Spitzberg (Špièák) - Špièák

Beigetragen: Michal Urban

pøevzato z www.luzicke-hory.cz

Špièák (544 m) je široká zalesnìná kupa, vyènívající ve výbìžku èeského území asi 2 km severovýchodnì od støedu Varnsdorfu. Tvoøí ji znìlcový kužel, který pronikl k povrchu pøes zbytek staršího èedièového pøíkrovu. Na jižním a západním úpatí se nachází vrstva tøetihorních usazenin s drobnými polohami hnìdého uhlí, které zde bylo v polovinì 19. století nepøíliš úspìšnì dobýváno. Uhlí se tu hledalo od roku 1836. Ve Varnsdorfu a Seifhennersdorfu tehdy vzniklo nìkolik tìžebních spoleèností, ale nalezené uhelné sloje mìly jen malou mocnost a jejich dobývání nebylo výnosné. Dnes tyto pokusy pøipomínají už jen zarostlé haldy, v nichž se dají obèas najít fosilní zbytky rostlin, zejména listy stromù.
Na vrcholu kopce bývala již pøed koncem 19. století døevìná vyhlídková plošina, zøízená Horským spolkem. Pozdìji získal podnikavý hostinský Franz Kühnel od knížete Lichtenštejna povolení postavit na Špièáku výletní restauraci s velkou letní verandou a 14 m vysokou vyhlídkovou vìží, kterou otevøel 12. èervence 1898. Návštìvníky sem lákal pøedevším krásný výhled do širokého okolí, ale restaurace byla v provozu i v zimì, kdy se na svahy Špièáku vydávali první lyžaøi. Vydržela ale jen do 26. listopadu 1905, kdy spolu s pøilehlou rozhlednou úplnì vyhoøela. Franz Kühnel hned na jaøe následujícího roku otevøel na vrcholu novou hospodu, která byla sice bez vìže, ale umožòovala pìkné výhledy do okolí z oken ve druhém patøe. Ani této stavbì však osud nepøál a v noci ze 4. na 5. èervence 1915 shoøela také. Vrchol Špièáku potom zùstal dlouhou dobu prázdný.
Teprve v roce 1930 byla na kopci opìt zøízena malá chata s letním výèepem, která byla postupnì rozšiøována. Nový majitel Josef Grünwald k ní nechal v roce 1933 pøistavìt prosklenou vìžovitou nástavbu, která sloužila zároveò jako hostinská místnost i jako rozhledna. Restaurace na Špièáku pøeèkala druhou svìtovou válku a sloužila až do zaèátku 50. let, kdy bylo podél státní hranice zøízeno nepøístupné hranièní pásmo. Tehdy byl hostinec uzavøen a ubytovali se v nìm pøíslušníci pohranièní stráže. O pár let pozdìji definitivnì vyhoøel, a když byly dráty podél hranic v roce 1966 odstranìny, zùstaly z nìj už jen zøíceniny.
Z Varnsdorfu sem dodnes vede pohodlná lesní cesta, která velkou serpentinou obchází skalnatou kupu jižního pøedvrcholu, z níž je mezi stromy už jen velmi omezený výhled k západu. Na hlavním vrcholu najdeme lesem zarostlé zbytky hostince, u nichž jsou ještì dobøe patrné staré terasy a krátká alej ze vzrostlých listnatých stromù. Hned vedle zøícenin vystupuje z lesa vrcholový skalní ostroh, nabízející pìkný výhled pøes Varnsdorf k jihozápadu na høeben Lužických hor s dominantami Luže, Pìnkavèího vrchu, Jedlové a vzdálenìjšího Studence, za nímž vyènívá Rùžovský vrch. Nad severním okrajem Varnsdorfu je vidìt Hrádek a za ním se smìrem k severu rozprostírá mírnì zvlnìná krajina Šluknovska, ve které výraznìji vyniká špièatý kužel Vlèí hory. Výhled k severovýchodu je zakrytý lesem, ale pìkné pohledy do Lužice jsou možné z luk pod dolním okrajem lesa.


Eingegeben: 6.6.2009