Hrochův Týnec - cukrovar (Hrochův Týnec - cukrovar) - Historie

Beigetragen: Fanda Podzimek

Počátky cukrovarnictví v Hrochově Týnci se zdaleka nedatují vznikem nového cukrovaru v roce 1969, protože vaření cukru zde má podstatně delší tradici. V roce 1871 vznikl v tomto malém městečku ležícím 10 km od Chrudimi První rolnický cukrovar, který byl během své existence několikrát rekonstruován a i on byl, stejně jako řada dalších cukrovarů, v roce 1948 znárodněn (2).
Zlom přišel v roce 1969, kdy byl původní cukrovar zrušen a nahrazen novým. Úvahy o stavbě nového, velkého a moder‐ ního cukrovaru se objevily poprvé již v roce 1961. Bylo zvažo‐ váno několik variant na umístění cukrovaru, z nichž byl vybrán návrh vystavět cukrovar východně od Hrochova Týnce mezi obcemi Hrochův Týnec, Čankovice a Bořice. Ani tato varianta však nebyla zcela bez obtíží. Problematický se jevil především zábor velmi úrodné a kvalitní orné půdy v řepařské oblasti, který nesla nelibě místní zemědělská družstva v Čankovicích a Bořicích, jimž tak vznikala nemalá škoda. Určitý problém také představovalo napojení na veřejné sítě, místo stavby bylo dosti vzdáleno od vodovodního i kanalizačního řádu, další náklady si
vyžádalo přemostění řeky Novohradky při stavbě železniční vlečky.
Plány na stavbu dostaly brzy jas‐ nější obrysy, po schválení projektu v květnu 1965 začalo hledání dodava‐ tele pro stavbu a technologie. Protože kapacita domácích stavebních podniků a strojíren byla nedostatečná, rozhodl se nakonec investor pro kompletní dodávku cukrovaru „na klíč“ z Polska v rámci RVHP (2). Poláci připravili nabídkový projekt, který byl po dopl‐ nění v září roku 1966 schválen a byl podepsán kontrakt mezi podnikem zahraničního obchodu Technoexport Praha a podnikem polského zahranič‐ ního obchodu Cekop Varšava, který zajišťoval dodávku. Generálním pro‐ jektantem byl Chemadex Varšava (1).
V souhrnném projektovém řešení byly vyčísleny konečné náklady na stavbu, celková cena byla stanovena na 277,739 mil. Kčs. Do zkušebního provozu měl být cukrovar uveden 1. 10. 1969, stavba měla být definitivně dokončena v březnu roku 1970 a v říj‐ nu téhož roku zahájen trvalý provoz. Cukrovar měl zpracovávat 4 000 t řepy za den a při průměrné délce kampaně 75 dní měl zpracovat 300 tis t. cukrov‐ ky při plánované cukernatosti 17,4 %. Předpokládaná životnost nového zá‐ vodu se počítala u budov na 50 let, u strojního zařízení na 20–25 let (1).
Stavba cukrovaru započala v led‐ nu roku 1967 vytvořením zázemí pro polské pracovníky, práce na vlastní vý‐ stavbě cukrovaru začaly v červnu téhož roku. Stavbu po celou dobu jejího vzni‐ ku provázely nejrůznější komplikace, počínaje nedůvěrou místních obyvatel přes nepřízeň počasí a konče nedo‐ držováním harmonogramu stavebních prací a ne vždy ideální komunikací s polskou stranou (2).
Dosti zajímavým aspektem stavby bylo to, jak ji vnímali obyvatelé okol‐ ních vesnic. Přes počáteční nedůvěru a kritické poznámky, které vyvolával především zábor velké plochy půdy v okolí, si nakonec místní na stavbu a její budovatele celkem rychle zvykli. Po celou dobu se dostávali do kontaktu s polskými pracovníky a jejich vzájem‐ né vztahy líčí prameny jako poměrně nekomplikované. Polákům většinou nedělalo potíže navazovat kontakty a také se docela rychle učili základům češtiny, které mísili s polštinou. Účast‐ nili se různých akcí, které se v okolí konaly, ať už se jednalo o taneční zába‐ vy, plesy, návštěvy kina či sportovních utkání. Vedení nového cukrovaru pro ně pořádalo pravidelné zájezdy po re‐ publice, které měly kulturně‐politický podtext. Pokud se objevovaly stížnosti na Poláky, tak většinou v souvislosti s alkoholem. Prameny zmiňují, že nejčastějším prohřeškem byl nástup do práce v opilosti a výtržnosti v místních hostincích (2).
Určité napětí, o němž prameny mlčí, ale víme o něm od pamětníků, nastalo po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, kdy se okupace Československa účastnila také polská armáda. Protože však situace na venkově zdaleka nebyla tak napjatá jako v Praze a ve změti informací nebylo jasné, jak se věc dále vyvine, nepřikročilo se k žádným radikálním řešením. Polští pamětníci dokonce nezaznamenali žádné negativní reakce místního obyvatelstva, s největší pravděpodobností také proto, že tuto část republiky obsazovali Sověti.
