Schafhof (Ovčí dvůr) - Bez komentáře!

Beigetragen: Zdeněk Pechar

Zápis
o výkonu přehlídky dvora Ovčího dne 31.III.1947, kamž se podepsaní dostavili
v 9.30 hod.
Všeobecně:
Při příchodu zjištěno, že se právě koná výmlat ovsa v polní stodole, kde bylo zaměstnáno z osazenstva 12 lidí. Poznamenává se, že na dvoře, pokud se týče národnosti jest 5 Bulharů, 5 Slováků, 2 slov. děvčata, 2 Němky, 2 Češi. /Hubálek, mimo obstaravatele dvora p. V.Dolečka./ Proto, že byly mužské síly zaměstnány při výmlatu, zůstaly potahy, t.j. 4 páry koní a 2 páry volů státi. Je nutno konstatovati, že potahy v tuto dobu měly býti plně zaměstnány, což by bylo uskutečnitelné, kdyby výmlat byl býval již proveden. Že se tak nestalo, dle výpovědi p.Dolečka, je vinou odsunutím lokomobily, která byla v druhé polovici listopadu převezena na dvůr Kladruby, i když bude nutno zjistiti, zda-li a jak byla využita. Nyní se mlátí traktorem, který je jakž-takž k používání opraven, což snad dříve nebylo, takže nemohl být použit místo lokomobily. Pan Doleček připomíná, že žádal ředitele ekonomie častokrát o zařízení potřebného pro možnost výmlatu, zvláště obilí seťového, které, a právě seťové, až nyní se pro setí mlátí.
Budovy:
Pokud se krytiny těchto týká a která je z větší části šindelová, pozřebuje značných oprav, stejně tak jako zdivo, jemuž schází z valné části omítka. Pokud se týká krovů, pro nejbližší dobu by postačila výměna některých částí. Stájové vnitřky potřebují rovněž opravu omítek, obílení a v některých místech výměnu dřevěných stání. Vodovod do stájí samospádový používá se jen v dolní stáji, protože jinak nefunguje a to snad v důsledku letošních mrazů, nenastalo-li snad tak popraskání rourovodu, že voda utíká do země, neboť do dalších stájí se nevytlačuje. Pro nedostatek lidí nebylo možno závadu zjistit a odstranit.
Protože nářadí hospodářské jest ukládáno po rozličných koutech a prostorách, doporučovalo by se zřídit otevřenou kolnu, kam by se inventář uskladňoval, takže by byl chráněn alespoň před deštěm.
Protože jest na dvoře kontrolovaný stav slepic, je pro tyto postaven na nádvoří dřevěný kurník. Podle dobrozdání pana Dolečka by tento kurník měl být mimo nádvoří, aby neměly slepice přístup k hnojišti, měly by mít řádný výlet a kurník by měl mít ještě vnitřní obložení s násypem pilin, nebo popele. Jest studený pro jednoduché šalování, což jest závadou pro nosnost slepic. Střecha kurníku je rovněž již poškozená a potřebuje opravu.
Zvířectvo:
Na dvoře je v tuto dobu 23 krav, 2 býci, 4 voli, 6 jalovic, 28 telat odstavených, 13 prasat, 10 koní.
Drůbež: 56 slepic, 3 kohouti, 2 husy, 3 kachny. Stav hovězího dobytka jest slabší kondice a jest výsledkem nedostatečného krmení a tak podvýživy z dřívějších měsíců, kdy byl vysoký stav dobytka neúměrný na zásoby píce: sena i slámy, která v té době ještě nebyla vymlácená. Také jadrné krmivo vůbec nebylo.
Zásoby:
Pokud se týká obilnin, je zde ječmen od mlátičky na krmení, ve váze 22.40 q, dále lněné semeno, řepné semeno a semeno tuřínu, jetelové semeno, travné semeno 12kg. V zásobníku jest vedeno semeno hořčice, které se zde nenachází a naproti tomu je zde semeno tuřínu, které není uvedeno v zásobníku. Stal se pravděpodobně písemný omyl. Pan Doleček poznamenává, že vede dál zásobník tak, jak mu byl odevzdán, respektive jak ho zde nalezl, protože při nastoupení na zdejší objekt mu nebylo nikým nic předáno. Pokud krmiv se týká, je zde pouze seno a sláma a brambory. Váhu těchto krmiv nelze stanovit přesně, nýbrž jen odhadem, což však pro nedostatek času a lidí se v tuto chvíli nevykonává a jest nutno se odvolati na předešlé poznamenání pana Dolečka, že přebral, respektive nastoupil do nekontrolovaného stavu, o čemž se dále ještě vyjádří.
