Tachov-synagoga (Tachau-Synagoge) - Pověsti o zázračném rabínu Nachumu Soferovi

Přispěl: Pavel Frýda

Rabín Nachum Sofer (sofer-hebr. písař, osoba opisující svitky tóry) byl učenec působící na tachovské talmudické škole-ješivě, která byla v Tachově zřízena v 18. a 19.století. Rabín Sofer tedy nebyl přímo rabínem u tachovské synagogy, jak dlouho v Tachově působil zdroje neuvádí, zemřel zde v r.1815. Jeho hrob ležel vlevo hned za někdejší západní branou hřbitova, nacházel se v čestné řadě rabínských hrobů. Byli tu pohřbeni vedle sebe rabíni Arje Lejb ben Abraham Cordovero zvaný Torczyner (zemřel 1721), Jehuda Löb Salomon Rachwitz (zemřel 1784, krajský rabín Plzeňského kraje), Samuel Kohn (zemřel 1811, další krajský rabín Plzeňského kraje), Isak Schidlof (tachovský rabín od r.1855 do své smrti v r.1898, snad nejdéle působící rabín v Tachově), Dr.Moritz Wohl (dlouholetý tachovský rabín v letech 1898-1921) a zmíněný Nachum Sofer. Okrsek rabínských hrobů byl barbarsky zničen v r.1977, na této části hřbitova byla postavena ohyzdná přízemní panelová budova kanceláří Pozemních staveb, dnes slouží za holobyty....
Nejnavštěvovanějším místem byl právě hrob zázračného rabína Nachuma Sofera, věřící a zbožní Židé přijížděli na toto vyhlášené poutní místo ze vzdálených míst, dokonce i ze zámoří. Kolem tohoto hrobu se po léta splétal věnec pověstí, že každému, kdo trpí a vykoná u jeho hrobu zbožnou modlitbu, má být pomoženo. Hledali zde ulehčení pro svá zarmoucená srdce a trpící duše i lidé jiných vyznání. Z pověstí je zřejmé, že rabín byl významnou osobností již za života, která se těšila pro svou učenost a zbožnost veliké úctě a byla mu již tehdy připisována podivuhodná moc. Jeho portrét není znám, zachoval se pouze jeden jeho rukopis.Už krátce po jeho smrti, po požáru Židovské ulice v r.1818, kdy shořelo 12 domů, synagoga i staré matriky židovské obce, si Židé trpce vyčítali, že hrob rabína Sofera zanedbávali, v důsledku čehož požár nabyl tak zničující síly. To podnítilo obec pořídit na hrobě nový pomník s měděnou deskou, tuto desku měl zhotovit žák zázračného rabína Mendel (Emanuel) Hirsch s rabínem Markem Eggererem. Na desce byl nápis, který si podle pověsti složil sám rabín Nachum. Jeho hebrejský text říkal asi toto:
"Čtvrtého dne po novoluní (Roš chodeš) měsíce ijaru roku 575 podle malého počtu (tj.neděle 14.5.1815, datum rabínova úmrtí). Zde je uložen rabín Nachum syn rabína Josefa Sofera, jeho památka budiž požehnána.
Toto jsou poslední slova mým bratrům, neboť spravedliví a moudří tam dlí v hluboké temnotě. Hledejte světlo spasení a sklánějte vaše zatvrzelá srdce, odvraťte se od hříchu a viny dříve, než přijde zmatení (babylon). Odpusťte hříchy a zlobu, prolévejte plačíc slzy. Pro izraelského lidu spasení, hle hrob otevírá svůj chřtán a pohltí vše a nebude pomoci. Běda, běda! Jestliže se té hrůzy dočkáme..."*
Po přečtení textu a při znalosti toho co přišlo za německé nacistické okupace, člověka úplně zamrazí......
Podobu náhrobku známe z dochovalých fotografií a v této podobě náhrobek zřejmě vydržel až do r.1977, s největší pravděpodobností však bez měděné desky s textem. Podle dochovaných zpráv byl nový pomník postaven na hřbitově za velké účasti židovského obyvatelstva, přičemž byla odříkávána zvláštní modlitba-akrostich, jejíž počáteční písmena dávala jméno Nachum, poslední verš byl "Nachum Nachem jenachem".
