Kunstakademie Franz Gruss (Chata - Atelier Franze Grusse) - Franz Gruss - malíř, kreslíř a sochař

Beigetragen: Milan Gruber Bouška

Narodil se v Kraslicích, ale podstatnou část života se rozhodl strávit v podmanivém údolí Nancy ve Stříbrné. Vzdělání v oboru výtvarného umění získal ve Vídni. Věnoval se především krajinomalbě, ale i válečným a sociálním tématům. Nejčastěji používal olej, litografii, křídu a akvarel. Jeho díla byla vystavována v Karlových Varech, Teplicích, Liberci, Mostu ale i ve Vídni či polské Wroclawi. Své úspěchy korunoval ziskem mnoha cen. Zvítězil například v soutěži na fresku pro památník obětem 1. světové války v Chebu u kostela sv. Kláry. V údolí Nancy, kterému dala jméno hraběnka Anna, choť hraběte Nostitze – Rienecka, si Franz Gruss postavil v roce 1924 srub s ateliérem. V místech u Cínového potoka nacházel vítané inspirační zdroje své tvorby. Ve srubu pobýval až do konce 2. světové války, poté se odstěhoval do Rakouska. Z jeho chaty zbyly jen základy.


Malíři, přes ranná období strávená v uměleckých školách ve Vídni, smutné zajetí v I. světové válce prožité v Rusku a anabázi útěku zpátky do vlasti a několik let strávených v poválečné Vídni, převážily zážitky z války a ze zajetí byly otřesné a traumatizující, že zanechaly ve vědomí mladého senzitivního umělce stigma, které si již nesly po celý zbytek života. Měl rád samotu a příroda se pro něho stala téměř duchovním prostorem, jakousi osobní terapií. V té době žila Grussova maminka v Kraslicích zcela sama. Možná právě proto se vrátil Gruss, vyměnil rakouskou metropoli se vší uměleckou garniturou za lesy Kraslicka.
Hrabě Ervín Nostitz pomohl v roce 1924 najít tuto lokalitu, a tak na místě někdejší pastoušky hlídače pastvin, byl nad malebným soutokem Rájeckého potoka a Cínového potoka dostavěn srub. Gruss našel nový domov a místo pro jeho následnou uměleckou tvorbu.
Za srubem měl i svůj umělecký ateliér, který by l svědkem vzniku jeho uměleckých děl, ale časem kulturní enklávou v sudetoněmeckém pohraničí. Od roku 1928 do poloviny třicátých let zde vedl Gruss kursy kresby a malby, a to pro budoucí odborné učitele na měšťanských školách. Tyto přípravné kursy měly časem takový věhlas, že malíř musel již další zájemce odmítat. Kromě učitelů se Gruss věnoval i nadaným studentům, kteří uvažovali o umělecké dráze. Do srubu a ateliéru nacházeli si cesty i spisovatelé, filozofové a jiní umělci.
V době 2. světové války, musel Gruss, v tu dobu téměř padesátiletý, narukovat. Od roku 1940 působil u Luftwaffe jako kreslíř obrazové dokumentace válečného zpravodajství. Jeho služba trvala maximálně do roku 1942 s několika pobyty v Nancy. Jeho kresby z doby nesplňovaly požadavky propagand. V kresbách si více všímal mrtvých, zraněných, uhořelých nebo únavou demoralizovaných jedinců.
V roce 1941 se stačil v Kraslicích oženit a byl již v době narození svého syna (1942) doma. To ještě nikdo netušil, že ve svém srubu bude pobývat několik měsíců.
Po válce probíhala ve Stříbrné demarkační linie a v místě dnes již bývalé hájenky v Nancy bylo stanoviště sovětského velitelství. Vzpomínky na chvíle, kdy ruští vojáci chodili za malířem a půjčovali si kytaru, na oplátku přinášeli rodině maso, vybavují se i chvíle, kdy vojáci prohledávali celý srub, probodávali bajonety i dětské matrace a hledali válečné zajatce. Stejně jako žil Gruss přes dvacet let na hranici dvou jazykových kultur, nacházel se nyní na hranici dvou armád. Po zrušení demarkační linie a postupném odchodu spojeneckých armád byl i v listopadu 1945 Gruss na základě udání zatčen. V lednu 1946 byl bez jakékoliv obžaloby propuštěn, neboť udání se prokázalo jako neopodstatněné.
Ke konci února 1946 byl s manželkou a dvěma dětmi naložen do nákladního auta a odvezen do Karlových Varů do sběrného tábora. V polovině března byli odsunuti do amerického pásma. Do Vídně se dostali 16. března 1946.
Pro umělce představoval odsun dlouho nezhojitelnou ránu - bolest, zklamání, hněv a pocit křivdy. V padesátých letech se údolí Nancy stalo hraničním pásmem, mnohé budovy byly včetně srubu vykradeny, zdevastovány a následně rozstříleny a strženy českými vojáky. Už v šedesátých letech zbyly z Grussova srubu pouze ruiny základů a obdobný stav trvá dodnes. Smutným epilogem je skutečnost, že umělec se do Nancy již nikdy nepodíval. Možná tušil, co by ho zde čekalo...
zdroj: http://www.geocaching.com/geocache/GC4AH6G_franz-gruss-a-udoli-nancy?guid=64749add-8d19-4778-9058-4da442b385ed

Eingegeben: 9.10.2013