Ogfolderhaid (Jablonec) - ROSA HORAKOVÁ Jablonecké poutě do Brloha
Beigetragen:
Jiří KripnerPočátek má tradice té poutě Jabloneckých (v originále "Wallfahrt der Ogfolderhaider" - pozn. překl.) do Brloha (Berlau) nejpravděpodobněji po časech moru kolem roku 1610 (v letech 1350-1650 se morové epidemie opakovaly téměř pravidelně zhruba kadé dva roky - pozn. překl.). V Brloze byl toti uctíván obraz Matky Boí, který byl zachráněn v bouřích reformace. Kláter v Kuklově (Kugelweit) byl prý někdy v 15. století vypleněn a pak zcela zničen za časů třicetileté války. Zázračný mariánský obraz, který měl údajně pocházet právě z tohoto klátera, byl zpočátku zavěen v malé kapli, kam za ním přicházeli pro útěchu a pomoc v nouzi lidé zdaleka i zblízka.
Poutnická cesta z Jablonce do Brloha vedla směrem na dnes zcela zaniklé Veselí (Schneidetschlag) a k lukám zvaným Blausteinwiesen (stará jízdní cesta zvaná "Reither-Weg"), přes tak řečené Mühlleichten (tj. doslova "mlýnská lada" - pozn. překl.) k hájovně Schiefer (to jméno je v němčině tého významu jako "břidlice" a hájovna, která měla moná své označení spíe podle osobního příjmení, stávala blízko rovně dnes zcela zaniklých Vitěovických Uhlířů /Kriebaumkollern/ - pozn. překl.), U kaple řečené Schiefermorchter byla konána první pobonost. Nai předkové vyprávěli, e hajný "po chalupě" přezdívaný Schieferheger měl pro poutníky vdycky nachystán hrnec hrachu a oni si ten hrách pro větí zdar poutě (tj. posílení jejího kajícnického smyslu - pozn. překl.) dávali do bot.
Pak se lo dál na Vitěovice (Kriebaum), Lomek (Haidl), Třebovice (Siebitz), Březovík (Oxbrunn) a Dobročkov (Dobrusch). Děvčata z Dobročkova upevňovala na jabloneckou korouhev (v originále "an der Hoider Fahne" - pozn. překl.) vdycky věnec z březových ratolestí jako pozdrav; a do té doby byla korouhev svinuta v toulci a odtud u ji nesli odkrytu. Korouhevníkem (v originále "Fahnenträger" - pozn. překl.) byl větinou Rudolf Modl. Cesta vedla dál do Brloha, kde poutníky při vstupu do obce slavnostně přivítal místní farář. Po mi se obědvalo. Poutnickou korouhev zdobila děvčata voskovými věnci. Kolem jedné hodiny bylo slavnostní poehnání. Pak se poutníci rozloučili a vraceli se tou cestou zpátky.
V roce 1937 odepřel brloský farář, český nacionál, přijetí poutníků od nás.
Glaube und Heimat, 1990, č. 3, s. 71
P.S. Zbývá asi dodat, e po roce 1938 skončilo za éry totalitních reimů vlastně natrvalo nejen souití dávných sousedů, ale i tradice poutí z jazykově německých umavských farností "do Čech".
http://www.kohoutikriz.org
Eingegeben: 21.2.2013 
