Praha - Staré Město - novogotická část radnice (Praha - Staré Město - novogotická část radnice) - Historie východního a severního křídla Staroměstské radnice

Přispěl: Michal Kurz

V místech pozdější severovýchodní části radnice, mezi radniční věží a chrámem sv.Mikuláše, se již ve 14.st. nacházelo několik domů. Radnice sama se začala utvářet r.1338 (dodnes existující jižní křídlo), východní křídlo vzniklo nejpozději v polovině 14.st. a byly v něm umístěny obecní a radní síň, přemístěné po r.1458 do rozšířeného jižního křídla.
Reprezentativní podobu získalo východní křídlo koncem 15.st. náročnou přestavbou: původní obecní a radní síň v patře byly zlikvidovány a nahradil je rozměrný zasedací sál se síťovou klenbou, osvětlený směrem do náměstí sedmi vysokými lomenými okny. V přízemí křídla bylo zřízeno podloubí. Mezi lety 1614-18 se pak celý trakt zvýšil o nízké druhé patro se sedlovou střechou a ze statických důvodů bylo zazděno podloubí, takže v přízemí vzniklo několik menších místností.
V souvislosti se sjednocením čtyř pražských měst v hlavní město Prahu r.1784 z vůle císaře Josefa II. vzrostl počet magistrátních úředníků a prostory radnice přestaly rozsahem vyhovovat. Výsledkem byla ryze praktická úprava východního křídla v letech 1784-7 pod vedením stavitele Matěje Hummela. Nákladný gotický sál v patře byl zrušen, po snesení klenby rozdělen do dvou pater a rozpříčkován na kanceláře. Křídlo bylo opatřeno jednotnou klasicistní fasádou a zvýšeno o 3.patro.
Během 1.pol.19.st. přišla státní správa s návrhem razantně přestavět celou radnici na sídlo krajského soudu a věznici – odpor magistrátu naštěstí plán zhatil; po dalších jednáních bylo rozhodnuto změnit celý projekt na přestavbu budovy coby sídla správy města. Na základě císařského výnosu z 29.6. 1839 nicméně zůstal řízením celé akce pověřen vídeňský dvorní architekt Pietro Nobile (1774-1854), který počítal s nahrazením prakticky celé radnice novostavbou. Na podzim 1839 bylo celé východní křídlo až po radniční věž zbořeno a spolu s ním i několik sousedních domů před kostelem sv.Mikuláše. Do března 1841 bylo vystavěno zcela nové neogotické severní křídlo naproti sv.Mikuláši s přísně souměrnou fasádou s lomenými okny a obdobné křídlo východní, opatřené vysokým vstupním portikem s balkonem. Následně musela být stavba kvůli protestům veřejnosti zastavena. Novostavba se dočkala prudkých odsudků, byla označována za " kostel přestavěný v magacín " a zpívala se o ní i jadrná, nepříliš lichotivá písnička. Až r.1847-8 bylo v projektu pokračováno podle změněných plánů vídeňského dvorního stavebního rady Wilhelma Paula Sprengera (1798-1854), které detailněji propracoval a realizoval pražský stavitel ing. Heřman Bergmann. Tato dodatečná úprava ponechala celé severní křídlo v původním stavu a u východního křídla změnila podobu fasády obrácené do náměstí, kde namísto vysokých lomených oken umístila menší okna pravoúhlá s kamenným ostěním. Plánovaná přestavba jižního křídla radnice nebyla pro nedostatek financí a odpor veřejnosti i odborníků naštěstí realizována vůbec.
Vysoké průčelí s tmavě červeným nátěrem vydrželo na náměstí až do osudného 8.5. 1945, kdy požár severní i východní křídlo zásadně poničil. Stojící obvodové zdivo bylo strženo a ponechána pouze jedna okenní osa u paty gotické věže. Na vzniklé volné ploše byl nakonec vysázen park, neboť soutěž na dostavbu radnice v r.1946-7 skončila neuspokojivě, stejně jako další v letech 1962-3, 1967-8 a 1987-8. Parcela tak zůstává dodnes nezastavěna.

Zdroje:
Václav Hlavsa: Staroměstská radnice, 1956
Karel Kibic: Historické radnice, 1988 (2.vyd.)
Jaroslav Kocourek: Český atlas - Praha, 2006

Vloženo: 23.12.2008