Pivovar statku kláštera benediktinů v Broumově (Pivovar statku kláštera benediktinů v Broumově) - Historie

Beigetragen: Fanda Podzimek

Nejstarší dějiny Broumovska nejsou dostatečně známé. Broumovsko snad tvořilo součást dnešního polského Kladska, s nímž geograficky souvisí. Broumovsko daroval břevnovským benediktinům již Přemysl Otakar I. roku 1213. Broumov je však bezpečně doložen k roku 1256 v domácím klášterním zápise jako trhová ves. Pivo se s velkou pravděpodobností v Broumově vařilo brzy po jeho založení, poté, co základní formy hospodářského života - řemesla a obchod - dosáhly určité úrovně. Ve staré i novější regionální historii je často uváděno tvrzení o tom, že se pivo v Broumově začalo vařit až po udělení městských práv králem Karlem IV. v roce 1348, což nemá opodstatnění ani v listině samé, ani v analogiích s jinými městy. Tak např. v Polici nad Metují se vařilo pivo, aniž by poličtí na to kdy dostali od krále povolení. Výroba piva byla běžnou a samozřejmou výsadou každého středověkého města. Do vaření piva poddanským městům zpravidla nezasahovala ani vrchnost. Její povolení bylo ovšem nutné k prodeji a výčepu piva, zejména na vesnicích příslušného panství. Broumovští měšťané měli se svou klášterní vrchností spory a právo konkurovat vrchnostenskému pivovaru a dodávat pivo do šenků na vesnice klášterního panství. Nejstarší zmínka o broumovském pivu je v urbáři z roku 1406, v ustanovení, které z každého pivovaru (tj.: každého právovárečného domu) ukládalo roční poplatek klášteru 33 grošů. Od tohoto poplatku byly osvobozeny pivovary, které byly umístěny přímo v hospodách, jejich platy byly již zahrnuty v dávkách z hostinské živnosti. Nejdůležitější privilegia městu potvrdil roku 1419 opat Siegfried a roku 1449 opat Jan.

