Dobříš - železniční výtopna (Dobříš - železniční výtopna) - Historie města

Přispěl: Fanda Podzimek

Dobříš je v pramenech zmíněna roku 1252 jako královský statek, již roku 1262 však patřila Rožmberkům a roku 1321 Štěpánovi z Tetína. Vhodná poloha tohoto místa, nedaleko Prahy, na důležité a hojně frekventované silnici Pasovské - Zlaté stezce, a přitom uprostřed lesů bohatých na lovnou zvěř, poutala zájem panovníků a zřejmě přiměla i Jana Lucemburského, aby se statku brzy potom znovu ujal a vybudoval tu hrad Vargač se sídlem úřadu královského lovčího. Občas sem zajížděli i Janovi nástupci Karel IV. a Václav IV., který povýšil Dobříš na městečko.

Za husitských válek procházela tudy často vojska táhnoucí od jihozápadu k Praze nebo naopak, což se neobešlo bez zhoubných následků pro městečko. Husitské války a časté střídání držitelů měly neblahý vliv na prosperitu panství. Městečko úplně zpustlo a v polovině 16. století zde zůstalo 27 vesnických usedlostí. Teprve poté nastal obrat k lepšímu. Roku 1543 potvrdil král Ferdinand Dobříši výsady udělené kdysi Janem Lucemburským. To povzbudilo obec, aby si roku 1569 na císaři Maxmiliánu II. vyžádala nové povýšení na město, právo pečeti i některé hospodářské výsady. Ve znaku je postava svatého Tomáše, na jehož svátek (21. prosince) se konal v Dobříši výroční trh. Z konce 16. století jsou zaznamenány první zmínky o židovské obci. Z tohoto období pocházejí první náhrobky na židovském hřbitově na severním okraji města.

Roku 1630 koupil zámek a celý statek Bruno hrabě z Mansfeldu. V majetku jeho rodu, který roku 1780 přešel sňatkem v rod Colloredo-Mansfeldů, zůstala pak Dobříš až do zrušení patrimoniální správy. Současným vlastníkem zámku Dobříš s rozsáhlým francouzským a anglickým parkem je, po ukončení vleklého restitučního řízení, opět rodina Colloredo-Mansfeld. V zámku je přístupná prohlídková trasa, městské muzeum a galerie. Projekty velkorysé přestavby z let 1745 - 1765 zhotovil ředitel staveb francouzského krále Jules Robert de Cotte ve spolupráci s italským architektem Giovannim N. Servardonim, který zřejmě navrhl dekoraci interiérů.

Obyvatelé města se živili většinou běžnými řemesly. Vzpruhou pro místní živnosti se stalo privilegium Leopolda I. Z roku 1675, které rozmnožilo dva starobylé výroční trhy o další čtyři. Vedle zemědělství a řemesel to byly také panské železné huti, založené někdy kolem roku 1674, které poskytovaly jistou pracovní příležitost.

V letech 1791 - 1797 byl ve městě postaven kostel Nejsvětější trojice, který spolu s rokokovým zámkem tvoří dominantu města.

Komunikační možnosti se zlepšily přebudováním Pasovské silnice, zřízením poštovní stanice (1825), telegrafního úřadu a železnice z Dobříše do Prahy (1897). Oživení cestovního ruchu bylo vzpruhou pro místní živnosti, zvláště obchodní a hostinské. Obojí byly z velké části dílem Židů (např. hotel Heinz). Jejich podnikavost dala roku 1865 (Šalamoun Abeles) také první popud k zahájení faktorské výroby rukavic, posléze nejvýznamnějšího oboru místního průmyslu. Správní reorganizací se roku 1850 město stalo sídlem okresního soudu, později i okresní samosprávy a berního úřadu.

Obyvatelstvo, jehož počet kolem roku 1860 překročil 3 tisíce, vzrůstalo už jen pomalu, takže ve třicátých letech 19. století dosáhl počet obyvatel 4 tisíc. Zdrojem obživy se tu, kromě zemědělství, stávalo rostoucí měrou rukavičkářství, kovovýroba, těžba a zpracování dřeva.

Velký rozmach město zaznamenalo počátkem 20. století, kdy byly postaveny Rukavičkářské závody Dobříš a závod na kovovýrobu. Výhodná poloha města podnítila stavbu Masarykova sanatoria pro choroby nervové a vnitřní, zejména respirační - stavba dokončena v roce 1938.

V současnosti je osmitisícové město Dobříš, díky své poloze uprostřed pohoří Hřebeny, Brdy a Kozí Hory, vyhledávaným místem zimní i letní rekreace. Lesnatá krajina s četnými rybníky nabízí množství turistických tras pro pěší turisty, cyklisty i lyžaře. V poslední době jsou mnohem četnější návštěvy turistů ze zahraničí, především z Nizozemí a Německa. Současné společenské a ekonomické podmínky umožňují, aby se ve zvolna rostoucím městě dále rozvíjela oblast průmyslu, obchodu a služeb.

Vloženo: 17.8.2013