Brno-Velká synagoga (Brünn-Gross Tempel) - Židé v Brně a zdejší synagogy

Přispěl: Pavel Frýda

Kdy přišli první Židé do Brna není známo, snad již ve 12.století, jisté je pouze, že přítomnost Židů je ve městě spolehlivě doložena v r.1268 za vlády Přemysla Otakara II.* (vládl v letech 1253 až 1278). Středověké samosprávné židovské ghetto bývalo v dnešní jižní části Masarykovy a Františkánské ulice, v r.1365 zde stálo asi 30 domů se 600 obyvateli. Všichni Židé však byli z města vypovězeni v r.1454 a ghetto tak beze stop zaniklo, včetně někdejší synagogy. Bylo nalezeno jen několik náhrobků ze středověkého hřbitova, který se nacházel v místech dnešního hlavního nádraží. Až později v 17. a 18.století směli Židé sídlit na předměstí Křenová (Kröna), asi není náhodou, že obě novodobé synagogy z 19.století byly postaveny právě zde. Jen nemnoho židovských rodin získalo povolení bydlet uvnitř města.
Přelomem byl revoluční rok 1848, kdy padly veškeré zábrany ve stěhování a usazování jak pro židovské, tak pro ostatní obyvatelstvo. Různé protižidovské předpisy pak sice platily "na papíře" až do r.1859, ale v praxi se již nedoržovaly. Zatímco v r.1848 žilo v Brně pouhých 445 Židů (tehdy asi 1% obyvatelstva), v r.1857 to bylo již 2230 osob, v r.1880 pak 5498 židovských obyvatel (6%) a v r.1930 se k judaizmu hlásilo celkem 11003 Brňanů (4%) z nichž téměř 30% se hlásilo přímo i k židovské národnosti, zbývající větší část se hlásila k německé národnosti, k češství se hlásila v Brně jen menší část židovského obyvatelstva (asi jen 10-15%)**. Přesná čísla ale nejsou známa. Novodobá židovská náboženská obec byla ustanovena okolo r.1850 a od r.1884 sídlil v moravské metropoli i moravský zemský rabinát. Nejtěžší ranou byla pro brněnské Židy německá nacistická okupace, v průběhu válečných let přišlo o život ve vyhlazovacích táborech celkem 8400 lidí....Po válce byla brněnská židovská obec obnovena a existuje dodnes.
Brněnští Židé se sdružovali v mnoha spolcích, ještě v r.1938 jich existovalo 39. Tradičním spolkem bývalo pohřební společenství Chevra kadiša (hebr.svaté bratrstvo), tyto spolky existovaly v Brně hned dva. Dalšími významnějšími byly náboženské spolky Esra (hebr.pomoc), Chewrath Tephilah (bratrsvo modlitby), Machsike Hadas (upevnění víry), spolky sionistické byly reprezentovány Sionistickou organizací, spolky Mizrachi, Veritas a Poale Zion, ze sportovních lze vyjmenovat skautský oddíl Blau-Weiss, plavecký oddíl Bar Kochba, Židovský athletický klub a oddíl celostátního svazu Makkkabi***, tento svaz byl založen v r.1919 právě v Brně a zde se konala i 1.čs.makkabiáda (soutěže židovských sportovců).
První novodobou brněnskou synagogou byla Velká synagoga, která stávala na rohu dnešních ulic Spálené a Přízovy. Její výstavba podle plánů architektů Augusta Schwendenweina a Johana Romana von Ringe začala v r.1853, stavba stála židovskou obec 101 109,- tehdejších zlatých, pro tradičně šetrné a spořivé Židy peníze jistě nemalé. Veřejnosti byla slavnostně předána zasvěcením dne 17.9.1855 (tj.5.tišri 5616, pět dní před vysokým svátkem Jom kipur-Dnem smíření), kdy do ní byla vnesena tóra a zažehnuto věčné světlo, akt provedl vídeňský rabín Isak Noë Mannheimer (vlastního rabína měla brněnská židovská obec až od r.1860). Neorománská synagoga byla skutečně monumentální a velká, počet věřících, které mohl trojlodní chrám s dvoupatrovou ženskou galerií pojmout, dnes dostupná literatura neuvádí, ale mohlo to klidně být 1000 osob. Z dochovaných fotografií lze říci, že plochostropý interiér byl bohatě zdoben ornamentální výzdobou, která je tradiční pro judaizmus. Nádherná stavba byla vypálena místními německými nacisty již krátce po okupaci zbytku ČSR 16.března 1939 a ohořelé trosky byly později zbořeny. Dnes není místo nijak vzpomenuto, nevzhledný plac je užíván jako skladiště stavebního materiálu.
Další ze zaniklých brněnských synagog bývala Nová synagoga, která stávala v ulici Ponávka, dílo architekta Maxe Fleischera (autora Velké synagogy v Plzni a zaniklé synagogy v Českých Budějovicích), stavbu provedl v letech 1905-06 brněnský stavitel Alfred Zeisel, neorománský chrám přišel židovskou obec na 221 501,- tehdejších korun, peníz tehdy jistě nemalý. Svatyně byla slavnostně zasvěcena 13.9.1906 (tj.23.elul 5666, týden před vysokým svátkem Roš hašana-židovský Nový rok). Chrám mohl pojmout 574 sedících věřících (324 mužů a 250 žen). Budova přežila nacizmus, nikoliv však komunizmus, opuštěná zchátralá stavba byla zbořena v letech 1985-86. Dnes jen pamětní deska na novostavbě Úrazové nemocnice připomíná minulost místa.
Další dvě brněnské synagogy jsou dochovány, proto jen stručně. Polský templ v Křenové ulici z let 1883-86 je dnes užíván jako skladiště. Funkcionalistická stavba Nové ortodoxní synagogy v ulici Skořepka z let 1935-36 je dodnes užívána k bohoslužbám židovskou obcí. Jedná se o jedinou funkční synagogu na Moravě.
Novodobý hřbitov brněnské židovské obce byl založen v r.1852, později byl několikrát rozšířen, vchod má z Nezamyslovy ulice. Lze zde spatřit 11 000 náhrobků, nejstarší náhrobky z konce 17.století sem však byly dovezeny. K pohřbům hřbitov slouží dodnes.

