Josefův Důl (Josefsthal) - Historie sklárny

Přispěl: Jiří Novotný

O vzniku Josefova Dolu
Nejmladším osídlením naši obce je sklárna Josefův Důl. Tato vznikla když byla opuštěna v blízkém Sonnenwaldu sklárna kláštera ve Schläglu v roce 1822. Tehdejší sklářský mistr Johann Plechinger odstoupil, louky a pole byly v aukci přenechány k používání zůstavším usídlencům. Jeho zeť Leopold Schmudermayer uzavřel dne 10.září 1822 smlouvu o stavbě sklárny s knížetem Schwarzenbergem. Tímto kontraktem bylo Leopoldovi Schmudermayerovi postavení sklářské provozovny, včetně k tomu náležejících vedlejších budov v Bärnlochwaldu (= Medvědobrložský les - p.p.) pod plavebním kanálem a to na vlastní náklady. Stavební dříví dostal za cenu stávající sazby pro poddané s 1/4 jako podpůrným příspěvkem jako odpis. Zvýhodnění se vztahovalo na stavbu sklárny, brusného mlýna, obytných a hospodářských budov pro podnikatele a deseti obytných domků pro 20 huťařských rodin a sklářů. Za toto požadovalo panství roční nájem za pozemky ve výši 5 zlatých. Huť byla povolena pouze k tomu účelu, aby zpracovávala z těžby pro plavbu zbylé nesplavitelné odpady a zbytky, potom na zemi ležící nebo ještě stojící suché, nahnilé a staré kmeny, aby tyto neshnily a jejich zpracováním aby byla připravena půda pro novou kulturu. Dřevo pro provoz hutě muselo být zpracováváno vlastními dělníky a ne knížecími dřevaři, a to ročně 1.500 sáhů v polenech o délce 2 1/2 střevíce. Cena pro prvních deset let byla za jeden sáh tvrdého dřeva 1 zlatý, měkkého 45 krejcarů a nahnilého 24 krejcarů. Mohlo být používáno plavby kanálem a po Vltavě. Huťští lidé dostávali dřevo proti zaplacení a pro chov dobytka jim bylo přiděleno 60 korců luk za nájemné. Huťské rodiny byly povinovány robotou jako poddaní, cizinci platili za ochranu. Nyní byla sklárna vystavěna, ale větrná smršť strhla střechu osoby nacházející se v huti byly sice zraněny, ale vyvázli životem. Přesto ale stála huť opět brzo. Dne 2.prosince 1822 byla místním duchovním, za velké účasti vysvěcena a dne 3.prosince byla za doprovodu hudby zahájena práce. Nová sklárna dostala jméno "Josefův Důl" podle jména pozemkového pána Josefa, knížete ze Schwarzenbergu. Leopold Schmudermayer (zemřel dno 31.července 1824, jeho manželka Theresia zemřela dne 13.června 1826) byl proslulý svými všestrannými vědomostmi, uměleckou zručností, chemickou praxí a velkým přehledem. V letech 1824 a 1825 byla postavena potřebná obydlí pro foukače a brusiče, pila a hostinec. Po Leopoldovi Schmudermayerovi nastoupil jeho syn Johann, který zemřel dne 15.března 1842. V roce 1838 se oženil s Marií, dcerou Josefa Zulehenera, měštana a obchodníka s plátnem v Aigenu č.6. Vdova Marie Schmudermayerová se provdala v roce 1845 za Franze Rizyho, který vlastnil sklárnu až do roku 1863. V tomto roce koupil Karl Stölzle, sklářský továrník v Nadelbergu, pro svoji dceru Amalii, provdanou za Josefa Palfingera, syna měštana a jircháře Josefa Palfingera v Schärdingu, sklárnu. Majitel sklárny zenřel dne 31.března 1892. Dne 7.ledna 1893 přešla sklárna pod knížecím dohledem do režie věřitelů. Ředitelem se stal Karl Belohoubek. Dne 8.října 1894 byl provoz zastaven a 200 osob odešlo pryč.Na první exekuční prodej se nedostavil žádný zájemce. Dne 5.prosince 1895 byla sklárna prodána Stölzlovi za 8.001 zlatý a dne 19.května 1895 byla slavnostně vysvěcena nově postavená pec za přítomnosti správců E.Wagnera a Johanna Fuchse a všech dělníků. Když byl v Sonnenwaldské sklárně s konečnou platností koncem prosince 1900 zastaven provoz, byla v Josefově Dole postavena také pro zrušenou sklárnu v Černém Údolí (okres Kaplice) pec na rovnání skla pro 3 dělníky, která ale nebyla uvedena do provozu.V roce 1902 byla dána do provozu nová brusírna poháněná benzinovým motorem a dne 25.května 1913 jeden pantograf. Vyrábělo se servisní sklo, vrstvené sklo a všechny druhy váz. Dodávky až do roku 1922 směřovaly do celého světa. Když dne 19.března 1898 zemře! Rudolf Stölzle, byl podnik změněn na akciovou společnost a to od 1.ledna 1899. V.roce 1907 přišel do Josefova Dolu jako správce Julius Wotzel. Huť byla nyní v nepřetržitém provozu od roku 1896 do 31.prosince 1916. Protože ale všichni dělníci museli narukovat, byl ve sklárně od 31.prosince 1916 zastaven provoz a to až do 12.listopadu 1919. Pak byl opět zahájen plný provoz: 1 skelná pec, 3 brusírny, 1 leptárna, 1 malírna, 1 tavírna a 1 opukovna. V důsledku vysokých mezd, daní a režie byl provoz sklárny opět ke dni 29.prosince 1922 zastaven. Do této doby zde bylo zaměstnáno 181 dělníků a to 15 sklářů, 34 pomocníků, 12 nanášečů, 2 vyučenci, 2 taviči, 6 dmychačú,3 soustružníci a pomocníci , 3 uhlazovači břitů, 3 baliči, 3 opukávači, 2 taviči, 1 strojník, 1 topič, 4 třídiči, 2 malíři skla, 2 leptači skla, 8 brusičských mistrů, 15 brusičských pomocnic, 9 učňů, 20 továrních dělníků,1 stoupař, 3 výrobci pánví, 1 výrobce beden, 1 výrobce dřevené vlny, 1 přiřezávač prken, 6 kočích, 1 truhlář, 1 dozorce, 2 noční hlídači, 1 kovář, 1 zámečník a 15 dělníků na denní mzdu. Dne 24.května 1929 zde zemřel správce Wotzl, dne 31.května 1921 přisel do Josefova Dolu Otto Beran jako správce a byl zde až do dubna 1925. Dolní brusírna byla od 7.listopadu opět v provozu se 4 mistry, 5 pomocníky a 6 učni. Uvedením pece do klidu utrpěla hodně obec a také okolí, zvláště to pocítili obchodníci. Poslední vedoucí Heinrich Rodinger se snažil udržet v provozu alespoň brusírnu.

Z knihy Glöckelberg - Geschichte einer Böhmerwaldgemeinde Franz Petschl
Překlad pan Stanislav Jagr "Historie jedné obce Šumavské obce" 1993

Tato kniha byla vydána k příležitosti znovu - vysvěcení kostela ve Zvonkové, které se konalo v sobotu dne 22.srpna 1992. Vydavatelem této knihy, která je sborníkem prací celé řady autorů, je zvonkovský rodák Franz Petschl.


Vloženo: 5.8.2009