V době, kdy bylo broumovské panství zastaveno knížeti Jindřichu Minsterberskému (1472 - 1488), začali broumovští prodávat své pivo i do okolních vesnic. v roce 1505, když se broumovské panství vrátilo do správy benediktinů, jim opat Klement chtěl zakázat tuto výsadu a všechny ostatní novoty zavedené za knížecí vlády. Jeho snaha vyvolala vzbouření poddaných na obou panstvích - broumovském a polickém - a opat byl přinucen rezignovat na svou funkci. Jeho nástupce opat Řehoř Broumovu výsadu prodeje piva do vesnických hospod potvrdil. Město navíc dostalo povolení na radnici čepovat i ve své době slavné pivo dovážené ze slezské Svídnice. dovoz svídnického piva si ovšem město později samo zakázalo, protože konkurovalo pivu městskému. V roce 1541 opat městu potvrdil právo na prodej piva na vesnicích a vesnickým rychtářům bylo nařízeno v šencích na rychtách (šolcovnách) čepovat pouze pivo městské. v roce 1549 Broumov vyhořel, oheň vzešel z jednoho z měšťanských pivovarů - (právovárečných domů). Společný městský pivovar, vybavený příslušným zařízením a vedený městským sládkem, ve kterém se měšťané střídali ve vaření piva, byl pravděpodobně založen až v 16. století. V městských písemnostech jsou zmínky o městském pivovaru v Dolní ulici v domě ( na jehož místě je dnes dům č. 186), který koupilo město v roce 1625 od Georga Olbera, a o dalším v Horní ulici v domě, které později dostalo číslo 241. Dům sloužící jako pivovar v Horní ulici byl v roce 1675 během půl roku znovu vybudován, a to podle vzoru pivovaru v Novém Městě nad Metují. Po dostavbě tohoto nového městského pivovaru byl starý pivovar v Dolní ulici stržen. Městská sladovna byla na Příkopě v domě č. 23. Vedle byla další sladovna, kterou město koupilo od Margarety Dimterové. Po roce 1583 byly obě sladovny sloučeny. v roce 1652 tato městská sladovna vyhořela, ale po obnově sloužila svému účelu až do druhé poloviny 19. století, kdy byl postaven moderní měšťanský pivovar. V důsledku reforem za vlády Marie Terezie a Josefa II. bylo osobní právo měšťanů vařit pivo zrušeno a městský pivovar pak spravoval magistrát prostřednictvím tzv. Brauadministration. V letech 1866 - 1867 byl v hradebním příkopu mezi klášterem a horní bránou postaven moderní městský pivovar, postupně upravovaný a přistavovaný, zejména v roce 1898 a 1908. Za 2. světové války byla v městském pivovaru zastavena výroba a z olivětínského pivovaru zřízen společný městský a klášterní podnik. Klášterní pivovar Kdy začal klášter (správa broumovského klášterního panství) vařit pivo nevíme. Existenci klášterního pivovaru můžeme předpokládat již v dobách sporů a výčep piva ve vesnických hospodách, tj. v 16. století. Panské pivo se snad vařilo přímo v klášteře, v přízemí západního křídla klášterního areálu, mimo klauzuru a opatství. Je možné, že výroba panského piva byla dočasně zastavována nebo omezována. Je málo pravděpodobné, že by klášter vařil své pivo i v dobách, kdy prakticky všechny výčepy ve městě a na vesnicích ovládali měšťané. Výroba piva byla v klášteře obnovena ve 20. letech 17. století, po návratu benediktinů na Broumovsko (Bílá Hora). Informací z klášterního pivovaru není mnoho. Historie zaznamenává jméno nejstaršího známého sládka pivovaru - Johanna Vernera, který zemřel v roce 1633. V letech 1659 - 1661 bylo na jih od klášterního kostela postaveno tzv. nové stavení - dvě křídla budovy s hospodářským zázemím kláštera, klášterním pivovarem, bednárnou, kanceláří panství a hostinskými pokoji. 18.6. 1664 byl při požáru kláštera mimo jiné zničen i tento pivovar, později obnovený. 13.7. 1684 na den patronky břevnovského opatství sv. Markéty opět klášter vyhořel. Ve městě shořelo tehdy 100 domů, na předměstí 80 se špitálem a s novým kostelem sv. Václava. Opět byl poškozen pivovar, jmenovitě uvedena sladovna. v roce 1691 jsou mezi zaměstnanci klášterního panství uvedeni: pivovarský písař Caspar Sagner, sládek Andreas Brand, pivovarský tovaryš Georg Adler a bednář Georg Härtel. Inspektoři (úředníci správy klášterního panství) měli povinnost kontrolovat míru piva a jeho jakost, vykonávat inspekce ve sladovně a nakupovat obilí. Začátkem 18. století se církev rozhodla postavit nový klášterní pivovar mimo areál kláštera. V letech 1712 - 1714 byl na pozemcích velkoveského klášterního dvora vybudován nový pivovar. Byl postaven u křižovatky velkoveské cesty a Svídnické silnice (Schweidnitzer Strasse - silnice, po které se jezdilo přes Janovičky do slezské Svídnice) v Olivětíně (cca 2 km od kláštera). Klášter kupoval chmel od sedláků z několika vesnic na panství a ječmen byl dovážen z klášterního statku Sloupno u Bydžova. Z dochovaných zpráv dále vyplývá, že v roce 1759 byl v pivovaru bednářem Wenzel Keidana. 22.8. 1775 v době rebelie broumovských poddaných neznámý pachatel klášterní pivovar zapálil, v krátké době však byl znovu postaven. V roce 1770 byl sladovnickým tovaryšem Karel Jansura. 18. století uzavírá zpráva, že klášterní pivovar v roce 1786 dodal do 30 hospod na broumovském klášterním panství 4380 věder piva a do obou městských hostinců dalších 760 věder. V roce 1889 byla v Olivětíně postavena nová velká sladovna (Malzfabrik). V roce 1948 se v Olivětíně začalo pravidelně vařit desetistupňové pivo. V sortimentu vyráběných piv bylo do té doby tří, čtyř a sedmistupňové. Dále se vařilo výčepní tmavé, příležitostně světlá dvanáctka. Za čtrnácti stupňový tmavý císařský březňák získal pivovar v roce 1890 v Paříži a 1898 ve Vídni na potravinářských výstavách zlaté medaile.

Eingegeben: 24.8.2013