Královo Pole - Budovcova (Královo Pole - Budovcova) - O Budovcově ulici a dalších zajímavostech z Králova pole

Beigetragen: Jan Tomášek

Sobotní, ještě plně letní ráno, kdy se obvykle příliš nespěchá. Ani prostranství před nádražím nepřekypuje žádným velkým ruchem, nanejvýš se občas projeví příjezd a odjezd vlaků. Sluneční den jako by se nechtěl nechat rušit ani křižující silniční estakádou, jejíž strohý betonový řád je přece jen poněkud kompenzován přilehlým parkem, vzdáleným nástupcem bývalých klášterních zahrad. Je právě hodina, kdy tady ponejvíce probíhá venčení psů.

Kus dál parčíkem a na opačnou stranu pod kolejištěm se lze přesvědčit o účincích železničního náspu jako hradby oddělující město od venkova. Venkovskou tvářnost těch pár ulic - přesněji uliček - za tratí ještě zdůrazňuje fakt, že část domků byla zbudována pod skalou jako nouzová kolonie. Ale časy se mění, tak i tady se přestavuje, dostavuje a modernizuje. A k tomu je potřeba občas nějaká ta vzájemně výhodná výpomoc.

A podobná víkendová cesta se za tímto účelem bude opakovat ještě několikrát. Listí zežloutne, změní se počasí, avšak bude v podsatě splněno.

Ale říká se, že Brno je malé. A Královopoláci jsou známí svým patriotismem.

Zase jedno dopoledne, tentokrát v úplně jiné části města.

Pracovnice na kontrole výrobků jsou někdy zvídavé, třeba na to, kde kdo všude bydlel. A tak se dozvím o jedné - dosud pro mě zcela neznámé ulici v Králově poli. Bývalo to tam prý domácí. Nad ránem se hlásili kohouti. Právě tudy však byla vytyčena rychlostní silnice na Svitavy a stěhovalo se. Pravděpodobně někdy koncem sedmdesátých let.

Směrem k centru Brna zbudovaná výpadovka přemosťuje i prostranství před královopolským nádražím a dál vede souběžně s železniční vlečkou - tzv. starou Tišnovkou. Místo, kde se větví koleje je původním nádražím Královo pole, jehož staniční budova rovněž ustoupila rychlostní silnici. Na vlečce před starým nádražím bývaly závory (a to i zvlášť pro pěší - se žbrdlením), které mnohdy způsobily nečekané zdržení.

V souvislosti s výstavbou výpadovky i tato křižovatka byla řešena mimoúrovňově - velkoryse pojatým přemostěním - možná až příliš. Pod strání, odkud přemostění vychází, poněkud vklíněna mezi silnicemi - se nachází jistá nevelká stavba, které by někdo znalý třeba říkal zámeček (vybavit by se mohlo poněkud zdlouhavé čekání naproti na autobus). I svým vzezřením venkovské barokní usedlosti jako by stavba splňovala všechny atributy šlechtického sídla - byť majitel v hierarchii prý nespadal příliš vysoko - přesto takto uváděna není.

Jakože k zámkům má patřit zahrada či park - ani zde nemohla chybět okrasná venkovní úprava, a to ve stráni nad zadním traktem. Lze přičíst alej, která lemovala cestu od zámečku na Mojmírovo náměstí. Její zbytky (a nejen ty) ovšem vzaly za své právě při stavbě nové komunikace, která samotná na Mojmírovo náměstí vpadává poněkud rázně.

Náměstí si dlouho udržovalo, a do jisté míry udržuje venkovský charakter a aby nebylo překvapením konec - i zde byla jedna budova nazývána zámečkem. A jako jediná zůstala zachována (při nedávných rozsáhlých přestavbách) z bývalého hospodářského dvora naproti kartuziánského kláštera.

V Králově poli jsou už taková místa, která hned zrovna zajímavě připadat nemusí, ale zajímavé je třeba i to, jakým způsobem o sobě prostřednictvím rodáků či sympatizantů dají vědět.






Eingegeben: 3.8.2010