Chroboly (Chrobold) - Kostel a kaple

Přispěl: Jiří Kripner

Josef Dichtl, nářeční básník, vysvěcený na kněze roku 1933 v Českých Budějovicích, byl po skončení války jako farář obce Chroboly (Chrobold) odvlečen spolu se svými farníky do prachatického sběrného tábora a poté vysídlen. Ty chvíle zachycuje ostatně dojemné veršování z roku 1947 o chrobolské mariánské poutní kapli jako cenné svědectví z doby bezprostředně po "odsunu":

http://sumavskecyklotrasy.euweb.cz/



Posvátný pramen u šumavské mariánské poutní kaple v Chrobolech


Kostelík a dolů prudký svah,
tiché místo nebi na dosah.
Údolí a vrchy činí kolem kruh,
lesy, luka, provoněný vzduch.

Procesí sem kráčívala stinnou alejí,
vůní lip vzpomínky dodnes duši zahřejí.
Posvátný pramen, místo dávné poutě,
po letech ještě lidé vzpomenou tě.
Kamenná boží muka, kolem nichž muselo se jít,
nesla obraz Matky Boží coby ochranu a štít.
Pod nimi ze země tryskal pramínek,
každý nabral z něho vody, chladí dosud z hloubi vzpomínek.
Oční nemoci prý léčil, hojil rány,
prosící tu brala Matka do ochrany.
Každý, kdo sem za ní s prosbou přispěchal,
domů naději a důvěru si vzal.

Potom vyhnali nás z rodné končiny,
domov ve vzpomínce září, provždy samojediný.
Jako by nám vzali všechno, tehdy z Šumavy
když nám kázalo jít kruté bezpráví.
Před obrazem Matky ještě mnozí zastavili,
slzou nejednou se oči zarosily.
Plný naposledy byl náš tichý kostelík,
na rozloučenou jenom ty lípy šuměly.
Ta pole, ty stráně, Zlatý potok k tomu,
jak nás vyprovázely, zas volají nás domů.

Místo svaté krásy, my s sebou vzali si tě,
navždy v našich srdcích budeš trvat skrytě.
Vracíme se k tobě ve vzpomínce zpátky,
k místu radosti a štěstí, k Srdci Božské Matky.

1947

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1997, č. 5, s. 217


(dle projektu Kohoutí kříž)

Vloženo: 5.2.2009