Sedltschan-Synagoge (Sedlčany-synagoga) - Židé na Sedlčansku

Beigetragen: Pavel Frýda

O židovské komunitě v Sedlčanech je známo jen málo, dostupná novodobá odborná literatura se o místě nezmiňuje, starší bohužel jen velmi stručně, aniž by stručný text měl nějakou větší dokumentární hodnotu. Malý počet Židů měl žít v Sedlčanech odedávna, nicméně vlastní náboženskou obec a synagogu dlouhá léta neměli. O jejich duše pečoval staroslavný a věhlasný rabinát v Kosově Hoře a sem i docházeli na bohoslužby do zdejší starobylé synagogy. Ta se dochovala do dnešních dnů, barokní stavba byla postavena v r.1740 na místě staršího vyhořelého objektu ze 17.století. Kosovohorská synagoga je dnes krásně zrekonstruována do původní podoby (staveb.parcela č.7, katastr.území Kosova Hora, o rozloze 169 m2, vedená jako zastavěná plocha a nádvoří, v majetku soukromých osob). Postupem času význam židovské obce a rabinátu v Kosově Hoře upadal a naopak významnou se stala židovská komunita v Sedlčanech, město se stalo i sídlem tehdejšího okresu. V r.1894 se obě obce sloučily, přičemž sídlo nově vzniklé židovské náboženské obce bylo v Sedlčanech. V této době byla v Sedlčanech postavena klasicistní synagoga společně s obecním domem židovské obce, v přestavbě je dochována dodnes. Návštěvník může stavbu najít v dnešní Kodicillově ulici, má čp. 3, slouží jako užitkový a kancelářský objekt soukromé firmě (pozem.parcela č.1145, katastr.území Sedlčany, o rozloze 929 m2, vedená jako zastavěná plocha, majetek soukromé firmy). Kolik židovských obyvatel měly Sedlčany na přelomu 19.a 20.století není známo, ale vzhledem k tomu, že sedlčanskou náboženskou obcí "pohlcená" obec kosovohorská měla v té době 115 osob, musel být počet sedlčanských Židů o něco vyšší. Na celém tehdejším soudním okrese Sedlčany se v r.1921 hlásilo k izraelitskému vyznání 282 osob, v r.1930 již jen 182. Dochovaly se německé deportační seznamy, přímo ze Sedlčan bylo transportováno do nacistických vyhlazovacích zařízení 45 osob (z toho 5 dětí od 10 do 15 let), přežily pouze dvě ženy. Zahynuly celé rodiny Elišákova, Heřmanova, Hochmannova, Chobockého, Klepetářova, Lebenhartova, Metzgerova, Oestereicherova, Starkova, Weilova a několik jednotlivců. Podle dobového zdroje byly vztahy s ostatním obyvatelstvem velmi dobré, zdejší Židé se hlásili vesměs k české národnosti, dokonce jich několik sloužilo v čs.legiích* (Rudolf Faktor dokonce na Rusi padl**).
K pohřbům zemřelých souvěrců používali sedlčanští Židé starobylý hřbitov poblíž Kosovy Hory, který leží jižně od obce v těsném sousedství hlavní silnice z Příbrami na Votice. Jeho stáří nám zůstává neznámé, udajně byl založen v r.1580, rozšířen byl zřejmě několikrát, naposledy v r.1907, poslední předválečnou větší opravou pak prošel po r.1925. Po r.1990 byla opravena klasicistní márnice a ohradní zeď, hřbitovní domek zůstává v rozvalinách. Návštěvník na pěkně zachovalém a udržovaném pohřebišti (pozem.parcela č.757 o rozloze 3468 m2, katastr.území Kosova Hora, vedená jako hřbitov v majetku Židovské obce v Praze) může obdivovat okolo 500 náhrobků, často velmi malebných. Orientace náhrobků je málo obvyklá, nicméně věroučně správná, západní. Nejstarší barokní mají pocházet ze 17.století, podle popisu se zde má nalézat i jedna tumba, ačkoliv autor prošel hřbitov celkem důkladně, tak ji nenalezl.

* Obecně lze říci, že Židé patřili v průběhu I.svět.války k oddaným stoupencům Rakouska-Uherska, byli věrni habsburskému trůnu, neboť byli vděčni za občanskou rovnoprávnost, kterou jim tato říše dala. K antisemitskému carskému Rusku i k Francii (Dreyfusova aféra) cítili odpor a česká iredenta jim většinou byla cizí. Pokud v čs.legiích sloužili nečetní židovští dobrovolníci, byli jistě velice svázáni s českým prostředím a vlastenetvím. Jiná situace byla za II.svět.války, kdy německá rasová perzekuce vyhnala do emigrace mnoho mladých českých a slovenských Židů, kteří pak měli značné zastoupení v našich zahraničních vojenských jednotkách.

**Zatímco zdrojová publikace uvádí, že Rudolf Faktor padl na Rusi, databáze legionářů vypovídá jinak: desátník
Rudolf Faktor, nar.21.7.1892 v Hojšíně, soudní okres Sedlčany, původně příslušník rakouského 28.zeměbraneckého pěšího pluku padl do zajetí v r.1914 v Srbsku, do čs.legií vstoupil 13.3.1917, zařazen k 1.rotě 21.pěšího pluku čs.legií ve Francii, zemřel 16.11.1918 v záložní nemocnici č. 13 v Bussy le Chateau následkem nemoci, pohřben v Bussy le Chateau. Nebojové ztráty byly za I.světové války u vojsk poměrně značné, někdy i pouhé škrábnutí a následná sepse měla při neexistenci účinných léčiv (např.penicilinu) fatální následky.

Zdroje:J.Rokycana, Dějiny Židů v Kosové Hoře a v Sedlčanech
B.Rozkošná-P.Jakubec, Židovské památky Čech

Eingegeben: 23.11.2009