Pokrok (Pokrok) - Historie osady Pokrok

Přispěl: Oldřich Mixa

Rok 1986 definitivně ukončil historii osady
POKROK, která se připojila k desítkám obcí
severočeského revíru ustupujícím těžební činnosti.
Uhlí bylo při jejím zrodu a poznamenalo celou
stopatnáctiletou historii této hornické osady. První
hlubinný Důl Pokrok založil podnikatel Janssen již
v roce 1871, v místech bývalého starého Pokroku.
Tato šachta se zapsala do historie revíru vybudováním
první důlní lanovky s parním pohonem, která byla
uvedena do provozu v roce 1876. V roce 1879 byl
i Pokrok, stejně jako okolní šachty, poprvé zatopen
v souvislosti s průvalem termálních vod na
nedalekém Dole Dollinger. O rok později byla do
provozu uvedena sousední šachta Pokrok II., jejíž
budovy s charakteristickou oválnou střechou,
zbaveny těžních věží, připomínaly dlouhá léta
charakter původu této osady. K opětnému zatopení
dolu došlo v roce 1887, kdy byli havíři bez práce po
celou zimu, avšak mnohem vážnější neštěstí jej
postihlo dne 24. ledna 1893, kdy na Dole Pokrok II.
zahynulo při výbuchu třaskavých plynů 18 havířů. Při
tomto neštěstí "přežil doslova svou smrt" havíř Alois
ŠefI, později účastník dělnického hnutí a známý
hornický spisovatel. Rozlehlý areál někdejšího dolu
připomínaly zbytky důlních bran i stará větrná jáma,
stejně jako násep železniční trati, která kdysi
spojovala Pokrok s 1iptickým nádražím na Unionu
a tím i s duchcovsko - podmokelskou dráhou. První
havíři však v areálu šachty nebydleli. Pro ně správa
dolu vystavělá tři bloky hornické kolonie v Hrdlovce
blízko pozdějšího kina. Důl Pokrok I., který dosáhl
hloubky 71 metrů, byl zastaven užv roce 1903. V roce
1917 ukončil těžbu i Důl Pokrok II. v hloubce 158
metrů a zbývající provoz byl připojen k Dolu
Alexandr v Hrdlovce. Jak bylo na severu zvykem,
starých důlních budov bylo po likvidaci provozního
a strojového zařízení využito k ubytování havířů,
kteří stále trpěli bytovou tísní. Zprvu se toto bydlení
soustřeďovalo kolem původních šachetních budov,
ale později ve dvacátých a třicátých letech se takto
vzniklá osada značně rozšířila díky výstavbě nových
rodinných domků, které si zde havíři stavěli. V době
největšího rozkvětu měla osada Pokrok 84 domů
Rok 1986 definitivně ukončil historii osady
POKROK, která se připojila k desítkám obcí
severočeského revíru ustupujícím těžební činnosti.
Uhlí bylo při jejím zrodu a poznamenalo celou
stopatnáctiletou historii této hornické osady. První
hlubinný Důl Pokrok založil podnikatel Janssen již
v roce 1871, v místech bývalého starého Pokroku.
Tato šachta se zapsala do historie revíru vybudováním
první důlní lanovky s parním pohonem, která byla
uvedena do provozu v roce 1876. V roce 1879 byl
i Pokrok, stejně jako okolní šachty, poprvé zatopen
v souvislosti s průvalem termálních vod na
nedalekém Dole D6IIinger. O rok později byla do
provozu uvedena sousední šachta Pokrok II., jejíž
budovy s charakteristickou oválnou střechou,
zbaveny těžních věží, připomínaly dlouhá léta
charakter původu této osady. K opětnému zatopení
dolu došlo v roce 1887, kdy byli havíři bez práce po
celou zimu, avšak mnohem vážnější neštěstí jej
postihlo dne 24. ledna 1893, kdy na Dole Pokrok II.
zahynulo při výbuchu třaskavých plynů 18 havířů. Při
