Leitomischl-Synagoge (Litomyšl-synagoga) - Synagoga v Litomyšli a zdejší židovská náboženská obec

Beigetragen: Pavel Frýda

První židovské rodiny přišly do Litomyšle snad již v 15.století, prokazatelně však žili Židé ve městě na konci 16.století. V druhé polovině 17.století byli všichni Židé z Litomyšle vypovězeni, pak se zde mohli usazovat od poloviny 18.století jen vyjímečně. Nejvíce židovských obyvatel mělo město po občanském zrovnoprávnění po polovině 19.století-v r.1888 to bylo 159 osob, nejvíce pak v r.1900 a to 216 osob a ještě v r.1930 se v Litomyšli hlásilo k judaizmu 163 občanů. Židé se zabývali tradičním obchodem a drobnou výrobou, zdroj uvádí, že židovští živnostníci byli slušní, ochotní a přestože některé rodiny bývaly poměrně zámožné, tak žily celkem skromně. Náboženské prostředí malého města bylo velice tolerantní, děti se kamarádily bez předsudků, židovské rodiny samozřejmě slavily židovské svátky, ale nadělovaly křesťanským dětem na Mikuláše i o vánocích. Židé z Litomyšle se většinou hlásili k české národnosti a smýšleli vlastenecky, např. o svátku Simchat tóra* byly nošeny československé vlajky apod. Konec tohoto soužití však přinesla německá nacistická okupace, postupné šikanování a diskriminace židovského obyvatelstva vyvrcholila dne 3.12.1942, kdy bylo do Terezína a následně do dalších vyhlazovacích táborů deportováno přesně 100 židovských obyvatel Litomyšle, přežilo jen 13 osob....Zahynuly celé rodiny-Bergmannovi, Bradovi, Eisnerovi, Fingerovi, Friedovi, Fuchsovi, Kohnovi, Ledererovi, Lewithovi, Neumannovi, Neustatlovi, Popperovi, Richtmannovi,Sgallovi, Schulzovi, Sladkusovi, Steinovi, Stolzovi, Štolcovi, Weinerovi, Wohryzkovi a řada jednotlivců. Prakticky všichni zahynuli v plynových komorách v Osvětimi, jen někteří starší lidé zemřeli již v Terezíně. Mezi zavražděnými bylo i 8 dětí do 15 let, nejmladšími byli tehdy 9letí Honzík Neustatl, Milan Sgall a Alenka Hermannová. El male rachamim.....(počáteční slova zpěvné modlitby za zemřelé).
Neorománsko-maurskou** synagogu si vystavěla zdejší židovská náboženská obec v letech 1909-10, podle projektu architekta Čeňka Vaňka stavbu provedla firma stavitele Antonína Beba. Náklady na výstavbu činily 46 tisíc tehdejších korun***. Budova měla hlavní loď , předsíň a dvě cibulovité věže, stávala v dnešní ulici Bernardka u břehu říčky Loučná, pozem.parcela č.278/22 o rozloze 180 m2, katastr.území Litomyšl, vedená jako ostaní plocha-zeleň, chráněné území, je dodnes v majetku Židovské obce v Praze, parcela nese půdorys někdejší synagogy. U synagogy není známo působení žádného rabína, stěžejní badatelská publikace H.Golda, Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangheit und Gegenwart nepřináší, kromě pár fotografií, žádné informace o litomyšlské židovské obci. Po válce sloužila opuštěná stavba jako skladiště, její vnitřní zařízení bylo postupně zničeno. Synagoga byla zbořena v letech 1968-69 z důvodů výstavby panelového sídliště. Místo je upomenuto pamětní deskou, která je instalována na panelovém domě čp.1048-1051. Přesné místo, kde synagoga stávala, je přímo před čp.1048.
Hřbitov si litomyšlská židovská náboženská obec založila v r.1876, leží asi 2 km severozápadně od centra města v poměrně odlehlé lokalitě (pozem.parcela č.219/1 o rozloze 1282 m2, katastr.území Lány u Litomyšle, vedená jako hřbitov-chráněné území, v majetku Židovské obcev Praze). Poutník zde nalezne několik desítek většinou ještě povalených náhrobků z doby od založení hřbitova do předválečného období. Od r.2000 prochází pohřebiště obnovou, márnice i ohradní zeď jsou zrekonstruovány a postupně jsou vztyčovány a opravovány i náhrobky. Orientace náhrobků je poměrně nezvyklá-severní. Je pravděpodobné, že svažitý terén neumožňoval při tradiční východní orientaci "pohodlné" uložení těl nebožtíků k věčnému odpočinku a tento důvod je vždy přednostní. Navíc k založení hřbitova došlo v době, kdy již z praxe židovských obcí postupně mizely příliš ortodoxní praktiky.

*Svátek Simchat tóra (Radost z tóry) se slaví 23.tišri (např.letos připadá na 11.10.2009), tento den končí celoroční cyklus předčítání týdenních úseků tóry (sidra) a současně se zahajuje četbou prvních kapitol knihy Genesis cyklus nový. Svátek poskytuje nejhezčí a nejbarvitější podívanou ze všech židovských svátků.

**maurský sloh-v 19.století oblíbený a módní stavební styl zejména u novostaveb synagog. Měl za cíl odlišit tyto stavby od křesťanských kostelů a zdůraznit orientální původ židovstva. Někdy se mluví také o eklektickém stylu, který si bere inspiraci v minulosti a směšuje rozdílné stavební styly.

***v r.1892 přešla říše na korunovou měnu, 1 původní zlatka byla 2 koruny (dodnes se hovorově říká desetikoruně pětka), jako drobné mince byly místo krejcarů zavedeny haléře (nazvané podle drobných středověkých stříbrných penízků z německého města Halle). Uvedená suma 46 tisíc tehdejších korun představuje dnešní ekvivalent cca 20-25 miliónů Kč a za tuto částku by se obdobná stavba dnes asi nedala pořídit. Přestože litomyšlská židovská obec nepochybně obdržela na stavbu dary odjinud, jedná se při asi 200 členné náboženské obci o částku více než úctyhodnou. Vždyť, která dnešní rodina by věnovala na výstavbu kostela, nebo obdobného zařízení, stovky tisíc korun ze svého....

Zdroje: B.Rozkošná-P.Jakubec, Židovské památky Čech
V.Pechanec, Synagoga (web.zmizelí sousedé)
D.Burdová, O židech v Litomyšli (web.zmizelí sousedé)





Eingegeben: 20.9.2009