Růžov (Rosenstein) - Historie

Přispěl: Michal Kurz

Na tzv. Borovanských blatech, rozsáhlých pastvinách mezi Borovany a Ledenicemi patřících knížeti Josefu Schwarzenbergovi, byla r. 1794 založena osada Růžov. Písemné povolení ke stavbě domů v tomto prostoru je datováno 6.srpnem 1794 a již následujícího roku zde vyrostla první stavení nových usedlíků z Ledenic, Vrcova, Zalin, Kojákovic, Třebče, Jílovic a dalších míst z okolí. Jméno jedné z našich nejmladších osad bylo vytvořeno kanceláří třeboňského panství uměle tak, aby tvarem odpovídalo starým názvům okolních sídel jako Zborov, Vrcov ad. Německý ekvivalent Rosenstein osadu charakterizuje jako “osadu u skály, na níž byla růžová houština“. R.1810 zde žili jen 4 lidé, počet ale postupně narůstal, až k absolutnímu maximu, 157 osobám v r.1880. Celý Růžov byl stavěn podle předem daného půdorysného plánu: jednotlivé statky stály vedle sebe v pravidelné řadě s mírnými rozestupy podél jedné strany silnice. Počet domů se r.1822 ustálil na čísle 22 a v dalších desetiletích rostl už jen málo. Během 19.st. byla v Růžově vystavěna zájezdní hospoda (čp.14), vedená rodinou Klímů, a na okraji vsi cihelna, spadající pod schwarzenberskou správu. Hospoda představovala určitou výjimku v půdorysu osady, neboť jako jediná stála na opačné straně silnice, a i jinak šlo o budovu velmi významnou. Živnost s ní spojená byla jistě velmi výnosná, neboť lidé putující po tzv.staré vídeňské cestě, která Růžovem procházela, se zde jistě neopomněli posilnit, a tak cenový odhad celého domu z r.1892 činil 2000 zlatých, zatímco hodnota ostatních statků nepřesáhla 1000 zlatých.
Významnou událostí se na jaře a v létě 1873 stala stavba dřevěné zvoničky s makovicí na střeše hostince, o kterou obyvatelé vsi usilovali již několik let předtím, neboť Růžovu palčivě chyběl jakýkoli kostel, kaple nebo zvonice. Z odkazu zesnulé hostinské Marie Klímové, sbírky obyvatel a příspěvku městské rady Ledenic a tamního faráře Karla Müllera bylo vybráno celkem 117 zlatých 60 krejcarů. Prvním placeným zvoníkem se vcelku logicky stal hostinský Matěj Klíma, který na stavbu poskytl i “ku zvonění potřebný provaz“.
V r.1890 se v Růžově (čp.13) narodil pozdější jazykovědec, překladatel a profesor češtiny pražské Karlovy univerzity František Oberpfalcer-Jílek (zemřel 1973).
Roku 1920 byl v Růžově založen hasičský sbor a dva roky nato vyrostla vedle hostince budova hasičského skladiště. Dne 24.3. 1942 byl ze zvoničky sejmut původní, v Linci ulitý zvonek a odvezen pro využití válečnou výrobou. Nový zvon, vyrobený českobudějovickou firmou Perner, byl slavnostně vysvěcen a zavěšen až po válce, 1.6. 1947, za hojné účasti růžovských i obyvatel z blízkého okolí.
Od 60.let se začala k lokalitě Růžova pozvolna blížit těžební jáma křemelinového lomu borovanské firmy Calofrig a od r.1972 byly zdejší domy postupně vykupovány a bourány – jako první někdejší zájezdní hostinec. Dodnes se zachovala jen malá část stavení, patřící pod obec Ledenice.

Použitá literatura:
Cukr, Jiří: Zvon a zvonička v Růžově, časopis Výběr, roč.42 (2005), č.2
Kovář, Daniel: Českobudějovicko – Pravý břeh Vltavy, 2008
Profous, Antonín: Místní jména v Čechách – jejich vznik, původní význam a změny, Díl III., 1951

Vloženo: 26.5.2009