Lázně Boí Voda (Lázně Boí Voda) - Historie
Beigetragen:
Markéta JanečkováBoí voda, PhDr. Karel Herčík, převzato z http://www.mb-net.cz/?page=bozi-voda
Kdy v roce 1493 koupila boleslavská vrchnost dvory Jemníky a Vodice (tzv. Dolánský statek), náleela ji k jemnickému dvoru i část lesa, v ní byl místním lidem patrně znám pramen čisté vody, který tu vyvěral. Trvalo vak jetě dlouho, ne toto místo velo v irí známost.
V roce 1740 vypukla válka o dědictví rakouské mezi Marií Terezií a Pruskem a hned následující rok zaplavili Prusové značnou část Čech. 10. září 1741 přitáhli a k Mladé Boleslavi a z obavy před násilnými odvody, drancováním a loupením opustila město značná část obyvatel. Představitelé města, krajský sudí Baltazar Rier, děkan Adam de Scholz a městský sudí Jan Kohout vyli vojsku v ústrety ke kapličce sv. Trojice poblí Německého domu (nyní Slovanka) a podařilo se jim vyprosit si, aby se armáda chovala ve městě sluně. Brzy nato se do města začali vracet jeho obyvatelé, kteří ířili zvěst o lesním pramenu nad Jemníky, který jim pomohl přeít v lesním vyhnanství. Studánka byla zprvu jmenována "Bílá" a blií polohu určoval název "Pod Karmelským lesem".
Opravdový věhlas vak tento vodní zdroj získal a po roce 1745. Historické prameny uvádějí, e 15. dubna 1745 dolo k zázračnému uzdravení pitálníka Říhy, "který se k pramenu tři hodiny z města vlekl a tam se umyv a napiv, el prý zpáteční cestou tak lehce, e se ani poznati nemohl." (Dějiny lázeňského místa Boí Vody, Věnceslav Fr. Rudolf, 1877).
Následujícího roku bylo zázračné vodě přičítáno i částečné pozdravení jemnického domkáře Jiřího Cihláře, postieného dnou. Lidé přisuzovali léčivé účinky pramenité vody Panně Marii a pramen pojmenovali Mariánský. Městský správce Jan ustr společně s myslivcem Jiřím Rysem a řepovským hajným Janem vejdou nechali zřídlo vyčistit a v roce 1747 byla nad pramenem postavena roubená kaplička s obrazem P. Marie Sedmibolestné a opodál dřevěné stavení se dvěma komorami ke koupání. Pro místo se patrně krátce poté vilo jméno Boí Voda.
Lidé z města i irího okolí začali pramen vyhledávat a podle dobových svědectví přibývalo i těch, kdo zlepení svého zdravotního stavu přičítali koupelím či pití této pramenité vody. Za vechny jmenujme pětadvacetiletou Johanu Bendovou, která trpěla dnou a dva roky mohla chodit pouze o berlích. Pravidelným uíváním léčivé vody se vak zcela uzdravila a a do roku 1812 visely v kapličce její berle jako projev díkuvzdání Panně Marii a Boí Vodě.
Římskokatolická církev i město měly přirozeně zájem na tom, aby se z Boí Vody stalo známé lázeňské a poutní místo. V roce 1771 byla nad pramenem postavena nová zděná kaplička a opodál lázeňský dům. Patrové stavení mělo v přízemí byt hostinského, tři pokoje pro hosty, kuchyni a est koupacích komor. V prvním poschodí byl prostorný sál se dvěma vedlejími pokojíky, kolem patra byla pavlač. Hostinským byl revírní lesník Pavel Petr, který musel městu odvádět 3 krejcary z kadé lázně. I v dalích letech město pronajímalo objekt různým nájemcům, jednou z podmínek přirozeně bylo odebírat pivo z městského pivovaru. Boleslavské spolky zde pořádaly své slavnostní schůze, konala se sem procesí (nejznámějí pou o svátku sv. Anny - 26. července), střelecké závody, taneční zábavy, od 40. let 19. století národní manifestace, poutě, tábory lidu (1869-1870) atd.
Boí Voda se také stala vyhledávaným cílem procházek obyvatel města, kteří měli monost se i cestou občerstvit v hostinci i v některých statcích v Jemníkách, kde se např. podávalo mléko, podmáslí, syrečky apod. K známým nájemcům Boí Vody patřil i vinárník od "Modrého hroznu" Vavřinec Flakl a zejména Václav Telčer, za něho dolo k rozíření lázeňského domu, k zaloení ovocného sadu, kulečníku, kuelny a byla té upravena silnice od Jemník k Boí Vodě, kde vak končila a dále na Bojetice a Dobrovici vedla pouze pěina. V roce 1836 koupilo Boí Vodu právovárečné měansko boleslavské.
Zlomovým rokem pro lázně byl rok 1864. Tehdy 9. září vypukl v kůlně poár, který zcela zničil lázeňskou budovu. Trvalo dlouhých 6 let, ne byla 31. července 1870 postavena budova nová, a to podle plánu význačného místního stavitele Jiřího Fichtnera; stavbu vedl mistr Josef Gras. O rok později za nájemce Aloise Nejtka byla z Mladé Boleslavi do Boí Vody zavedena dokonce doprava omnibusy. Jeho předchůdce a později znovu nástupce Ferdinand Tejnil proslavil lázně výbornou kuchyní a vyhláenou kávou.
Boí Voda má své místo i v regionálních dějinách kraje. V roce 1841 se tu konala jedna z prvních českých besed, proklamujících práva v monarchii národně, politicky, hospodářsky i jazykově utlačovaných Čechů. Tehdy vlály cestou do lázní červenobílé a modrobílé prapory, z Dubců se střílelo na počest průvodu z modířů, lázeňské budovy byly ozdobeny veri Karla Vinařického. Na programu byly politické projevy v národním duchu, koncert, zpěv a recitace - samozřejmě kadý si dopřál bohatého pohotění. V létě 1861 byla při pouti konána sbírka na podporu dcery Karla Havlíčka Borovského Zdenky. O věhlasu Boí Vody svědčí i skutečnost, e místo navtívil Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a koncertovala tu i slavná kapela Frantika Kmocha z Kolína.
Od 80. let 19. století náleela Boí Voda soukromým vlastníkům. Nedostatek finančních prostředků postupně omezoval společenský a zejména lázeňský ivot v místě. Zahrady, altány, parčíky a kdysi pečlivě udrované pěiny pustly a zarůstaly, zanikl kolotoč i kuelník a po čase i hostinec. Jetě v polovině 70. let minulého věku se tu vyráběla slazená limonáda důvěrně zvána "boívodka".
Neúspěnou snahu o obnovu podnikl i poslední vlastník, mladoboleslavská automobilka. Vechny budovy byly postupně demolovány, a tak jedinou připomínkou věhlasu a více jak dvousetleté tradice lázniček u Mladé Boleslavi je jednak pramen stále čiré vody, jednak kaplička, která jakoby symbolizovala přírodní zvlátnost s vemocí svého Tvůrce. Ostatně, jak lze doloit v historických pramenech, jeden z nápisů, který byl umístěn na letitém dubu nad pramenem, zněl:
Odtud plyne pramen ivý,
pověst o něm hlásí divy.
Vemohoucí z nebes Bůh
poehnání své naň vylil,
by lid občerstvoval, sílil
a hojíval zlý neduh.
Proto od darů vech původa
sluje dávno ji "Boí voda."
Eingegeben: 29.12.2008