PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Kostelní (Kirchberg) - Historie

Přispěl: Miroslav Landa

Poprvé se Kostelni připomíná spolu s Luby v roce 1158 jako osada Lubskeho újezdu v listině, kterou řezenský biskup Hartwig potvrzuje cisterciáckému klášteru Waldsassen desátek z Lubů (Schonpach) a Kostelní (Chirchberc) s celým lesem v okolí. Od té doby patřila Kostelní vždy k panství lubskému a sdílela s ním jeho historické osudy. Již tehdy tu stál, jako filiálka lubské fary, kostel sv. Ägidi. V nejstarším farském zápisu řezenského biskupství z roku 1326 jsou mimo jiné uvedeny kostely sv. Nicolaie v (Mark)Neukirchenu, Sv. Michaelise v Adorfu, Sv. Michaelise v Brambachu, Sv. Ondřeje v Lubech a sv. Ägidi v Kameni. Roku 1199, jak uvádí Gradl v Monumenta Egrana, byl do Kostelní klášterem Waldsassen dosazen jeho úředník Viricus, officiatus de Chirchberg. V roce 1184 je Kostelní zmiňována jako Kirchberch, 1199 Chirgberg a 1348 jako Kirchberg.

Kostelík sv. Jiljí (patron kolonistů) zde byl jistě už před rokem 1158, což dokazuje sám název osady. Lze předpokládat, že byl postaven již na samém začátku cisterciáckého kolonizačního díla, tedy někdy kolem poloviny 12. století, v okruhu chebské stavební huti. Je možné i to, že tu stála nejdříve kaple, byla postupně zvětšována a přestavěna na kostel. Do Lubů odtud bylo poměrně daleko, a tak sloužil jako filialni pro obyvatele přifarených osad. Nezachoval se nám ve své původní podobě románské.

Celé území až do roku 1501 patřilo k řezenské diecézi, i když bylo součástí Čech. 1433 patřily fary Luby a Kámen k chebskému děkanátu. Po husitských válkách nebyla tato oblast Kostelní pro svou chudobu osazena farářem. V záznamech řezenského biskupství z roku 1459 je u Kamene poznámka, že zde dlouhý čas řádná bohoslužba nebyla vykonávána. V roce 1471 byl v klatebním listu papeže Sixta IV. zmiňován farář z Lubů a Kamene jako postižený klatbou. Bylo to na konci vlády Jiřího z Poděbrad, kdy papežem již byla zrušena kompaktáta a neposlušní kněží dáni do klatby. Pro nás to je důkazem, ze fara byla v té době opět obsazena. Posledním farařem před reformaci zde byl Petrus Langnikl a svůj úřad opustil v roce 1522. Přes hranice sem přišla reformace a rychle se šířila. I Kámen s přilehlými osadami byl na celých sto let luteránský. 1540 sem byl dosazen jako farář Michael Schedel z Adorfu, po něm následoval Johann Rebhun z Eichichtu a zůstal zde do roku 1578. Podle pamětní knihy fary Lubů a Kamene vyplývá, že od roku 1658 byl ustanoven pro faru Kámen a Luby misionář a řádový kazatel Vinzenz Wiessendt. Uvádí se v ní: „Po zmatcích třicetileté války byl 1656 oltář kostela v Kameni vysvěcen a kostel navrácen katolickým bohoslužbám. Zůstal však jen filiálním lubského kostela do 1740.“ Matriky tu začínají rokem 1659.

V roce 1913 budova fary spolu s hospodářskými budovami úplně vyhořela. Oheň zničil všechny staré kroniky a nejstarší matriky. Nová fara pak byla postavena v roce 1924, avšak již bez hospodářských budov. Základy staré fary byly položeny v roce 1695, ale po dostavbě v ní bydlel „školní mistr“ — učitel. Skola sama byla pak umístěna v opuštěné původní faře. Byla dřevěná a na jejím místě byla V roce 1807 postavena nova zdena skola. Inspekcni zprava z 1. srpna 1788 nas lnformu)e o ))1 tehdejš í nevalné úrovni a poměrech. Vyučovali farář Benedikt Krippner, kaplan Franz Philipp a učitel Joh. Georg Hoyer. Bylo mu 58 let a učil již 42. rokem. V Kameni byl od roku 1788. V roce 1825 sem do škol y docházelo z Valtéřova 35 dětí, z Čiré 21, Kamene 77. Celkem měla škola 133 žáků (opakovací škola měla v roce 1793 75 žáků). Vyučování ve dvou třídách probíhalo od 8 do 11 a od 1 do 3 hodin. V roce 1826 zde působil učitel Wenzel Hoyer, správcem byl 63 letý J. W. Fischer. Do školy sem ale nedocházely děti Z Liboce (25) a z Mlýnské (14). Tyto obce si ustanovily pro výchovu dětí „pokoutní“ učitele. V Liboci to byl Joh. Sandtner a v Mlýnské Joh. Rölz. Každý z nich dostával 71 zlatých 12 krejcarů ročn ího platu. Školy to byly tzv. „putovní“ — bez stálé školní budovy či místnosti a výuka probíhala střída- vě v jednotlivých staveních. V Kostelní měla škola od roku 1891 tři třídy.