Inventarie:
Jsou po různých místech, jak už bylo vpředu naznačeno, protože není pro ně jednotného soustředění pro uložení jich, ale jsou vždy pod střechou a tak, aby co nejméně trpěly vlivy povětrnosti. Potřebují mnoho oprav, výměny a doplnění. Podle soupisu inventáře, který obdržel pan Doleček z ředitelství, projevuje se v počtu některých inventarií diference, jak jen namátkou pan Doleček zjistil a jak se o tomto vyslovuje. Vysvítá z toho, že byly inventárie pravděpodobně přesunuty, ale neexistuje zde záznam o tom, kam a na čí příkaz.
Provozní záznamy:
Zjišťuje se, že jest panem Dolečkem veden řádný deník o způsobu každodenního provozu, kde jest uvedena činnost osazenstva, potahů, a zaznamenány i mimořádné události. Je nutno zdůraznit, že toto je prováděno s nevšední pečlivostí a přesností, i nalezen byl poslední zápis ku dni 30.3.1947 s nadepsáním již 31.3.1947, který bude proveden po ukončení práce večer. Na každém jiném dvoře až dosud přehlíženém takový, neb podobný nebyl nalezen. Mimo tohoto deníku jsou vedeny žurnály o stavu dobytka, obilnin a krmiv, tak zvané zásobníky.
Stav pozemků:
Přítomní odešli pak mezi pozemky shlédnout, v jakém rozsahu jsou tyto obdělány a připraveny pro jarní osev. Na dotaz pana Dolečka, jakou výměru dvůr má, sdělil tento, že cca 95 ha orné půdy a kolik je luk a pastvin že mu není známo, protože od nikoho o tom nemá žádných záznamů. Bylo zjištěno, že pozemky jsou z části zorány, zčásti osety ozimem a z části zůstaly neobdělány z podzimu tím, že nebylo možno sklidit všechny brambory, len, mrkev a až v poslední chvíli brukev.
Pan Doleček oznamuje, že nemá detailní osevní plán, že nemá plán o hnojení a také nedostatek umělých hnojiv pro jarní setí a že nemá také, a neví ani, pokud se zeleniny týká, která a mnoho-li se bude sít. Na jeho urgenci, aby toto včas obdržel, bylo ředitelstvím řečeno asi před 14ti dny, že se bude o tom uvažovat, pan Doleček byv požádán, aby krátce vypověděl o hospodářském provozu dvoru od doby svého převzetí tohoto uvádí následující:
Nastoupil jasem jako vedoucí Ovčího dvora 11.října 1946. Tehdy jako můj předchůdce byl pan Tůma Josef. Přišel jsem do poměrů docela mi neznámých, třebas jsem chodil z Kláštera až na tento dvůr několik dní pracovati jako obyčejný dělník. Bylo to tak nějak v pátek, když jsem přišel do nového působiště, předtím vykonav účast na Mši svaté, což bylo zvykem u mne, pokud jsem byl v Klášteře, bylo tak asi kolem osmé hodiny. Na dvoře čekali lidé na práci, poněvadž jim nebyla nikým poručena. Tedy ujal jsem se vedení. Neznajíce lidi, ani pole, kde se co nachází, kde byla jaká sklizeň, co se tam má síti, kde se co nachází ve dvoře, kolik a jaký je stav dobytka. Toho všeho jsem neznal. Co mi bylo předáno byla mzdová knížka a nevyplněné žurnály za měsíc září panem Tůmou. „Musíš si to nějak udělat“ s takovouto mi ty věci předával. „Já sám ani nevím, co na poli kam má přijít.“ Jinak žádný můj představený mi neřekl toho nejmenšího, jak si mám počínat. Co se nacházelo ve dvoře, přicházel jsem teprve v pozdějších měsících při úklidu a pořádku. Jinak jsem zjistil následovně: Na poli takřka ani brázda pro setí zorána, obilí, hnojiva také nepřivezena, řepa, tuřín, brambory, len, mrkev, kedlubna směsek neposečený i jetel posečený, který ležel již nejméně měsíc na zemi, to vše čekalo na sklizeň. Zapomněl bych, že též zelí, kterého nebylo takové množství a květák přerůstající čekal též, až ho někdo sklidí. To všechno jsem poznal, poohlédnuvše se po okolí. V takovém stavu jsem dvůr přebíral, když mělo býti již takřka všechno uděláno. Žádný z představených se nepřišel podívat, ani předat hospodářství, což by bylo jistě na místě, abych byl alespoň věděl, jaké zásoby píce, krmiva, jaký vlastně mrtvý a živý inventář se zde nachází.
