Chebské nádraží (Chebské nádraží) - Vývoj

Beigetragen: Miroslav Landa

V roce 1850 byl Cheb se 11 164 obyvateli na pátém místě mezi českými městy. Také jeho poloha (hranice slovanských a německých zemí) lákala k výstavbě nové železnice, která by ještě více posílila zdejší významný obchodní ruch. Jako první projevili zájem o povolení k výstavbě železniční tratě (která by spojovala Aš, Františkovy Lázně, Cheb a Sokolov) koncesionáři z Hofu v Bavorsku. Tato trať měla sloužit pro převoz uhlí potřebného pro vznikající tovární provozy a pro odvoz vyrobeného zboží. O dva roky později to byla rakouská západní dráha, která usilovala o navázání železničního spojení z Plzně směrem k německým hranicím, tedy i do Chebu. Další variantou bylo také propojení Chebu s Vojtanovem směrem na Plavno, kde probíhala již odedávna jedna z nejstarších obchodních cest a bavorská dráha se zajímala o zapojení železniční stanice Weiden, kde je rovněž velký železniční uzel, přímo s Chebem.
Jednání zahraničních železničních společností probíhala příznivě, takže mohl být dne 15. října 1865 zahájen provoz na železnici Wiesau - Cheb a 1. 11. 1865 na železniční trati Hof - Aš - Cheb. Do Chebu se tímto způsobem sbíhaly dvě bavorské a jedna saská železnice, zatímco otevření železničního spoje z Karlových Varů do Chebu se uskutečnilo teprve o pět let později a to 19. září 1870. O dva roky později (konkrétně 28. ledna 1872) byla dokončena také trať z Plzně do Chebu, ačkoliv povolení koncesionářům tzv. České západní dráhy bylo ujednáno již v září roku 1860. Při dalších jednáních se rozhodlo, že nádraží bude společným pro bavorské trati Cheb - Aš - Hof, pro trať Cheb - Wiesau a pro trať saskou Cheb - Vojtanov - Bad Elster - Plauen.
Spojení tří německých železničních tratí v Chebu si vyžádalo v roce 1865 vybudování společného nádraží bavorskou a saskou dráhou, čímž byl dán také základ pro připojování dalších železničních tratí, tj. Karlovy Vary - Cheb a Plzeň - Cheb. V letech 1870 - 1872 si nádraží vyžádalo rozšiřování, protože se z něj rozbíhalo již pět tratí. Nejpozději byla vybudována železniční trať Cheb - Schinrding - Norimberk, která byla otevřena 28. ledna 1872. Nádražní budova však brzy nevyhovovala a byla proto celá přestavěna. Kromě toho začala výstavba výtopny rakouských státních drah, výtopny buštěhradské dráhy a společná budova pro komerční službu uvedených železničních správ. Největší stavební změna nastala v hlavní budově, kde byla v letech 1907 - 1908 postavena nová dvorana.
V roce 1920 byla saská dráha sloučena s bavorskými dráhami, čímž se vytvořila Německá říšská dráha, a buštěhradská dráha znárodněna. V Chebu tak působily pouze dvě železniční správy, tj. československá a říšskoněmecká. V roce 1932 si ČSD vymohla dvě skladiště, v roce 1936 přechodovou službu a o rok později i správu hlavní budovy a elektrárny. Bylo zde zaměstnáno 800 říšskoněmeckých a 200 československých železničářů.
Za války zde nacisté zbudovali provozní, strojní a přepravní úřad. Dne 25. března 1945 překvapilo město Cheb spojenecké letectvo, které svým bombardováním zničilo poštovní budovu v sousedství nádraží, staniční budovu, nejlepší moderní hotely a celou čtvrť nových obytných budov před nádražím. Hned 8. dubna tohoto roku byl uskutečněn další nálet soustředěný na nádraží, který byl ze všech nejničivější. Se zemí bylo srovnáno celé nádraží včetně okolních budov. Nepoškozena zůstala jen železná lávka přes nádražiště. O dva dni později byl silně poškozen také kamenný železniční viadukt na trati Cheb - Františkovy Lázně.
Pohled na celé nádraží byl hrozný. Všude jen zkáza a trosky. Kolejiště bylo plné kráterů od bomb, koleje byly vytrhané a zohýbané, mosty vyhozené, všude plno zničených železničních vozů jak nákladních a osobních, tak i lokomotiv. Ve stanici stálo nebo leželo 1516 zničených vozů. Spojení z Chebu do Plzně bylo obnoveno až 26. července 1945 a usilovně se pracovalo na opravě kolejí do Karlových Varů, aby byl zajištěn dostatek uhlí nejen pro Cheb, ale i pro celé západní Čechy.
Po odsunu se přirozeně projevil nedostatek pracovních sil. I přesto byla vystavěna provizorní dřevěná budova nádraží. To však nebyla dobrá vizitka při příjezdu do Čech, proto byla započata výstavba nové moderní budovy. Stará budova byla odstraněna do základů a těžiště nové budovy bylo usměrněno přímo do hlavního komunikačního městského spoje s náměstím. S výstavbou nádraží byla spojena i rekonstrukce a asanace historického centra. Hned nato se rozrostla i výstavba nových sídlišť v blízkosti výstavby nádraží.
Koncem roku 1962 bylo slavnostně předáno veřejnosti nové moderní nádraží, které nebylo sice ještě úplně dokončeno, ale ve své hlavní části bylo již architektonicky uzavřeno a bylo vybaveno vším, co mohlo sloužit rozvíjejícímu se železničnímu provozu a dostalo se mu navíc ještě mnoho zajímavého z dekorativního umění a uměleckořemeslných prací. Projekt nádraží účelně spojil vlakový a autobusový provoz s rozlehlým náměstím s parkovou úpravou. Vlastní nádražní budova spojuje tři objekty, z nichž hlavní je výšková budova s provozem pokladen pro vlaky i autobusy a s příslušnými služebnami, dále pak celnice a nádražní pošta.



Eingegeben: 20.10.2009