáš

1556 Jakub mlynář

1556-1559 Jíra Prudíkův

1569 Vávra mlynář (Kysilko)

1606 Václav Kysilka

1650 Jan Kysilka

1655 Jiřík Kysilka

1691 Václav Kysilka

1717 Jakub Kysilka

1758 Václav Kysilka

1773 Jan Kysilka (1775 mlýn vyhořel)

1783 Josef Hájek

1820 Jan Stříteský

před r. 1848 Josef Kubek

1849 Josef Duchoslav

1860 Josef Hurych

1877 František Hurych

Vodnimlyny

Eingegeben: 10.10.2013