Při té vší práci a lopotě jsem přicházel pomalu k poznání pozemků, lidí a zásob. Pouhým odhadem jsem zjistil, že máme vysoký stav dobytka k neúměrně malé zásobě píce. Ihned jsem hlásil potřebu zredukování dobytka, nebo obstarání píce panu řediteli. Řekl že bere na vědomí. Uplynulo zase několik dní, ba i týdnů, a náprava se žádné strany nepřišla. Přestalo se krmiti zeleným krmivem /to byla hořčice stará, dřevnatá, že byl div, jak ji mohl dobytek žráti/ a nastoupilo krmení ještě horší. Totiž z krmiv, které se zde nacházelo, byla pouze žitná sláma a ne velké množství sena. Sám pan ředitel říkal, „nesmíte krmit seno, je ho málo, musíte zatím krmit slámou.“ Ale zase se žádný z vedoucích dvorů nepostaral o odsunutí dobytka, Žádal jsem tedy o příděl aspoň nějakého jadrného krmiva, ale vždy na plano. Žádný z těch, kteří to měli na starosti, se o to nepostaral. Během času se dostavil však na dobytku účinek. Hubeněl, slábl, dojnice přestávaly dojit. Když jsem to nemohl vidět, šel jsem zase k Dru. Zvánovci, aby s tím něco provedl. Buď ať zredukuje stav, nebo ať dá krmivo. Žádný se nepřišel podívat na dvůr. Urgoval jsem tuto žádost nejméně desetkrát. Vždy, když jsem měl cestu do Kláštera. Výsledek zase tentýž. Pak jsem již pro tu ostudu ani sám tam nešel, ale poslal jsem tam hochy Kratinu a Kopeckého, kteří se v té záležitosti vždy střídali. Výsledek byl tentýž. Chtěl jsem dáti tuberkulinovat dobytek, abych věděl jeho stav zdraví. Neboť nebylo by divu, že podvýživa by nepřinesla tuto zhoubnou nemoc. Pana zvěrolékaře jsme si musili sami obstarati, jelikož správa hospodářství, i když byla mnohokráte upozorněna mnou a také slíbila, že ho obstará, vůbec se o jeho příjezd nepostarala. Tehdy přijel pan zvěrolékař, když byl dobytek v neudržitelném stavu. Celý rozhořčený, jak jest to možno, že si toho z pánů v Klášteře žádný nevšimne. Zjistil tuberkulosu u sedmi krav a dvou býků. Dále nám určil březivost krav a konstatoval, že jsou jen tři krávy pravděpodobně stelny. Podvýživou nepřicházel dobytek do říje a tím také nemohl zabřeznouti. Teprve na výpověď pana zvěrolékaře, který jim pohrozil, přišli se k nám na dvůr podívati pan Dr. Zvánovec a pan národní správce. Bylo mi řečeno, že dobytek musí pryč. Alespoň polovina. Ano, vždyť to bylo moje dávné přání. Přece každý chovatel je si hrd nad svojí prací. Ale zde to nebylo možno. Tedy zase jsem čekal, až přijde příkaz, abych mohl dobytek odvésti. Jednání na dlouhé lokty mne zase přesvědčilo, že to nejde tak rychle. Až posléze přitlačil ONV a očekávaná návštěva z Prahy ze ZNV přiměla pány představené k tomu, aby dobytek prodali nebo přemístili jinak. Zbytek krav, když jsem chtěl zachránit, musel jsem si sám obstarat krmivo ze Družstva, s obavou, zda mi ho někdo zaplatí. Od pana ředitele jsem dostal 10q otrub. Bylo to spíše ke škodě, než k užitku. Otruba je na produkční dávku a bez jadrného krmiva dojnice pak produkuje na úkor svého těla. Ale dobré bylo aspoň něco, neboť se ukazovalo na špatné dodávky mléka. Vždyť od 50ti krav se dodávalo pouze 20 l mléka do mlékárny. Dnes při stavu 21 dojnic máme dodávku 60 litrů. Tehdy asi 2. a 3. ledna jsem přivezl 20q kukuřičné mouky. Zachránili jsme zde těch 23 krav a pomalu se zlepšují. Krmí se asi 1kg jadrného