Dobøíš - železnièní výtopna (Dobøíš - železnièní výtopna) - Historie mìsta

Beigetragen: Fanda Podzimek

Dobøíš je v pramenech zmínìna roku 1252 jako královský statek, již roku 1262 však patøila Rožmberkùm a roku 1321 Štìpánovi z Tetína. Vhodná poloha tohoto místa, nedaleko Prahy, na dùležité a hojnì frekventované silnici Pasovské - Zlaté stezce, a pøitom uprostøed lesù bohatých na lovnou zvìø, poutala zájem panovníkù a zøejmì pøimìla i Jana Lucemburského, aby se statku brzy potom znovu ujal a vybudoval tu hrad Vargaè se sídlem úøadu královského lovèího. Obèas sem zajíždìli i Janovi nástupci Karel IV. a Václav IV., který povýšil Dobøíš na mìsteèko.

Za husitských válek procházela tudy èasto vojska táhnoucí od jihozápadu k Praze nebo naopak, což se neobešlo bez zhoubných následkù pro mìsteèko. Husitské války a èasté støídání držitelù mìly neblahý vliv na prosperitu panství. Mìsteèko úplnì zpustlo a v polovinì 16. století zde zùstalo 27 vesnických usedlostí. Teprve poté nastal obrat k lepšímu. Roku 1543 potvrdil král Ferdinand Dobøíši výsady udìlené kdysi Janem Lucemburským. To povzbudilo obec, aby si roku 1569 na císaøi Maxmiliánu II. vyžádala nové povýšení na mìsto, právo peèeti i nìkteré hospodáøské výsady. Ve znaku je postava svatého Tomáše, na jehož svátek (21. prosince) se konal v Dobøíši výroèní trh. Z konce 16. století jsou zaznamenány první zmínky o židovské obci. Z tohoto období pocházejí první náhrobky na židovském høbitovì na severním okraji mìsta.

Roku 1630 koupil zámek a celý statek Bruno hrabì z Mansfeldu. V majetku jeho rodu, který roku 1780 pøešel sòatkem v rod Colloredo-Mansfeldù, zùstala pak Dobøíš až do zrušení patrimoniální správy. Souèasným vlastníkem zámku Dobøíš s rozsáhlým francouzským a anglickým parkem je, po ukonèení vleklého restituèního øízení, opìt rodina Colloredo-Mansfeld. V zámku je pøístupná prohlídková trasa, mìstské muzeum a galerie. Projekty velkorysé pøestavby z let 1745 - 1765 zhotovil øeditel staveb francouzského krále Jules Robert de Cotte ve spolupráci s italským architektem Giovannim N. Servardonim, který zøejmì navrhl dekoraci interiérù.

Obyvatelé mìsta se živili vìtšinou bìžnými øemesly. Vzpruhou pro místní živnosti se stalo privilegium Leopolda I. Z roku 1675, které rozmnožilo dva starobylé výroèní trhy o další ètyøi. Vedle zemìdìlství a øemesel to byly také panské železné huti, založené nìkdy kolem roku 1674, které poskytovaly jistou pracovní pøíležitost.

V letech 1791 - 1797 byl ve mìstì postaven kostel Nejsvìtìjší trojice, který spolu s rokokovým zámkem tvoøí dominantu mìsta.

Komunikaèní možnosti se zlepšily pøebudováním Pasovské silnice, zøízením poštovní stanice (1825), telegrafního úøadu a železnice z Dobøíše do Prahy (1897). Oživení cestovního ruchu bylo vzpruhou pro místní živnosti, zvláštì obchodní a hostinské. Obojí byly z velké èásti dílem Židù (napø. hotel Heinz). Jejich podnikavost dala roku 1865 (Šalamoun Abeles) také první popud k zahájení faktorské výroby rukavic, posléze nejvýznamnìjšího oboru místního prùmyslu. Správní reorganizací se roku 1850 mìsto stalo sídlem okresního soudu, pozdìji i okresní samosprávy a berního úøadu.

Obyvatelstvo, jehož poèet kolem roku 1860 pøekroèil 3 tisíce, vzrùstalo už jen pomalu, takže ve tøicátých letech 19. století dosáhl poèet obyvatel 4 tisíc. Zdrojem obživy se tu, kromì zemìdìlství, stávalo rostoucí mìrou rukavièkáøství, kovovýroba, tìžba a zpracování døeva.

Velký rozmach mìsto zaznamenalo poèátkem 20. století, kdy byly postaveny Rukavièkáøské závody Dobøíš a závod na kovovýrobu. Výhodná poloha mìsta podnítila stavbu Masarykova sanatoria pro choroby nervové a vnitøní, zejména respiraèní - stavba dokonèena v roce 1938.

V souèasnosti je osmitisícové mìsto Dobøíš, díky své poloze uprostøed pohoøí Høebeny, Brdy a Kozí Hory, vyhledávaným místem zimní i letní rekreace. Lesnatá krajina s èetnými rybníky nabízí množství turistických tras pro pìší turisty, cyklisty i lyžaøe. V poslední dobì jsou mnohem èetnìjší návštìvy turistù ze zahranièí, pøedevším z Nizozemí a Nìmecka. Souèasné spoleèenské a ekonomické podmínky umožòují, aby se ve zvolna rostoucím mìstì dále rozvíjela oblast prùmyslu, obchodu a služeb.

Eingegeben: 17.8.2013