historie
[vloženo: Vacek 7.12.2017 22:09]

Je hezké, jak někteří cestovatelé a dobrodruzi dokážou z obyčejné samoty udělat tak tajuplné a záhadné místo. Podobných samot naleznete v pohraničí Šumavy desítky, možná stovky. Tyto objekty stejně jako Pohádka byly dobře obhospodařovány původními majiteli. Až po vystěhování německého obyvatelstva došlo k devastaci. K obnově některých takovýchto samot došlo až v posledních dvaceti letech. K pohádce bohužel nevedou dobré přístupové cesty a tak jí postihl tento osud, stejně jako mnoho dalších. Tajuplnost tomuto statku dodal až pobyt odsouzeného vraha Roubala. Před jeho vlastnictvím, nikdo o Pohádce nemluvil, ani nepsal jako o nějaké záhadě.
Pangerle byl velice dobrá hospodář, a to se mimo pastevectví v této nadmořské výšce daly pěstovat brambory nebo oves, který občas zapadal sněhem než se stačil sklidit. Jeho grunt byl jeden z nejlepších v širokém okolí. I když byl Pangerl dobrý hospodář, byl to "nácek" se vším všudy a právem byl vystěhován. Nikdy se na Pohádce nenašly lidské ostatky. Když už by jste dokázali naučit prasata žrát lidi, zbyly by vám zbytky kostí, jako jsou obratle, kyčle apod. Roubal choval malá vietnamská prasata a tu už s lidskými tělem nedokážou už vůbec poradit. Na Pohádku mne vodil děda už jako prcka a bylo to kouzelné místo, kterým je dodnes.