krmiva na 1 kus denně. Kolik se ztržilo za dobytek není mi známo. Jako mi není známo kolik vážila prasata, dodaná ze zdejšího dvora a kolik se za ně ztržilo. Přijel vždy pan ředitel, prasata se naložila na auto a dále jsem o ničem nevěděl. Když jsem u těch vepřů, dělám malou připomínku, že mám zde prasata, která mají dostatečnou váhu, dále ani nerostou, krmíme je nadarmo a o odbyt se žádný nestará, ač jsem každou chvíli, mluvil-li jsem s panem Dr.Zvánovcem, říkal, aby je dal pryč. Brambor je málo, skoro žádné, a nebudu je mít čím krmit během týdne. Urgoval jsem to již před měsícem. Doposud však ani slovo o tom, že bych je mohl dáti pryč.
To samé mám se slepicemi. Kontrolovaný chov drůbeže, kde se dodávají vejce do líhně stále mi ještě leží v koši doma. Nesčíslně mnohokrát jsem na to upozorňoval pana ředitele i hospodářského správce a zase žádný účinek se nedostavil. Kurník není dodělaný a kontrolní hnízda si teprve teď dělám po volných chvílích sám. Zápis a křídelní značky též nemám, ač jsem o ně žádal na hospodářské správě již několikráte. Budu musit pravděpodobně si tuto záležitost vyřídit sám.
Co se týče obdělávky polí, byl jsem nucen použít pouze koní a volů. Sotva nám z Kláštera uvolnili traktor, abychom mohli urychleně naorati pro setí, asi po hodinové orbě nám vypověděl službu. Rozbila se ložiska. Pole neobděláno čekalo toužebně na jeho zpracování a zasetí, vždyť bylo na čase. V půli října, kdy má býti všechno sklizeno a zaseto, se teprve oralo pro setí. Naše záchrana spočívala tedy na rychlém obdělání. Kdo jiný může tu sílu nahradit, než traktor. Bohužel, ten nám nic pomoci nemohl. Sháněl jsem ložisko do něho, ale marně. Pro všechno měli páni času dost, jezdilo se autem do Plzně, Prahy, ale ložiska nepřivezli. Tak traktor stál tři neděle. Pak přece přivezli odněkud ložiska a Ryšán z Ovčího dvora je namontoval. Traktor takto opraven odvezl pan Kučera na Smrčí dvůr a ještě jinam na dvory, takže se k nám již vůbec nedostal. Byli jsme nuceni všechno obdělati s koňmi. Zaselo se tak kolem 20ha tvrdého obilí. S traktorem se dělaly všelijaké kousky. Třebas pan Kučera kopal brambory traktorem vyorávačem, kde stačilo pouze dáti dva koně. Hlavní věc, že ho nedostal Ovčí dvůr. Vždy, když traktor vypovídal službu, byl dán k nám na Ovčí dvůr. Sotva se přijelo, někdy ani ne! /Též jednou koně ho přitáhli/, traktor více nešel. Opravu provedl Ryšán a ihned byl zase opravený vzat někam jinam. Podle výpovědi pana Kučery rozbili vždy tento „Orličáci“. Též pan ředitel na to stále ukazoval a dělal z toho „aféru“. Pak, nevím přesně kde, praskl u traktoru blok. Nechal jej státi pan Kučera na poli, do rána byl mráz a ten roztrhl potom obal na válcích. Také se jeden traktor prodal panu Konrádovi do Heřmanova, který stál, trochu byv poškozen, pod kůlnou na Ovčím dvoře. Chtěl jsem, až bude volněji, prohlédnouti jeho stroj, které chyby má, zda-li bude možný k opravě. Ale dostal jsem poukaz k vydání, abych ho dal pryč, od pana Dra.Zvánovce. Tak jsem s nevolí traktor nechal odvézti, jelikož stál již se zapřaženými koňmi za dvorem. Žádný ani nevěděl z mých představených v jakém stavu se nachází a prodali ho. Na druhé straně kupují starší traktory, stojí mnoho opravy a také tak valně nechodí.
