Nezdaschow-Synagoge (Neznaov-synagoga) - Neznaovská synagoga a místní idé
Beigetragen:
Pavel FrýdaPrvní idé přili do Neznaova v r.1681, kdy byla vypovězena početná idovská komunita z arcibiskupského panství Týna nad Vltavou, idé byli viněni z rozíření moru*. Ochranu a útočitě jim poskytl hrabě z Vrtby, nebo panstvu přiel vdy peníz z idovských daní vhod, nicméně zdejí lechtě nelze s jistotou upřít ani toleranci, soucit a pochopení pro osud nebohých vyhnanců, vdy např. v nedalekých Kolodějích nad Lunicí nechal v tée době baron Jan Brandstein příchozím idům vystavět 10 domů a dokonce synagogu(!) .... V r.1721 v obci ilo 10 rodin se 49 členy, seznam místních idů z této doby se dochoval. Jednalo se o rodiny Jakuba Lebela-nájemce vinopalny a řezníka, Isaka Josefa-kramáře, Jakuba Salamona-obchodníka s plátnem, Salamona Plauzkara-kramáře, Salomona Schmera-kramáře, Pinkase Vokatýho-kramáře, Jakoba Feldtschera-umělce (?), Josefa Bernardta-kramáře, Volfa Lebela-kramáře a Joachima Judy-kantora. Seznam obsahuje i jména členů rodin a uvádí kolik rodina platila vrchnosti důchodu a kontribuci, bývalo to okolo 6-12 zlatých daň vrchnosti a 3-4 zlaté kontribuce, jen kantor neplatil nic, naopak ostatní členové idovské náboenské obce jej vydrovali. Soustředění idovských domů a domků bývalo v severovýchodní části obce, stávala zde i synagoga a kola (hebr.cheder). Nejednalo se o zcela uzavřené ghetto, idé měli domy i jinde v obci mezi křesanskými sousedy. Před polovinou 19.století bylo ve vlastnictví idů okolo 35 domů, kolik idovských obyvatel v obci ilo před občanským zrovnoprávněním se vak prameny nezmiňují , je pouze uvedeno, e jeden čas idovské obyvatelstvo bylo větinové. Mnohé někdejí idovské domy jsou dodnes v různých přestavbách dochovány. Prudký pokles počtu idovských obyvatel nastal po občanské emancipaci po r.1850, kdy idovské rodiny odcházely do větích měst tehdejí říe i do zámoří za snadnějí obivou a lepím uplatněním vůbec. V r.1886 zde zůstalo pouze 36 osob idovské víry, v r.1904 pak jen 19 idů a posledních 6 občanů hlásících se k judaizmu uvádí poslední předválečná statistika k r.1930. Přímo z Neznaova uvádí databáze obětí holocaustu 4 osoby, které byly deportovány transportem Akb z Českých Budějovic do Terezína dne 18.4.1942-Marii Binenfeldovou (72 let), zahynula 19.10.1942 v Treblince a celou rodinu Kohnovu-Bernharda (67), Marii (60) a Pavla (23), ti zahynuli 30.4.1942 v Zamoći.
Barokní stavba synagogy stávala v obci zřejmě ji od počátku 18.století (dnes pozem. parcela č.1043/46 o rozloze 91 m2 vedená jako ostatní plocha, katastr.území Vemyslice, v majetku soukromých osob). U synagogy a koly je jmenovitě uváděno působení 9 učitelů, ale jen jeden rabín (a současně učitel) Isak Lederer, zdroj vak neuvádí dobu jeho působení ve zdejím úřadu. idovská náboenská kola zanikla v r.1877 pro nedostatek áků. Také bohosluby v neznaovské synagoze ustaly v době I.světové války, oputěnému a chátrajícímu objektu se v r.1927 zřítila střecha, trosky stavby byly zbořeny a v r.1973.
Poslední upomínkou na staletou přítomnost idů v Neznaově tak zůstává dobře dochovalý hřbitov leící necelý kilometr jihozápadně od centra obce na okraji lesa. Hřbitov musel být zaloen asi okolo r.1700, v r.1858 byl rozířen. Opravená zeď s márnicí ohraničuje prostor o rozloze 1778 m2 (dnes pozem.parcela č.218, katastr.území Vemyslice, vedená jako hřbitov, v majetku idovské obce v Praze), návtěvník zde můe vidět cca 250 náhrobků. Nejstarí nese dataci 1749, pohřbívalo se zde do 30tých let 20.století. Orientace starích náhrobků je málo obvyklá západní (nicméně věroučně také správná), novějí jsou orietovány tradičně na východ. V márnici z poloviny 19.století lze spatřit kamenný obřadní stůl, na kterém členové pohřebního spolku Chevra kadia omývali těla zemřelých za účelem dosaení rituální čistoty (tahara). Pohřebitě je hezky zrekonstruováno a udrováno. Nicméně nemá ádnou branku, přístup je pouze přes uzamčenou márnici.
*idé byli ze záměrného íření moru obviňováni poměrně často, nebo jejich ghettům se nákaza větinou vyhýbala. Bylo tomu tak proto, e idé měli svými náboenskými předpisy nařízeno rituální umývání rukou po probuzení, po toaletě i před motlitbou atd. Proto byla (a jsou) jak v synagogách, tak na hřbitovech u vchodů zřizována umyvadla (kijor). K dobrému zdravotnímu stavu idů přispívala i obvyklá kadotýdenní (před ábesem) koupel v rituální lázni (mikve). Tyto hygienické zásady byly v křesanské společnosti tehdy naprosto neznámé.
Zdroje: B.Rozkoná-P.Jakubec, idovské památky Čech
J.Sakař, Dějiny idů v Týně n.Vlt., v Kolodějích, Neznaově a okolí
J.Fiedler, idovské památky v Čechách a na Moravě
Eingegeben: 10.6.2009