Chládkova vápenka (Chládkova vápenka) - Historie vápenky

Přispěl: Bohumil Freisleben

Vápenka stojí při silnici z Jimramova na Korouhev, v katastru Trhonic, a v jejím okolí býval lom.

Funkcí vápenky bylo zpracovávat vápno vytěžené v okolí Jimramova. K výstavbě došlo došlo v roce 1901 a jméno dostala podle majitele Chládka z č. 6. V té době v katastru obce fungovaly další 4 vápenky (vlastníky byly Střítežští z č. 1, Hamanovi z č. 10, Gregorovi z č. 20 a Mlynářovy z č. 22), které ovšem této nové nemohly konkurovat a okolo roku 1903 všechny zanikly.

Chládkova vápenka se řadila k nejmodernějším v celém Rakousku-Uhersku. Šlo o šachtovou pec s cihlovým komínek na odtah spalin. K vytápění se využívalo černé uhlí, surovina s palivem byly dovnitř dopravovány vozíky po dřevěné lávce z vrchního patra lomu. V dolní části pece pak bylo vybíráno vypálené vápno a následně ukládáno ve zděné budově vystavěné okolo pece. Provoz vápenky byl závislý především na stavebním ruchu, který ovšem s vypuknutím druhé světové války ustal a proto byl provoz přerušen. K tomu se přidaly problémy s těžbou vápence, neboť stěna lomu se od pece stále vzdalovala a rostla skrývka horniny.

Po roce 1948 připadla Okresnímu stavebnímu podniku v Poličce a došlo k částečnému obnovení provozu. V roce 1958 však byl provoz znovu ukončen. Po provedení územní reorganizace v roce 1960 se ocitla v hledáčku ONV Žďár nad Sázavou a provedla se rekonstrukce. Ta si vyžádala více jak 0,5 milionu Kčs a kromě opravy vlastní pece proběhl v lomu geologický průzkum, došlo k vybudování přípojky vysokého napětí ze Sedlišť, trafostanice a celá budova byla elektrifikována. Dále přibyla garáž pro traktor (dovážel z lomů k peci vápenec), nakládací rampa, mostní váha, v budově se zřídilo sociální zařízení pro zaměstnance. Pro zlepšení dostupnosti a obslužnosti vápenky byla už v letech 1939-47 vybudována nová silnice z Jimramova na Poličku. Provoz byl sice nakrátko obnoven, ale ukázal se jako nerentabilní a vápenka nemohla konkurovat větším vápenkám (např. v Čebíně) a proto byl brzy znovu ukončen. Zajímavé je, že na geologickém průzkumu se podílel příslušník šlechtické rodiny Šliků.

Vápenka a okolní stavby i s technologickým vybavením byly opuštěny a ponechány svému osudu. Do současné doby se dochovala šachtová vápenná pec s komínem.

Zdroj: Josef Dobiáš, Těžba a zpracování vápence na Jimramovsku. Jimramovský zpravodaj, 1998, prosinec, s. 4.

Vloženo: 9.8.2013