Zde na dvoře byly strašné finanční ztráty na hrachu, karfiolu, kedlubně, mrkvi, lnu a bramborách. Na příklad: Hrách byl dosti brzy posečený. Kdy, to se nepamatuji, neboť, když jsem sem přišel, byl již celý vzrostlý, shnilý, černý, vylouštěný. Podle mého názoru musel již jeden měsíc ležet posečený na poli. Proč nebyl sklizen, zjistil jsem následující: Ovčí dvůr, v době, kdy na jiném dvoře se připravovalo k setí, mlátil se všemi osadníky žito pro setí „selektě“ i pro jiné dvory, nechal všechny potahy stát, nesklízel nic, nechal potom později moknouti hrách, jetel a nekoukal na to, co se stane během pár dní. Ovšem můj předchůdce za to nemůže, neboť nařízení mlátit dělal pan Dr.Zvánovec. Při výmlatu hrachu se přichází k výsledkům špatné organisace práce. Místo plánovaných 100q hrachu namlátíme asi 20q. To samé bylo s karfiolem. Nechal se přerůsti, ne naší vinou, neboť pan ředitel měl smlouvu s firmou Lanz, Mariánské Lázně, že od něho veškerou zeleninu odkoupí. Měl pouze včas upozornit firmu, že karfiol dorostl a že si může pro něj přijet. Nic platno, musel se zkazit. Teprve, když jsem chtěl na svůj náklad zavézt květák do Plzně, chopil se toho pan ředitel a řekl, že je prodán. Jak byl prodán, vykazují snad účty v důchodě. Mrkev jsme počali dobývati, ale dostal jsem nařízení, že mám nechat mrkev na poli do jara. Slova pana ředitele „jsem si vědom určité ztráty, ale mám smlouvu s obchodními semeny, že mu příští rok dodáme semeno. Mrkev nezmrzá a na jaře bude jako když se najde. Bude méně práce se sázením a užitek se neztratí.“ Takto hovořil pan ředitel. Nedávno v sobotu byl na dvoře a chtěl na mně vzorky mrkve. Říkal jsem, aby byl tak laskav a podíval se na ni sám osobně. Mému návrhu však nevyhověl, zdálo se mu asi příliš mnoho bláta na poli. Tak mu ten vzorek musím ukázat, aby věděl, co dokáže zima. Z kedlubny si bral na podzim vzorky a dosud ji nikam neprodal. Tu jsem z obavy, aby se nezkazila, zkrmil dobytku. Pokoušel jsem se dostati aspoň trochu lnu domů. Ještě dříve, než jsem dostal příkaz od ústřední správy, pokoušel jsem se, zda bych nemohl posíci strojem len, nebo kosou. Pokus byl však marný. Tak mi tedy zůstal z většiny na poli státi. Brambory jsme vykopali takřka s deseti lidmi. Vždy po pár metrácích. Zůstala nám třetina brambor nevykopaných pro nedostatek lidí a pozdní sklizně. Jak jsem již dříve uvedl, pozdě jsme začali síti naházejíc bez třídění. V tak pozdní době dostal jsem příkaz třídit brambory a vozit na dráhu. Nechtěl jsem, odporoval jsem, ale co naplat, nařízeno a provedeno. Musil jsem tedy třídit a pytlovat. Do rána a druhý, třetí den mrzlo. Brambory vytříděné, uložené v pytlích krásně pomrzly a museli jsme je dáti pryč. Ty co byly na hromadě, přece vydržely. Ostatní se zkrmily prasatům a odvezly na nádraží a odtud do lihovaru. Kolik jich bylo, kam byly vyúčtovány, není mi známo. Přišel příkaz od ústřední správy naložit a odvézt. Pak jsem celou zimu zásobil brambory klášterní kuchyni a posílal i brambory krmné.
