PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Kynšperk nad Ohří-synagoga (Königsberg an der Eger-Synagoge) - Zkáza kynšperské synagogy

Přispěl: Pavel Frýda

český překlad článku Die Zerstörung des Judentempels z webu http://koenigsberg-egerland.blogspot.com/ , autor Siegfried Träger (viz.Odkazy), překlad německého textu Kamal Gasim

Úvodní poznámka: V knize vydané svazem Heimatbund Königsberg a.d. Eger s názvem „Kynšperk nad Ohří–Historie, lidé a osudy tohoto německého města a okolo ležících míst v Sudetech“ je uveden seznam majitelů domů z Kynšperku a jejich nemovitostí. Pod čp. 97 tam stojí „židovská svatyně, Dlouhá ulice, již neexistuje“. A pod kresbou právě oné židovské svatyně od Fritze Lederera uveřejněné v Königsberger Nachrichten č. 4/1994 je v závorce možno číst („později vypáleno“). Vskutku zmíněná židovská svatyně – obrázek vpravo, poskytl Robert Kunak z Kynšperku n. O. – již neexistuje a je také vypálená. Žádné slovo ovšem o tom, proč již tato židovská modlitebna neexistuje, totiž že vyhořela při antisemitském aktu jako následku takzvaného anšlusu, připojení německy mluvících oblastí ČSR k hitlerovskému Německu. Bylo mnoho svědků tohoto hanebného činu, s některými z nich jsem mohl mluvit a dozvěděl jsem se následující:

„Teď jsme něco udělali!“, s těmito slovy vstoupilo několik mužů* po anšlusu v roce 1938 do hostince „Stadt Wien“ na rohu Schillerstraße (Schillerovy ulice) a Graben (Příkopů) a posadili se k jednomu ze stolů. Co udělali, chtěl od svých zjevně vesele naladěných hostů – většinou členů Deutschen Turnvereins (německého tělovýchovného spolku) – vědět hostinský Peter Lindner. „Co jsme udělali?“ informoval jeden z nich ochotně hostinského, „No zapálili jsme synagogu. Teď je pryč ten starej krám“. Potom si všichni objednali pivo, neboť tento hrdinský čin se přece musí oslavit.
Od té doby, co se Kynšperk na základě tzv.Mnichovské dohody vrátil zpět „domů do říše“ („heim ins Reich“ tak zní jedno z propagandistických vysvětlení pro odtržení sudetských území Čech a Moravy od ČSR), stali se nyní, jako v ostatních mocenských oblastech hitlerovského Německa, také příslušníci malého kynšperského židovského společenství zcela bezprávnými. Což znamenalo: každý „Němec“, který se na základě nyní platných pomatených nacionálně-socialistických rasových teorií mohl hrdě nazývat „árijec“ mohl dělat s neárijcem, rozuměno Židem, co chtěl, aniž by se vystavoval nebezpečí trestního stíhání. Tak například, jak mě bylo sděleno, vytáhlo několik obzvláště horlivých občanů z jednoho malého obchodu s textilem na Lange Gasse čp.86 (dnes Dlouhá ulice) dvě ženy, matku a dceru Krausovi a hnali je ulicemi města s cedulemi s nápisem „Ich bin eine Judensau“ (jsem židovská svině), které měly ženy pověšené kolem krku**.
Podobně svévolně a beztrestně jako s lidmi židovské víry mohlo se zacházet také s jejich majetkem, k čemuž patřily také religiózní zařízení jako synagogy a modlitebny. Obyvatelé Kynšperku nazývali zdejší modlitebnu pouze „Judentempel“ (židovský chrám) a ten stál na terase strmě do Egertal (Údolí Ohře) se svažujícího Bühlener Rains (Bühlenerské stezky), ke které vedla z Lange Gasse (Dlouhé ulice) malá cesta ***. Lidmi, kteří si na tuto svatyni pamatují, je popisována jako celodřevěná a málo vzhledná.
Židé v Kynšperku nevlastnili pouze tuto svatyni, měli též hřbitov, ležící rovněž na úbočí Schlossbergu (Zámecké hory). Hned v jeho blízkosti u domu čp. 53 Antona Amstättera, se nacházel dřevník s pohřebním vozem židovské kulturní obce. Ta byla ovšem již v roce 1931 rozpuštěna a připojena k chebské obci. K tomuto dřevníku tedy nyní táhli ze své hospodské túry oni již výše zmínění pánové – „žádní hloupí hoši, nýbrž uznalí muži“, jak se vyjádřil jeden z mých hodnověrných zdrojů-, vylomili zámek, vytáhli pohřební vůz a dostrkali ho po krátké příkré cestě k židovské svatyni. Tam ho postrčili, načež se vůz rozjel a narazil do budovy, která se po nárazu zbortila a začala hořet. Jestli byla již zapálena pomocí kolem nahromaděných otýpek chrastí, nebo začala hořet teprve v důsledku kolize s povozem, k tomu existují rozdílné výpovědi. Jistý byl ale výsledek: z pohřebního vozu a ze svatyně zůstala jenom hromada doutnajících trosek. Žháři mohli být se svým činem spokojeni. V každém případě si mohli svoje pivo v hostinci „Stadt Wien“ vypít se zvláštním požitkem. Ostatně trestně stíhán za tento zločin nebyl nikdy nikdo z nich.

*Z nich byla autorovi očitými svědky jmenována tato jména: Josef Mähner z Kynšperku, Franz Schmidkunz z Liboce, Josef Plail z Kynšperku.

**Matka a dcera Krausovy měly po pobytu v koncentračním táboře přežít holocaust a po válce se údajně vrátily do Kynšperku.

***Nyní se na tomto místě nachází malá oplocená zahrada.





Vloženo: 9.9.2009



Komentáře a upřesňující informace


Žádný záznam

 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 30 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist