Stádla (Stadlern) - Historie osady (původně dvora) Stádla (něm. Stadlern).

Přispěl: Alexandr Debnar

Vznik pojmenování osady souvisí podle dr. Antonína Profouse s německým jménem, které vzniklo z výrazu "bei den Stadlern", t.j. u majitelů stodol nebo kůlen (zde nejspíše seníků na uchování sena). Dr. Profous se o Stádlech zmiňuje jako o vísce mezi lesy, patřící k místní obci Volovice a ležící 3 1/4 km západně od Prachatic, poprvé připomínané r. 1589 a uváděné v pramenech jako Sstadlary. Nešlo však o prostou samotu, neboť dnes víme, že jednak je Profousova "nejstarší" zpráva o Stádlech ještě o 2 roky mladší a za druhé není nijak upřesňující. Avšak podle gruntovní knihy Horního Záblatí (Ober Sablat) inv. č. 1402 velkostatku Vimperk onou ještě starší zprávou je záznam z r. 1587 o koupi dvora (!) Stádla po nebožtíkovi Jirzikovi Sschwarzbebarovi (?) Lukešem Ssinaglem, který dvůr splácel do r. 1593, kdy je dvůr "zaplacený a očištěný" řečeno jazykem tehdejší archiválie. Výstavba dvora tedy spadá ještě do starší doby, přibližně do poloviny 16. století, nejméně však o délku života nebožtíka, kterou nelze přesněji odhadnout. O novém majiteli dvora, tedy ne prosté chalupy, ale horské hospodářské jednotky víme, že byl německého původu, jako všichni jeho potomci. Roku 1611 Lukeš Ssinagl prodal dvůr svému zeťovi Mathiasovi Schneiderovi, později Schinaglovi, za částku 180 zlatých, protože "nemohl pro sešlost věkem již pracovat". Mathias dluh splácel až do r. 1630. Lukeš r. 1620 pak zřejmě umírá. Mathias se kolem r. 1610 - 1611 oženil s dcerou Lukeše Ssinagla Catharinou, převzal jméno po gruntu a splácel jej. V té době a několikrát i později se z důvodu dosud neustálených příjmení Schneider ještě vyskytuje. Mathias Schneider - Schinagl zemřel 23.1.1651 na Stádlech. v posloupnosti majitelů nastupuje syn Georg Schneider, později Schinagl, narozený na Stádlech. Je veden v knize poddaných a byl tedy majitelem dvora. Georg umírá 17.4.1679 a dvůr je převeden na nejstaršího Mathiasova syna, Georgova bratra Phillipa. Georg je oním Jiříkem Krejčím v zápise z berní ruly v r. 1654, kterého písař počeštil na Jiříka Krejčího. Spolu s Georgem Schneiderem, jeho manželkou Christinou a dětmi "na Stadlarech" žil se svou rodinou druhý rolník Mathias Zacher, počeštěný týmž písařem na Matěje Zachera. Zda obě rodiny bydlely v témže dvoře, nebo v další usedlosti, je nejisté. Georg Schneidr - Schinagl obhospodařoval celkem 20 strychů rolí, 6 strychů oséval na zimu, 6 strychů na jaro. Mohl sice chovat 2 koně, ale skutečně choval jen 4 voly, 2 krávy, 5 jalovic, 2 ovce a 1 svini.
Mathias Zacher měl shodnou výměru rolí s nimiž hospodařil shodným způsobem. Mohl též chovat 2 koně, ale ve skutečnosti choval 4 voly, 2 krávy, 3 jalovice a 2 svině. O charakteru hospodářských podmínek písař poznamenal: "Prostřední možnosti. Půda v horách velkých, hubená."
Rod Schneiderů - Schinaglů žil ve dvoře Stádla nepřetržitě až do r. 1715 - 1716, kdy poslední zde působící, hlavně na Stádlech hospodařící Hanzl (Joanes) Schinagl, nar. 6.6.1689 v Křišťanovicích, se svojí ženou Mariannou a rodinou byl přesunut Eggenbergy na orlické panství do Vladyčína, kde také asi r. 1757 zemřel. Jeho potomci již zůstali na orlickém panství a počeštili se.
Osada - dvůr Stádla je doložen v pramenech ještě r. 1595 jako součást Vimperského panství, 1628 patřící k tvrzi Drslavice a v neposlední řadě v úředních soupisech r. 1854 stále pod jménem Stadla, Stádla, Stadlern.
Na mapě I. vojenského mapování (1764 - 1768, 1780 - 1783), jsou v osadě zakresleny 2 objekty (první obdélný a druhý do tvaru U. Na mapách II. (1836 - 1852) a III. vojenského mapování (1877 - 1880) jsou na Stádlech zakresleny dvě obdélníkové, ze 4 stran uzavřené hospodářské jednotky, které nepochybně byly zamýšleny nejenom jako statky, ale současně jako opevněné, hájitelné stavby.
Při sčítání obyvatelstva k 15.2.1921 měla Stádla jako jedna z místních částí místní obce Volovice 3 domy (usedlosti).
Podle III. vydání Chytilova místopisu z r. 1929 jsou Stádla vedená jako osada se 3 domy a s 19 obyvateli (2 Češi, 16 Němců) a jsou součástí obce Volovice. Římskokatolickou farou, zdravotním obvodem, četnickou stanicí, poštou a telegrafem patří do městyse Záblatí. Soudním okresem patří do Prachatic.
Po roce 1945 byli neloajální němečtí obyvatelé Stádel odsunuti do Německa.
Podle vzpomínek nynějších obyvatel samoty, rodiny Josefa Grillingera, celá usedlost lehla v r. 1957 popelem při rozséhlém požáru způsobeném dětskou hrou se zápalkami, takže dnešní nově postavená obytná stavení, s vyjímkou staré polozřícené stodoly, vznikla na starých základech dvora.
V retrospektivním lexikonu obcí republiky z r. 1978 jsou Stádla začleněna pod obec Oseky se souhrnnými údaji pro všechny samoty a osady bývalé obce Volovice, takže odtud nelze čerpat detailní údaje o samotné osadě.
Zpracoval: Alexandr Debnar

Vloženo: 9.3.2011