*Přemysl Otakar II. vydal v r.1254 první privilegia pro Židy v českých zemích tzv.Statuta Judaeorum, touto právní úpravou se pak řídil život Židů u nás až do řady reforem Josefa II., které proběhly postupně v letech 1787-97. Plně občansky zrovnoprávněni byli Židé až tzv.prosincovou ústavou v r.1867.

**Demokratická Československá republika byla jedním z mála států tehdejší Evropy, kde se občané mohli svobodně přihlásit k židovské národnosti. Uznání židovské národnosti bylo však i pragmatickým opatřením politiky čs.státu, odvádělo hlasy jiným menšinám, zejména německé a maďarské. V r.1931 se v Čechách hlásilo k české národnosti 46,40% židovských obyvatel, k německé 31,10% a k židovské 20,20%. Na Moravě byla situace značně odlišná, k české národnosti se hlásilo jen 17,50% židovských občanů, k německé 29,80% a k židovské 51,67% (!). Proč tomu tak bylo je nám dnes nejasné, soudí se, že na Moravě nebyl odchod židovských obyvatel do větších měst tak výrazný, hodně vyznavačů judaizmu zůstalo v malých obcích a městečkách, kde byl pocit sounáležitosti a jednoty židovstva vyšší.

***Makkabi-název spolku upomíná na vůdce povstání Židů proti syrskému útlaku Judu, zvaného Makkabi (tj.hebr.dosl. Palice, ale překládá se jako Kladivo), který v r.164 př.obč.l. dobyl Jeruzalém, přičemž byl očištěn a znovuzasvěcen Chrám. Události se vzpomíná o svátku chanuka (např.letos připadá na 1.-8.12.2010) a také ji připomíná hebrejská píseň Mi J´mallel, jejíž text říká: "Kdo vypoví hrdinství Izraele, kdo je spočítá? V každém pokolení židovského národa se narodí stejní hrdinové jako za časů makabejských. A v našich dnech se celý Izrael spojí a bude zachráněn."
U židovských tělocvičných spolků se můžeme setkat ještě s názvem Hagibor, tj.hebr.Statečný.

Zdroje: J.Fiedler, Židovské památky Čech a Moravy
J.Klenovský, Židovské památky Moravy a Slezska
M.Brunner, Geschichte der Juden in Brünn
D.Grossmann, Obraz brněnské židovské komunity v její spolkové činnosti






Vloženo: 28.10.2010