Kohling (Milíře) - Milíře - Kohling

Beigetragen: Jiří Kripner

Obec nacházející se nedaleko vrcholku hory Krudum. Odlehlé místo, kde nebyl nikdy dostatek vhodných pracovních příležitostí, takže se obec téměř nerozvíjela. Její název je historicky odvozen od způsobu obživy jejích obyvatel, který se zde udržoval odpradávna. Zdejší lidé se touto činnost zabývali od dávných dob a je velmi pravděpodobné, že pro tuto výrobu byla obec i založena.
Od této činnosti se odvíjel starý německý název, Kohling, český, Milíře, se z něj odvodil v roce 1947.

V časech velké spotřeby dřevěného uhlí k tavení rud, období středověku, byla produkce uhlí natolik razantní, že docházelo k likvidaci veškerých rozsáhlých lesních porostů v okolí, jež byly k výrobě dřevěného uhlí používány. Z těch dob se nám dodnes zachovaly názvy míst, kde se dřevo těžilo – Spálený vrch, Havířský vrch, Havířský les, atd.

Postupně však zájem o dřevěné uhlí upadal a výroba se snižovala. Je však písemně doloženo, že ještě ve třicátých létech 20. století zde obyvatelé stavěli milíře a dřevěné uhlí vyráběli.

Kdy byla ves založená, či kdy došlo k prvnímu osídlení, není doloženo. Dokonce i staré topografické zápisy se vyhýbají upřesnění, kdy by se tak mohlo stát a soustřeďují se jen na místopisný popis. Přesto je obec několikrát v análech zachycena.
Obec je vyznačena již na těch nejstarších mapách ze začátku 18. století./Müllerova mapa z roku 1720/
Jako nejstarší dochovaný písemný zápis je zmínka z roku 1423 o prodeji statku Milíře /Kolung/ Jana Plika loketskému měšťanu. Další záznam se nachází z roku 1433 v knize Rukopisů privilegií zemských z Lobkovické knihovny v Roudnici, dnes ve Státním archívu v Praze. Další zápisy pak nalézáme v urbářích z let 1525, 1611, 1641 a 1725.
Obec původně spadala do majetku města Lokte a spravovali ji jeho správci.
Roku 1535 povoluje Vrchní zemský kancléř Johann Pflug z Rabštejna hraběti Wolfovi /Wolfgangovi/ Šlikovi ze Sokolova právo honitby a lesnictví v obci Milíře. Ty v té době stále spadaly pod Loket. Jako důvod uvádí zrušení honitby v Lokti a přenesení veškeré této činnosti do Milířů, kde jsou výhodnější podmínky.
7. března 1562 uzavírá Anna Šliková ze Sokolova /pocházela z rodu Pluhú z Rabštejna/ smlouvu o využívání polí, luk a lesů mezi Sokolovem a obcemi Nadlesí, Dvory a Milířemi.
Po porážce českých stavů v roce 1620 a popravě hraběte Jáchyma Andrease Šlika na Staroměstském náměstí roku 1621 bylo město Loket potrestáno odnětím mnoha svých držav, která mu dříve patřila, např. Chodov, Lobzy, Rudolfov, Lipnici, ale také Milíře. Obce byly zařazeny do přímého královského majetku - fiskusu.
7. ledna 1625 kupuje z fiskusu pán Nostic, sídlící na zámku v Sokolově, vsi Lobzy, Rudolfov a spolu s nimi i Milíře.- Sokolovské panství bylo dne 7. července 1622 prodáno rytíři Otto von Nostitzovi na Neudorfu (+1630), dvornímu říšskému radovi a od roku 1623 svobodnému pánu a německému vicekancléři království Českého, za 45 000 kop míšeňských grošů.

Rod Nosticů pocházel z Budyšínska v Horní Lužici /Nostitz je čtvrť v jižní části města Weißenberg/ a Johannem z Nosticu přesídlili v roce 1528 do Prahy. Jako katolická rodina obdrželi mnoho držav a statků evangelíků, kteří byli zabiti či vyhnání během třicetileté války. Mimo jiné získali také statky v Loketském kraji. Otto von Nostic byl zakladatelem rodové větve Nosticko – Rokytnické, jeho bratr Hans Hartwig pak větve Nosticko – Rhinecké.
Obec tak od roku 1625 již natrvalo patřila k sokolovskému panství a zůstala majetkem šlechtického rodu Nosticů. Od roku 1850 do roku 1919 se Milíře staly součástí obce Lobzy, roku 1919 získaly samostatnost.
Katastrálně ke vsi patřil Schneidenský mlýn, dříve označovaný jako Nellyina pila – Nellysäge, později jako Žofie – Sophiesäge, stojící na pravém břehu Lobezského potoka.
Škola v obci působila od roku 1841 /dle Vlastivědy 1898/, zpočátku v soukromém objektu, teprve mnohem později byl pro školní potřeby postaven nový dům. Pošta, občanské spolky, tak obvyklé v ostatních vesnicích, či dobrovolní hasiči, zde nikdy nevznikly.
Mezi největší události vsi tak patří skutečnost, že si z jednoho jejího domu udělala v letech 1940 – 42 své letní sídlo nacistická osobnost Konrád Henlein.
Odsunem německého obyvatelstva a začleněním prostor obce do vojenského újezdu došlo k definitivnímu odlivu lidí z tohoto prostoru a ten nebyl již nikdy dosídlen. Jako u jiných obcí v okolí, došlo k totální likvidaci celé vesnice. Domy byly většinou zbořeny. Těch několik posledních posloužilo jako letní sídlo lidem ze Sokolovska.

http://www.slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/tridomi/

Eingegeben: 19.2.2011