Cukrovar - Hodonín (Cukrovar - Hodonín) - Antonín Kučera - Hodonín včera a dnes

Přispěl: Fanda Podzimek

První cukrovar zde již v roce 1865 vybudoval v místech vlevo od ulice Velkomoravská směrem k Plucárně vídeňský občan Karel Stummer a až o jednadvacet let později, v roce 1886, zřídili vídeňští podnikatelé Adolf Redlich & Berger známější cukrovar druhý, který stál v místech nynějšího nákupního centra Cukrovar. Později byly oba cukrovary spojeny a vznikl tak mohutný cukrovarnický koncern.

Na první fotografii je celkový pohled na areál Redlichova cukrovaru ve směru od města, na druhém snímku k připomenutí místa je víceméně stejný pohled.

Redlichův cukrovar byl původně vybudovaný pro zpracování 500 tun řepy denně na surový cukr. Okolo roku 1900 byl přestavěn na zpracování 800 tun řepy denně a na výrobu krystalového cukru. K dalšímu vylepšení nového cukrovaru došlo v roce 1924 a druhý hodonínský cukrovar byl tehdy vybaven nejmodernější technologií té doby. Denní kapacita byla rekonstrukcí zvýšena celkově na 1 500 tun.

Areál cukrovaru byl velmi rozsáhlý komplex budov různého zaměření. Vedle průmyslových provozních budov, jako byla třeba varna, stály i domky s byty zaměstnanců. V areálu cukrovaru byly i chlévy s hospodářským zvířectvem, zahrada se skleníkem, vlastní elektrárna, lokomotivní depo a další technicky i jinak zajímavé objekty.

Elektrárna cukrovaru byl technický skvost tehdejší doby. Původně byla vybavena pístovým strojem, který byl v roce 1939 nahrazen turbínou a generátorem, toto soustrojí plnilo svůj účel až do roku 1982. Rozváděče v elektrárně byly vyrobeny z mramoru a celá elektrárna by svým propracovaným provedením byla v současné době chloubou leckterého technického muzea. (Na webových stránkách www.hodoninskydenik.cz jsou fotografie turbíny a generátoru k výrobě elektrické energie).

Areál cukrovaru byl samostatným město ve městě. Celý komplex budov byl sice oplocený, ale se vstupem nebyl problém. Můj otec pracoval jako vařič cukru, děda pracoval v cukrovaru jako zahradník. Na vrátnici stačilo říci, za kým jdu, a mohl jsem se po areálu pohybovat téměř volně.

Uvnitř cukrovaru byly domky zaměstnanců a s dětmi jsme si tam hrávali i v průběhu řepné kampaně. Rovněž do závodní jídelny cukrovaru se z města chodilo volně na obědy. Součástí areálu byl i zásobník vody, zvaný „Rybníček“, jehož torzo je doposud v prostoru mezi autobusovým a vlakovým nádražím. Někdy po roce 1950 byla tato vodní plocha vybavena dokonce i dřevěným košem pro neplavce a místo sloužilo nejen k jakési rekreaci, ale i dlouho potom jako cíl dětských „výzkumných“ výprav. Vnitřní břehy okolo vody lemovaly vrby, na vnější hrázi byly ovocné stromy a nevadilo, že byly za plotem, i tak byly „naše“. Ostatně, jak je uvedeno výše, můj děda tam byl zahradníkem, při útěku jsme dostávali výhodu náskoku…

V roce 1986 došlo k nákladné rekonstrukci cukrovaru, ovšem po pár letech bylo rozhodnuto o kompletní demolici celého komplexu a vybudování nákupního střediska.

V létech 2003–2004 byl areál srovnán se zemí a v současné době hodonínský cukrovar připomíná už jen přes padesát metrů vysoké silo na cukr, které stojí uprostřed rozsáhlého nákupního centra.


Vloženo: 23.8.2013