Ploština (Ploština) - Ploština

Beigetragen: Michal Kurz

Ploština byla po celou dobu své historie poměrně drobnou a chudou pasekářskou osadou, v níž před 2.světovou válkou žilo několik desítek lidí, obhospodařujících skromná políčka v místech vykáceného lesa.
Na podzim 1944 se v oblasti Vizovických vrchů poprvé objevily oddíly 1. Československé brigády Jan Žižky, nejsilnější partyzánské jednotky na Moravě. Právě Ploština a přilehlé samoty byly zvoleny za jednu z jejich základen a útočišť v oblasti, odkud pak zvláště začátkem r.1945 podnikali diverzní akce proti jednotkám maďarské a německé armády, ustupujícím sem ze Slovenska. Řada sabotáží a přepadení záhy vyvolala snahu z německé strany o odvetu a likvidaci partyzánských skupin i všech, kdo jim pomáhali. V této snaze se spojilo zlínské gestapo, speciální jednotka SS č.31 a německá ozbrojená jednotka Josef, usazené na zámku ve Vizovicích. Partyzánská jednotka na Ploštině byla infiltrována dvěma placenými konfidenty gestapa, Oldřichem Baťou ze Zlína a Františkem Machů ze Zlámance, kteří se během několika měsíců seznámili s organizací a silou skupiny a zároveň poznali i ty, jež byli ochotni partyzánům v jejich boji pomáhat. 18.dubna 1945 zběhli z hlídky a podali hlášení na zlínském gestapu – právě na základě tohoto hlášení byl vydán rozkaz k postupu na Ploštinu. Následujícího dne, 19.dubna, vyrazily německé oddíly s oběma konfidenty ze severního a jižního směru na osadu. Již po cestě bylo zajato nebo zavražděno několik lidí.
"Bylo po poledni. Hajný Jan Domorád procházel lesem. Zpozoroval německé vojáky, postupující v řetězu od Vysokého Pole. To byla část kruhu, svírajícího osadu. Druzí postupovali od Drnovic a Tichova, další oddíl se prodíral lesem od Klášťova. Cestou vzali každého na poli i v lese. Hajný vytušil, oč jde. Spěchal do Ploštiny, aby varoval. V Zichově stavení bylo právě shromážděno na padesát partyzánů. Varováni Domorádem unikli v poslední chvíli. Zakrátko byla Ploština sevřena dokola 45 členy zlínského gestapa a 130 muži velitele SS Fritze Skorzenyho (…) Vnikli do vesničky, s nimi zrádce Baťa a jeho pomocník. Partyzánů nestihli, to je rozzuřilo. Ze stavení vyhnali ženy a děti, muži shromážděni do kruhu i s těmi, kteří byli cestou pochytáni, sraženi k zemi, biti a kopáni, aby prozradili, kde jsou partyzáni. Mlčeli… Surovci vyváděli dobytek, schytávali drůbež, vybrali med a úly rozbili, loupili šaty, prádlo a vše, co mělo nějakou cenu, a nakládali na vozy. Bylo toho pět plných for. Vydrancovaná stavení zapalovali, do hořících chalup vháněli lidi. Kdo se vzpíral, byl svázán a vhozen do ohně, kdo se objevil u dveří, byl zastřelen a uhořel. Bylo tak upáleno čtyřiadvacet lidí, mezi nimi jedna žena, tři zastřeleni, z nich také jedna žena." Zachránil se pouze jediný muž, který z hořícího domu jako zázrakem utekl do lesa. Oběti ploštinského masakru byly 23.4. 1945 pohřbeny na hřbitově v Újezdě, i po tomto dni ale následovaly další odvetné akce Němců, včetně vypálení nedalekých Vařákových pasek.
Ve dnech 2. a 3.května 1945 byly obce v okolí Ploštiny osvobozeny rumunskými a ruskými jednotkami.
Po válce měl být v Ploštině obnoven normální život. Na základech zničených domů byly r.1947 s přispěním státu postaveny nové budovy pro rodiny, které se chtěly na místo vrátit. V tomtéž roce byla vysvěcena i kaple připomínající památku všech tragicky zesnulých. Původní plány se ale nenaplnily. Z místa se během let komunistické vlády stal dobovou ideologií vyzdvihovaný památník, navštěvovaný každoročně řadou masových shromáždění a manifestací.
V současné době se na místě vypálené osady nachází kromě pomníku odboji a kaple celkem čtyři po válce postavené domy, z nichž dva jsou soukromými objekty a ve dvou je umístěna muzejní expozice a depozitář. Poslední budovou v místě je mladší stavení, patřící dnes Lesům ČR.

Informace převážně z místních informačních panelů, citace z brožury Jaroslava Dostála "Ležáky, Lidice, Ploština" z r.1946

Eingegeben: 31.7.2009