Kaaden - Die Handschuhmacherzunft (Kadaň - cech rukavičářů) - Doplnění

Beigetragen: Zbyněk Kopenec

Kadaňské rukavičkářství
Kadaň jako královské město, nadané velikými výsadami, záhy ve svých zdech soustředilo řadu řemeslníků, kteří se sdružovali v různé cechy. Mezi prvními už r. 1468 shledáváme cech koželuhů, r. 1586 pekařů, 1588 jirchářů, 1595 zedníků, 1614 obuvníků, 1618 tkalců, 1647 soukeníků atd. Podnes ulice u Ohře ( pod bývalým hradem ) nazývá se Kožní ( Ledergasse ), u hradeb městských od brány Mikulovické ( Heiligenthor ) k Masným krámům ( kde dnes stojí pomník Löschnerův ) jest ulice Soukenická ( Tuchrähm ) a od potoka Bystřice k dnes odstraněné Prašné bráně vede podnes ulice Hrnčířská.
Dnes v Kadani jsou 4 velké koželužny, 3 barvírny koží a 25 samostatných rukavičkářů, kteří mají samostatné společenstvo a pro učně zvláštní odborné oddělení rukavičkářské při německé pokračovací škole živnostenské.
Kdy v Kadani vzalo svůj počátek rukavičkářství, není přesně známo, ale z přípisu guberniálního úřadu v Žatci ze dne 8. října 1784 vysvítá, že 8 rukavičkářů kadaňských bylo přiděleno k cechu sedlářů.
Příštím rokem se však rukavičkáři osamostatnili a utvořili cech, který trval až do roku 1859. V roce 1800 bylo tu 17 mistrů mimo tovaryše a učedníky. Císař Leopold II. 13. února 1791 potvrdil stanovy rukavičkářského bratrstva tovaryšů. Sto let později r. 1891 o velikonočním pondělí bylo v kostele slaveno stoleté výročí založení a zvlášť oslavován Karel Klement, který r. 1849 zavedl do kadaňského rukavičkářství francouzský střih.
Kadaňské rukavičkářství nebylo by se bylo tak lehce vyzulo ze střevíčků výroby lokálního jen významu, kdyby nebyla přispěla na pomoc tehdejší vláda, jež jala se účinněji podporovati tuto domácí výrobu.Byl to hlavně svob. Pán Mecséry, který zřídil školu rukavičkářskou v Nejdku r. 1857 a v Aberthamech. Roku 1858 zřízen pražským pomocným komitétem rukavičkářský podnik v Přísečnici, s nímž spojen byl i kurs přistřihovačský. Bohužel, podniku se v horách nedařilo, ač tu průmysl rukavičkářský mohl býti dobrodiním celému horskému kraji.Podnik upadal, ač byl odbyt rukavic zaručen, neboť bylo u vojska zavedeno povinné nošení rukavic. Bratranci Richterové dobře vycítili, že v Přísečnici nenajdou porozumění a proto hledali příhodnější půdu, kde by zakotvili a plány svoje rozvinuli. A takovou půdu našli v Kadani, kde se rukavice už vyráběly, kde kvetly koželužny a byla tu řeka Ohře, která jim mohla býti dobrou a levnou pomocnicí. Roku 1859 založili tu svůj podnik, jehož pověst v krátké době rozšířila se nejen v rámci bývalé říše, ale i za hranice.
Kadaňské rukavice – od roku 1849 francouzského střihu – vyrovnaly se cizím výrobkům a byly silně vyhledávány. Richterové zřizují filiální sklady svých rukavic ve Vídni a Pešti a na výstavách v Londýně ( 1862 ) i v Paříži ( 1867 ) docilují skvělých uznání.
Velký obrat ve výrobě nastal, když 27. září 1873 Florian Panhans ze svého vandru světem přinesl z Paříže přistřihovací stroj. Samozřejmě, že tato novinka nebyla v Kadani hned přijata příznivě, ač za několik let bylo stroje všeobecně užíváno. Později Jos. Richter přivezl z Londýna způsob dvojitého prošívání rukavic. V r. 1881 zavedl Richter výrobu glacé rukavic, při čemž kůže , k přípravě jich potřebná, byla objednávána ; ale roku 1886 osamostatnila se i tato výroba, když zavedena barvírna glacé – kůže. R. 1930 zavedena ještě barvírna kůže nappa v továrně Richterově, která r. 1931 znovu přestavěna a utvořena firma Josef Richter a spol. Podnik tento jest největší v Kadani.
Stejně jako Richterova továrna i ostatní rukavičkářské závody zaměstnávají celou řadu žen, které si šitím rukavic ( ručně nebo strojově )domácně přivydělávají.
V poslední době, kdy odbyt kožených rukavic značně poklesl, zavedena v Kadani jedním závodem výroba rukavic – napodobenina kožených – vyráběných ze zvlášť připraveného trikotu.

Převzato z časopisu Krajem Lučanů, ročník VI.-1932 č. 1-2.
autor Jaroslav F. Urban.


Eingegeben: 26.10.2011