tomto neštěstí "přežil doslova svou smrt" havíř Alois
Šefi, později účastník dělnického hnutí a známý
hornický spisovatel. Rozlehlý areál někdejšího dolu
připomínaly zbytky důlních bran i stará větrná jáma,
stejně jako násep železniční trati, která kdysi
spojovala Pokrok s liptickým nádražím na Unionu
a tím i s duchcovsko - podmokelskou dráhou. První
havíři však v areálu šachty nebydleli. Pro ně správa
dolu vystavěla tři bloky hornické kolonie v Hrdlovce
blízko pozdějšího kina. Důl Pokrok I., který dosáhl
hloubky 71 metrů, byl zastaven užvroce 1903. V roce
1917 ukončil těžbu i Důl Pokrok II. v hloubce 158
metrů a zbývající provoz byl připojen k Dolu
Alexandr v Hrdlovce. Jak bylo na severu zvykem,
starých důlních budov bylo po likvidaci provozního
a strojového zařízení využito k ubytování havířů,
kteří stále trpěli bytovou tísní. Zprvu se toto bydlení
soustřeďovalo kolem původních šachetních budov,
ale později ve dvacátých a třicátých letech se takto
vzniklá osada značně rozšířila díky výstavbě nových
rodinných domků, které si zde havíři stavěli. V době
největšího rozkvětu měla osada Pokrok 84 domů
a ještě před likvidací Hrdlovky zde žilo 475 obyvatel.
Ze zdejších účastníků protifašistického odboje byl
roku 1944 horník Karel Broný umučen ve
Flossenburgu. Hrdlovští v těsné blízkosti Pokroku
vybudovali své koupaliště, roku 1953 zásluhou
havířů kompletně rekonstruované. V obci bývaly dva
hostince, obchod smíšeným zbožím i řeznictví.
Významné období osada prožívala v souvislosti se
zahájením těžby povrchového dolu Pokrok v dubnu
1955,jehož historie je spojena s příkladnou pracovní
iniciativou řady kolektivů. Od zahájení těžby do
konce srpna 1981, kdy byla jeho činnost ukončena,
vy těžili tamní havíři 29,3 milionu tun uhlí a skryli
103 miliony kubických metrů nadložních zemin.
Šedesátá léta navršila nedaleko Pokroku první
převýšenou výsypku. Do kroniky obce patří i
vzrušené okamžiky ve dnech 16. - 17. 2. 1970, kdy
došlo k havarijnímu poklesu bývalé těžní budovy
Dolu Pokrok II a evakuaci bytů. Brzy poté prožívali i
obyvatelé Pokroku likvidaci Hrdlovky, jejíž osadou
byli do ledna 1975. V červnu téhož roku byla osada
Pokrok přípojena k Duchcovu. A sotva uplynulo
dalších několik let, vznášel se "Damoklův meč"
i nad Pokrokem. První domy byly vykoupeny
a likvidovány již v roce 1982, poslední obyvatel se
odstěhoval v říjnu 1986. Nabízeli jim bydlení na
různých místech okresu, ale na veřejné schůzi svorně
rozhodli, že půjdou do Duchcova. A zatímco pro ně na
sídlišti Osecká vyrůstaly tři nové panelové domy se
150 bytovými jednotkami, společně se rozloučili na
zahradní slavnosti uspořádané 22. června 1985. Pak
jižmělijiné starosti...
Ještě je třeba připomenout, že i poměrně malá osada
.žila čilým společenským životem. Členové
organizací NF a obyvatelé si tu vybudovali hříště,
klub mládeže, vylepšili komunikace i veřejné
osvětlení. V roce 1972 ustavili občanský výbor, jehož
předsedou zvolili Bohumila Polívku, který si tuto
funkci přenesl i do nového bydliště. Téměř 20 let
života v Duchcově však není dostatečně dlouhá doba
na to, aby každému, kdo byl občanem této osady,
nevyvstala občas vzpomínka na místa a životní
příběhy, které zde prožil.


Vloženo: 13.9.2011