Během léta 1969 probíhaly dokončovací práce a od konce června do půlky října byla nová stavba postupně přejímána. To už však probíhala první zkušební kampaň, která začala 6. 10., během ní byly odstraňovány poslední závady a nedostatky. Kvalita prvního cukru (zatím se vyráběl jen krystalový) nebyla příliš dobrá, s probíhající kampaní se ale vše doladilo tak, že se 30. 11. 1969 podařilo dosáhnout maximálního výkonu cukrovaru; tento den zpracoval 4 112 t cukrovky, čímž překonal projekto‐ vanou kapacitu (obr. 1.).
Fungování cukrovaru v letech 1970–2002
Kampaní v roce 1970 byl zahájen garanční provoz, který již zajišťovali čeští zaměstnanci. V následujících letech se provoz cukrovaru postupně stabilizoval a jeho technologie se nadále rozrůstala o nová zařízení, a to zejména na úseku balení cukru.
Společenské a politické změny, které začaly sametovou revolucí v roce 1989, zasáhly i cukrovar v Hrochově Týnci, který byl součástí státního podniku Cukrovary Hradec Králové. V květnu roku 1992 byl cukrovar privatizován při kupónové privatizaci jako Východočeská cukerní, a. s., Hradec Králové. Složitá finanční situace Východočeské cukerní pak vedla k dal‐ ší změně vlastnických poměrů: v roce 1993 vzniká Cukrovar Hrochův Týnec, a. s., přičemž Východočeská cukerní, a. s., je 100% vlastníkem jeho akcií – ty pak v listopadu 1994 prodala společnosti Cukrspol Praha‐Modřany. Na konci roku 1999 byla dceřiná společnost Cukrovar Hrochův Týnec, a. s., fúzí připojena do společnosti Cukrspol (stejně i Cukrovar Zvoleněves, a. s.) (3, 4).
V roce 1995 proběhla v Hrochově Týnci jedna z posledních velkých investičních akcí. Cukrovar se již dlouhodobě potýkal s nedostatkem místa pro vyrobený cukr, proto přistoupil ke stavbě cukerního sila s kapacitou 20 tis. t. Jeho vybudování bylo opět zadáno polské firmě Chemadex Varšava a stálo cca 78 mil. korun (2). Impozantní stavba sila nesoucí název závodu se stala symbolem cukrovaru v Hrochově Týnci, a to i přesto, že vznikla až v závěru jeho existence (obr. 2.). Ve druhé polovině devadesátých let prošla většina zařízení v cukrovaru rozsáhlými úpravami a závod byl v tomto období kompletně modernizován (5). Díky tomu se stal jedním z nejlépe vybavených a největších cukrovarů u nás. V roce 2001 pak získal Certifikát jakosti ISO 9002, což byl významný a přínosný krok k dalšímu rozvoji firmy.
V dalším osudu cukrovaru Hrochův Týnec začala hrát vý‐ znamnou roli britsko‐francouzská společnost Eastern Sugar BV. Ta po kuponové přivatizaci koupila 27 % akcií společnosti Cukr‐ spol Praha‐Modřany, které zůstaly v držení státu (3). Nákupem dalších akcií posléze získala ve společnosti Cukrspol rozhodující vliv (podobný záměr měl i British Sugar) a v létě 2001 bylo
rozhodnuto o sloučení společností s kapitálovým zastoupením Eastern Sugar do Eastern Sugar ČR, a. s. (týkalo se i Hanáckých cukrovarů, a. s., s cukrovary Kojetín a Němčice nad Hanou). Společnost Cukrspol v předchozím roce dosáhla historicky vý‐ konově i ekonomicky nejlepších výsledků, v roce 2001 (s novým vedením) však nenaplnila kvótu výroby cukru (dle Nařízení vlády ČR č. 114/2001 Sb.). V lednu 2002 pak společnost Eastern Sugar oznámila uzavření cukrovaru Modřany. I tak zůstala tato společnost s cukrovary v Hrochově Týnci, Němčicích a Kojetíně po Cukrovarech TTD druhým největším výrobcem cukru u nás.
Ukončení provozu cukrovaru
V tomto období se ale již nad cukrovarnictvím ve střední Evropě začala stahovat mračna. Evropská unie musela na základě rozhodnutí Světové obchodní organizace omezit ochranu svého trhu s cukrem a vývoz subvencovaného cukru, v důsledku toho přistoupila k reformě cukerního pořádku, která vstoupila v platnost 1. července 2006. Cílem reformy bylo zrušit přibližně 6 mil. t kvót, a zajistit tak rovnováhu na trhu s cukrem po uplynutí čtyřletého přechodného období. Výrobci v EU tak byli nuceni k omezování produkce hluboko pod výrobní kapacity. Těm, kteří svou kvótu odevzdali, byla nabídnuta kompenzace.