Jsme nuceni mlátit teď v tuto dobu, kdy se má již pracovati na poli, lukách a t.d. Na podzim se u mlátičky rozbilo ložisko u vytřásek. Dal jsem ho panu řediteli, aby ho dal někam opravit. Leželo tam u něho dva měsíce na psacím stole. Každou návštěvu jsem připomínal, ale marně. Za dva měsíce jsem ho dal do opravy sám k panu Jelínkovi do Teplé. Odvezli nám lokomobilu, nemohli jsme zase mlátit. Traktory stály též rozbité, žádný je neopravoval, až na nejvyšší čas, kdy se opravdu musí již obilí dodávati k setí „selektě“ se podařilo mlátit. Myslil jsem, že si vše přes zimu připravíme a zatím věc nedopadla tak, jak jsem si ji představoval.
Odhaduji škodu finanční na zkáze karfiolu kolem 250 000.- Kčs, škoda na mrkvi, kde jí mohlo být 2 – 3 vagony, 100 – 200 000.- Kčs, škoda na brukvi, 1 vagon – kolem 30000,- Kčs, nehledě na to, co se mohlo ztržit za len, brambory a hrách, který z valné části se zkazil na poli. Jde mi hlava kolem při vzpomínce na tyto číslice, jimž jsem čeliti nemohl. O toto všechno mohl být dvůr méně pasivnější. Aspoň, kdyby páni správcové přišli se častěji podívati po dvoře , přišli mezi pracující lid a viděli, co se dělá, řekli co by bylo zapotřebí podle jejich rozumu, poradili, jak se co má dělat, aby se pracovalo podle jejich systému a navzájem se doplňovaly naše názory s jejich, pak by byl nejlepší pořádek ve všem co s hospodářstvím jest spojeno a to by jen kvetlo. Spočítám-li návštěvy pana ředitele a pana správce, byly by asi tyto: 19.X.1946, 18.XII.1946, 24.I.1947, 28.I.1947, 13.II.1947, 7.III.1947, 29.III.1947. Přišli pouze tehdy, potřebovali-li něco. Jejich krátká návštěva měla jen ten účel, aby mi mohla vytýkat chyby, které mou vinou nebyly zaviněny a neb mi vůbec neřekli nic. Na nějakou radu, nebo přání nebylo dotazů, ani připomínek. Poslední dobou měl jsem rozpor mezi příkazem mně a slibem, který dal Bulharům ohledně práce a stravy. Ku příkladu: Nesmím nakoupiti více masa, než co mám na lístky. Na druhé straně však měli slíbeno Bulhaři od pana ředitele, že co chtějí musí dostat. Mně však bylo řečeno „nesmíte jim to dát, ale nesmíte jim říci, že nemůžete, řekněte jen, že to, neb ono nemají a že jim to příležitostně obstaráte.“ Když jim to nedám, dělají revoluce, takže žádná kuchařka nechce více vařit. To samé je u více věcí. Marmeláda, mléko a t.d.
U práce je to také těžké. Dělníkům prý dávám mnoho práce, říkají. Za to my se dřít nebudeme, musím jim psát hodiny, aniž za tu dobu udělali práci aspoň trochu tomu času odpovídající. Bulhaři se stále vymlouvají na pana ředitele, že on jim to slíbil jinak, než já dělám, že jim musím psáti to, jak dlouho budou kterou věc dělat. On totiž pan ředitel říkal, že šafář musí napsat to, jak dlouho oni budou robit. Nejmarkantnější se to uhlídá u krmení dobytka, zvláště v neděli. Všichni Bulhaři chtějí jíti zpět na Kladruby, že tam to bylo lepší. Tady moc roboty. Říkají. Přál bych si, abych opravdu dostal lepší lidi, svědomitější a mohl spokojeně pracovati i s obtížemi dále, které se mi kladou pod nohy.
Tím jsem vypověděl vše, pokud se pamatuji, co souvisí s mojí zdejší činností.
Když přítomní zjistili a přesvědčili se o mnohém, co bylo vpředu uvedeno, otázali se pana Dolečka, zda.li by měl nějaké návrhy, týkající se zlepšení hodnot zdejšího objektu, k čemuž jmenovaný prohlašuje, že na mnohé myslel a že jak mu volnější čas dovolí, vypracuje písemně takové podání.
Zápis byl pak skončen, přečten a podepsán o 16.30 hod.
Červenková Tichý
Kožušník
Doleček


Eingegeben: 25.2.2010