Podle tradice těžce onemocněl v měsíci tevet 5601 (leden 1841) i rabín Mendel Hirsch, u jeho lůžka se již shromáždila zdejší Chevra kadiša (hebr.Svaté bratrstvo). V zoufalství se manželka rabína odebrala na hřbitov k hrobu rabína Nachuma, tam byla osvícena-běžela do synagogy, otevřela svatostánek a úpěnlivě posila, aby život jejího manžela byl o 10 let prodloužen. Když se posilněna a plna naděje vrátila domů, její choť pookřál, uzdravil se a žil pak až do 15.10.1851.
Podle pověsti byla na pomníku rabína Nachuma pod měděnou deskou prohlubeň, v níž mělo být uschováno staré proroctví. Vypráví se, že se občas u hrobu našly nástroje, jimiž se kdosi pokoušel otevřít měděnou desku násilím. Poté zmizela v okolí nějaká z osob, pravděpodobně ta co chtěla získat ono proroctví a nikdo víc ji neviděl.
I.světová válka přivedla do Tachova větší množství válečných uprchlíků z Haliče, zejména Židů, když v první fázi války ruská vojska dočasně obsadila některé východní oblasti Rakousko-Uherské říše. V měsíci ijar 6575 (přelom dubna a května 1915) seděl jeden z uprchlíků pohroužen v modlitby u hrobu rabína Sofera, když si náhle povšiml kousku pergamenu, který se vysouval z pod měděné desky čím dál více. Odhodlal se sáhl po něm a na útržku četl citát z Písma: Protož vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sébojský a král belský, to jest soarský, a zšikovali se proti nim v bitvě v údolí Sidim. Na hřbitově byli v tu dobu i jiní haličtí uprchlíci a hned nato se rozšířila zvěst, že bylo nalezeno proroctví rabína Sofera. Na jedné straně měl být popsaný citát a na straně druhé se mělo výslovně uvádět, že světová válka má trvat 5 let a pak měl být Izrael spasen a povýšen (téměř by se chtělo říci, že proroctví se mělo týkat spíše II.světové války). Pověsti se všeobecně věřilo, přinesl jí i dobový denní tisk. Po nálezci i pergamenu se však slehla zem, byl svědky popisován natolik rozdílně, že ani policejní šetření nepřineslo žádný výsledek. Nicméně pověst o zázračném tachovském rabínovi se po I.světové válce díky uprchlíkům rozšířila do světa a z hrobu se stalo až do r.1938 poutní místo židovstva.
Jiná pověst vypráví, jak několik let marně čekali manželé na rodičovské štěstí, proto se do Tachova k hrobu zázračného rabína Nachuma vydali zdaleka, až ze zámoří. Když dorazili do Tachova, postili se a navečer zašli ke hrobu. Muž, který byl znalcem talmudu, u něj vykonal mnoho různých modliteb, u hrobu strávili asi hodinu. Manžel poté ze hřbitova odešel a žena zůstala ještě nějaký čas v pláči a zajíkavých modlitbách, když tu se jí zjevil muž, snad přímo rabín Sofer a nakázal jí vykoupat se v řece Mži. Ještě ten večer oba manželé se v řece vykoupali a pak z Tachova odjeli. Do roka se jim narodil zdravý syn. Manžel nelenil a znovu jel až ze zámoří do Tachova, aby složil u hrobu zázračného rabína děkovné modlitby. Jindy přišla žena, že se k ní muž špatně chová, často ji i bije, prosila rabína Nachuma, aby vložil na jejího muže dobrotu. Jakýsi muž přišel prosit o zdar v obchodě, neboť celé měsíce nic nevydělal. Matička prosila o požehnání pro syna, který odešel do Ameriky, jiná zase prosila rabína, aby ji ochránil před zlými sousedkami. Nějaké paní zase zloděj ukradl husy a ona prosila rabína, aby dostala své husy zpět. Všem mělo být pomoženo.
Tímto vyprávěním není poklad pověstí o zázračném rabínu Nachumu Soferovi zdaleka vyčerpán.

*překlad podle německého opisu Kamal Gasim

Zdroje: J.Fiedler-V.Chvátal, Židovské památky Tachovska, Plánska a Stříbrska
E.Hrubanová, Pověsti vyprávěné v Tachově o rabim Nachumu Soferovi, Židovská ročenka 5742(1981-82)
zpracováno podle J.Schön, Sagen um Rabbi Nachum Sofer in Tachau







Vloženo: 4.3.2009