Společnost Eastern Sugar nabídnutou příležitost využila a rozhodla se uzavřít všechny své cukrovary v ČR (tři závody), na Slovensku (Dunajská Streda) a v Maďarsku (Kaba). Tisko‐ vou zprávou oznámila 10. 10. 2006, že zahájila konzultace se zaměstnanci svých pěti závodů s cílem požádat o prostředky restrukturalizačního fondu EU. Společnost k tomu vedlo i to, že kompenzace se měly v dalších letech snižovat (6). Česká re‐ publika odchodem Eastern Sugar přišla o kvótu cukru 102 472 t. Eastern Sugar obdržela kompenzaci 730 eur za každou tunu kvóty, plus restrukturalizační podporu. Společnost žádala za svou kvótu maximální kompenzaci ve výši ca 2 mld. Kč (třetina byla určena pěstitelům cukrovky a smluvním poskytovatelům strojů), podmínkou byla úplná likvidace všech uzavřených závodů. O areály i se zaměstnanci však záhy projevila zájem společ‐ nost Onivon zabývající se výrobou bioplynu, která slibovala zachovat zaměstnanost i zemědělskou produkci v příslušných regionech (7). Eastern Sugar proto podala Státnímu zemědělské‐ mu intervenčnímu fondu podnět k přehodnocení restrukturali‐ začního plánu, zároveň ale odmítla slevit ze svých požadavků na vyplacení nejvyšší možné kompenzace. Státní zemědělský intervenční fond vzhledem k tomu a také k nejasnostem okolo firmy Onivon tento návrh zamítl (8).
Poslední kampaň v cukrovaru Hrochův Týnec proběhla na konci roku 2006, zaměstnanci byli propuštěni k 1. 4. 2007. Přestože přijali zprávu o ukončení provozu cukrovaru se znač‐ ným roztrpčením a obavami o svou budoucnost, ve výsledku příliš zklamaní nebyli. Díky výhodné kolektivní smlouvě, kterou odborová organizace vyjednala se společností Eastern Sugar, dostali zaměstnanci několik odstupných platů, jejichž počet se určoval podle různých hledisek a pohyboval se v průměru mezi 11–16 platy. Nejdůležitějším hlediskem byl počet odpracovaných let, tak např. strojní mechanik (ženatý, s jedním dítětem), pracu‐ jící v cukrovaru v provozu extrakce 13 let, dostal 14 odstupných platů. Mnohým z nich tak vlastně konec cukrovaru vylepšil jejich finanční situaci. I tak se tento „přínos“ jevil většině bývalých zaměstnanců dosti diskutabilní a s cukrovarem se mnozí, zejména ti starší, loučili těžko. Zcela nespokojení nezůstali ani dodavatelé řepy, i oni do‐ stali značné finanční prostředky, které jim kompenzovaly ztráty způsobené uzavřením cukrovaru.
Zajímavým momentem konce cukrovaru se stal symbolický pohřeb, který uskutečnili dopravci řepy v závěru poslední kam‐ paně. Účastnili se ho také zaměstnanci cukrovaru, a to nejen ti, kteří byli právě na směně. Potřeba rozloučit se se závodem, který mnohým z nich řadu let poskytoval nejen zaměstnání ale i pocit profesní hrdosti a který byl dominantou krajiny, kde žili, byla přirozeným vyústěním tohoto procesu. Zajímavým svědectvím o tom, jak oni sami vnímali konec cukrovaru, je „parte“, které nechali na tento „pohřeb“ vytisknout. Je v něm uvedeno: „Už jsem dokouřil, dopářil, dokrouhal, poslední sladkou šťávu dovařil. Zra- dou cizáckých vlastníků, diskriminační politikou Evropské unie, nečinností korytářů v Bruselu a v Praze dostal jsem smrtelnou ránu od neviditelné ruky trhu. Zemřel jsem po nedožitých 40-ti letech tvrdé práce a sladkého vaření. Poslední rozloučení se bude konat po skončení kampaně 2006. Smuteční hostina zbytečných cest na úřady práce a sociálního zabezpečení a trapné domáhání se svého důstojného žití se bude konat od posledního zablafání proužka- tého komína. Jménem pozůstalých: vedení cukrovaru, pracovníci a brigádníci, dodavatelé řepy, surovin a zařízení a ostatní příbuzní a kamarádi.“ Text sám nejlépe vypovídá o tom, co si o likvidaci cukrovaru myslel „obyčejný selský rozum“ (9).
Na počátku roku 2008 byla zahájena demolice cukrovaru v Hrochově Týnci (obr. 3. a 4.) (10, 11). Likvidace byla svěřena firmě APB Plzeň, která do konce roku 2008 vytvořila z areálu cukrovaru jen holou pláň (obr. 5.). Likvidace vyvolávala značnou pozornost nejen místních obyvatel. Po celý rok 2008 zajížděly k bývalému areálu cukrovaru automobily a jejich posádky ob‐ hlížely trosky mizejícího závodu. Rozruch vyvolávalo zejména bourání komínu a likvidace sila, které bylo srovnáno se zemí jako poslední objekt cukrovaru. Na některých mapových serverech je stále ještě k nalezení snímek celého cukrovaru (13). Je jen otázkou času, kdy zmizí i odsud.

Eingegeben: 23.8.2013