Borský mlýn (Borský mlýn) - Historie
Beigetragen:
Zdeněk PecharBorský mlýn nazývaný mlýnem Čejkovským či tohanzlovským klapával severozápadně od města u rybníku Bor v krásném zalesněném údolí říčky lapanky. Podle urbáře z roku 1636 byl o třech kolech. V roce 1688 měl čtyři sloení a stupárnu. Dne 30. června 1769 koupil mlýn od polenské vrchnosti Jakub Čejka za 400 zlatých a 120 zlatých zákupní čine. Mletím náleely do Borského mlýna vesnice Německý icendorf, Horní Věnice, Brzkov a Kamenná. Vedle mlýna stával ve II. polovině 18. století tzv. mlýn tabační, kde se patrně rotovaly tabákové listy k výrobě ňupavého tabáku. V roce 1825 byl tabační mlýn zruen a místo něho postavena pila. Podle dalích historických záznamů byl v roce 1841 ve vlastnictví Frantika Čejky, v roce 1870 byl v Boru mlynářem jakýsi Hájek a od roku 1916 byl vlastníkem Jan tohanzl. Mlynář Hájek začal vedle mletí obilí i s primitivní výrobou krobu z brambor. tohanzlova podnikavá rodina od roku 1916 dosavadní způsob výroby zdokonalovala a v roce 1930 měli ji synové Jana tohanzla Josef a Jindřich velké hospodářství, mlýn, krobárnu a pilu. Vodního toku později vyuili ke zřízení malé vodní elektrárny pro dodávku energie k pohonu strojů, zařízení i světla. Silná konkurence ve výrobě krobu byla příčinou zastavení této výroby v roce 1940. O rok později byl ukončen i provoz pily a mlýna. Pamatuji se, kdy jsme tam za války přivezli k semletí obilí za vejmelné co byl poplatek za mletí. Bylo tam teplo a útulno, mlýn voněl obilím a moukou. Po zastavení mlýna jeho poslední vlastníci Josef a Jindřich tohanzlové, oba staří mládenci, na svém hospodářství jen ivořili. Tento stav trval a do jejich úmrtí v roce 1950 a 1951. V kouzelném údolí, kam příjemná procházka Pojmannovou stezkou od města trvá jen půl hodiny, místo veselého klapotu mlýna, se rozhostilo ticho. V padesátých letech Borský mlýn obydlel podivín, bývalý farář na penzi Varhánek se svou hospodyní, která o něj ve stáří obětavě pečovala. V zastřeených hospodářských objektech byla v polovině 60. let uskladněna ji nepouívaná, historická technika polenských hasičů. Zubem času a neudrováním byla znehodnocena a část rozebrali a odnesli nenechaví lidé. koda, mnohé ze starých stříkaček by dnes byly ozdobou leckterého muzea. Později mlýn ji jenom pustnul. Dnes ho připomíná pouze velké mlýnské kolo, které zde zůstalo ponecháno jako památka v blízkosti rekreačního stavení.
(Ing. Milan up,www.kzhp.cz)
Eingegeben: 3.5.2010 