Jaké další zprávy nám ještě historie o samotné Kostelní zanechala: ve šlikovském Loketském urbáři se zde k roku 1523 připomínají čtyři poddaní (mezi nimi jeden mlynář), kteří platili vrchnosti většinou jednu až čtyři kopy (jen jeden platil 40 malých grošů) výkupného z roboty. Vedle toho však museli platit vrchnosti ještě další menší poplatky, tzv. „pozemkovou činži za panské“, a to každý podd any o sv. Michalu asi od ctyr do devatenacti grosu a poplatky zvane „lneny gros (flags groschen), o Sv. Valpurze pak ještě jeden až tři groše. Dále se v urbáři mluví o povinnostech poddaných kácet a vozit dříví do Lubů, o hrdelním soudu a s ním spojených poplatcích, o sklízení sena, dolování, lovu ptáku (čižbě) a s tim souvisejicích dávek vrchnosti na panstvi.

Po třicetileté válce patřila Kostelní a řada sousedních vsí nějaký čas k písnickému panství hartenberskému, jehož majitelkou byla (1654) svobodná paní Polyxena Marie z Písnice, zčásti pak ke Kraslicím (v příloze Berní ruly). Potom se celá oblast zase vrátila k Lubům. V roce 1847 bylo v Kostelní 29 domů s 253 ovyvateli. Počítala se jako obec s osadami Kámen a Počátky. Kostel sv. Jiljí, fara a škola se počítaly k osadě Kámen. Ke Kostelní patřil stranou ležící selský dvůr „Leibitschgrund“, pravděpodobně část obce mezi Kostelní a Počátky, ležící západně od pramenů Libockého potoka, se sedmi domy, 36 obyvateli a břidlicovým lomem.

Kámen, Počátky a Kostelní byly v roce 1847 samostatnými obcemi s rychtáři, rovněž tak i Černá (přifařená k Lubům), Valtéřov, Čirá a Mlýnská. Podle nového zřízení byly pak obce Kostelní, Čirá, Kámen, Počátky a Valtéřov spojeny v jednu obec, a to až do roku 1919 (7. července), kdy se všechny zase staly samostatnými obcemi. Obyvatelé se vedle zemědělství věnovali i domácí výrobě (dřevěné hudební nástroje a jejich části), několik jich hledalo práci v továrnách v Erlbachu v sousedním Německu. Četnickou posádku tu tvořili tři, finanční oddělení pak čtyři muži. V roce 1886 zaměstnával Ignaz Sandner asi třicet dělníků při těžbě dobré střešní břidlice. V roce 1930 bylo v Kostelní 64 domů a 350 obyvatel. Do zdejší trojtřídní školy docházelo 120 žáků, V místě byla dál finanční stráž a četnická stanice, autobus jezdil do Kraslic čtyřikrát denně. Byly zde dvě hospody — jedna s velkým tanečním sálem, druhá se sálem menším, ale s přistavěným řeznictvím. Turisté si oblíbili hostinec „Schau mal eini“, který stál blízko kostela a školy, neboť se tu nabízelo příjemné posezení na verandě a bylo možné poslouchat melodie velkého orchestrionu. Byly zde dále dva obchody se smíšeným zbožím, jedno samostatné řeznictví a jeden krejčí. Až do konce druhé světové války tady starostoval Engelbert Schuster, který vedl i poštu.
Na potoce stály dva mlýny — horní a dolní. V Kostelní samotné bylo sedm sedláků, kteří vlastnili pozemky o výměře větší 20 hektarů. Ostatní obdělávali plochy menší. O odbyt mléka se starali dva mlékaři, kteří mléko zakoupené od sedláků vozili do Kraslic, kde je prodávali.

V obci probihal bohaty kulturni a spolkovy život. Působili tu dobrovolní hasiči (od roku 1912), hudebníci, pěvecký spolek, sportovci i veteráni.
Po roce 1945 byla obec, až dosud známá podjménem Kirchberg, přejmenovana nejdříve na Kostelec u Kraslic, později pak na Kostelní. Bylo v ní napočítáno 350 obyvatel. V osadě Kámen žilo 98 obyvatel a byla tam zřízena stanice Sboru národní bezpečnosti (SNB). Po roce 1946 byla i odtud většina německých obyvatel odsunuta, což mělo za následek devastaci obce. Nových osídlenců sem totiž přišlo jen málo. Když pak po roce 1949 zde bylo zřízeno hraniční pásmo, staly se Vysoký kámen a další okolní krásná místa s přírodními zajímavostmi nepřístupnými pro turisty. Osada se začala vylidňovat a došlo i ke zrušení zdejší jednotřídni školy. Chátrat začal i historicky cenný kostel a vzrůstala obava, že propadne zkáze. Byl několikrát vykraden. Zmizely jesličky, sochy, obrazy.

Až V roce 1990 sem přijel pan Franz Sandner, který se narodil v Počátkách, žije ale teď v Hohenfelsu V Německu. Když viděl, v jakém stavu se kostel nachází, rozhodl se, že se postará o jeho obnovu. Zorganizoval sbírky mezi bývalými farníky, sám přispěl značnou částkou a dohlížel osobně na postup stavebních prací. Dne 1. září 1991 zde mohla být opět uspořádána slavnostní mše, která se od té doby každoročně opakuje vždy začátkem září. To je také jediný den v roce, kdy je v obci trochu živo. Po zbytek roku pak Kostelní připomíná opuštěnou, pomalu a jistě vymírající osadu. Zbylo tu 12 domů a 18 chat. Trvale je tu hlášeno jen deset obyvatel.

Převzato z knihy Václava Kotěšovce - Pohledy do historie obcí Kraslicka


Vloženo: 24.11.2012



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 52 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist