Leopoldovy Hamry (Leopoldhammer) - Historie

Přispěl: Miroslav Landa

Leopoldovy Hamry jsou romantické údolí v lesích jen 10 km vzdušnou čarou severozápadně od Sokolova, za Krajkovou. Údolím probíhá málo využívaná silnička, která spojuje Krajkovou s Luby a Kraslicemi. Dalo by se říct, ideální místo pro relaxaci a houbaření.
Leopoldovy Hamry (dříve Leopoldhammer, nářečně Hoama – Hamr) byly vesnicí, ač ji nic nepřipomíná. Jak hned uvidíme, její alfou a omegou byl Libocký potok, který se podepsal na jejím vzniku, osudu dlouhém šest set let i na jejím zániku.
Zemědělská usedlost na hartenberském panství byla prvně zmíněna 1350 a 1486 pod jmény Luphartzsgrun a Liebhardtgrün (Luphartzova či Liebhardtova usedlost). My už z dřívějška víme, že koncovka –grün znamenala zemědělskou usedlost. V příponě –hammer slyšíme rachotit buchar. Když si přimyslíme šplouchání potoka, klapot mlýnů a šumění lesů, snadno se dovtípíme, čím se lidé dříve živili a o čem se bavili.
Rudní základnou hamru byla železná ruda. Pozůstatky těžby jsou dobře čitelné v terénu severně od Leopoldových Hamrů na Vysoké pasece směrem k Bernovu, kudy prochází svazek žil. Linie nebezpečně prosedajících šachtic a štol se táhne v délce asi 250 m. Uprostřed ložiska byl vyhlouben povrchový lůmek eliptického půdorysu. Lom na svahu byl důvtipně odvodňován 35 m dlouhou štolou, vyraženou z boku, s dobře zachovanou klenbou a komunikující s propadem na dně lomu.
Pro zužitkování dřeva lesů založili Auerspergové nad Hamry panskou sklářskou huť. Říkalo se jí podle paní hraběnky Františčina huť. Vyrábělo se tam sklo pro Starckovy minerální závody. Sklářské výrobky pak lidé obdivovali v krajkovském muzeu, které vytvářel řídící učitel Christl. Skleněné flakony se nacházely po domácnostech. Duhovou sklovinu občas vyplaví Libocký potok z bolševníkového háje na ruinách sklárny.
Energii Libockého potoka využívala kromě hamru a sklárny hned celá řádka mlýnů. V jednom z nich se vyráběly i dětské hudební hračky, odtud zvukomalebná přezdívka „Túta-Fabrik“. V roce 1910 si obec Krajková postavila v Hamrech elektrárnu. Vyhledávanou atrakcí rodinných výletů byl pramen kyselky Saling (Slaný), dokonce s malými lázněmi.
Později zbylo obyvatelům Hamrů dřevorubectví, paličkování krajek a zemědělství. Lidí tu žilo nejvýš 308 (rok 1936) v 55 domcích.
Když bývalí obyvatelé Hamrů směli poprvé po deseti letech navštívit vesnici, odkud byli 1946 vyhnáni, našli ještě skoro všechny domy, avšak prázdné, vyrabované, s vytlučenými okny. Jen v údajné lesnické škole bylo živo. Píše o tom paní Herta Huber ve vzpomínkové knize Die Grenze ist die alte Gartentür, která vyšla 2011. Jiný pamětník, pan Reinhold Erlbeck, o existenci lesnické školy pochybuje, ale připouští, že revír sloužil k praktické výuce lesních adjunktů.
Leopoldovy Hamry zanikly 1967 při výstavbě vodní nádrže Horka na Libockém potoce. Přehrada Horka byla vybudována 1966-1969 jako vodárenská nádrž, která zásobuje Sokolovsko pitnou vodou. Podle informací z Povodí Ohře je zemní hráz vysoká až 40 m, voda hluboká 34 m, nádrž dlouhá 6 km, zatopená plocha rozlehlá 130 ha a objem vody dosahuje 19 miliónů m3. To je vše o dokonale zaniklé obci Leopoldovy Hamry.
Zaniklé Leopoldovy Hamry propůjčily jméno přírodnímu parku, který se rozkládá v Krušných horách mezi Krajkovou, Kraslicemi a Luby.
Zdroj: Lubský zpravodaj, autor RNDr. Petr Rojík

Vloženo: 9.9.2013