Tillisch (Dělouš) - Dělouš (Tillisch)

Beigetragen: Milan Gruber Bouška

Dělouš (Tillisch) - 240 m n. m. - Zaniklá, dříve samostatná vesnice prvně zmiňovaná v r. 1419 - s Obecním úřadem (1851 - 1944), pak Místním národním výborem (1945 - 60) - se rozkládala pod Děloušským vrchem, nyní Jedlovou horou (Tannichberg) (382 m), zalesněným čedičovým masivem s výhledem na historické bojiště u Chlumce (Kulm). Jde o solitérní výběžek Českého středohoří pod Krušnými horami tyčící se 6 km severozáp. od Ústí. V křídě až oligocénu se - od úpatí na jih ke Skoroticím (Gartitz) - prostírala široká pánev, jíž naplnilo sladkovodní jezero, poté rašeliniště. Močál postupem věků překryly vrstvy písků a spraší, v miocénu zvolna klesaly a spoluvytvářely lignitové podloží. (Při rubání byla u vsi objevena 30cm fosílie želvy evropské.) R. 1726 tam bylo odkryto hnědouhelné ložisko. Tím byl osud obce zpečetěn.
Z Dělouše jezdívala nákladní tramvaj s nákladem uhlí pro městskou elektrárnu. Tato užitková trať byla odbočkou z hlavní tramvajové linky č. 1. Ta vyjížděla od hlavního vlakového nádraží, měla mnoho zastávek a jízda trvala celou hodinu. Jízdenka stála Kč 2,50 staré měny. Konečná stanice byla pod telnickým nádražím. Bývala silně obsazená - v létě turisty, v zimě lyžaři. Jednou ze zastávek byla právě Dělouš.
V r. 1840 měla nepředstavitelných 16 šachet. V l. 1930 - 45 tu žilo 230 lidí a těsně před koncem 2. svět. války v 29ti obydlích 166, kdežto r. 1950 už jen 66. Živili se zejména rolnictvím, byť se i nechávali zaměstnávat v okolí. Na nádraží se chodilo do Telnice (Tellnitz), na faru do Skorotic, pošta úřadovala v Bukově a škola v Habrovicích. Od 1. 1. 1964 se stala osadou Užína (Auschine). Starobylé chalupy č. 6, 7, 13, 14 a 16 - dle střekovského řídícího učitele Emila Richtera - byly hrázděné. V l. 1957 - 61 tady hospodařilo jednotné zemědělské družstvo. Po vydolování poslední - Pankrác (Pankraz-Schacht) - vzala obec v l. 1967 - 71 (k 26. 11. 1971) následkem tzv. vyuhlení definitivně za své a území bylo přiřazeno k Habrovicím, od r. 1980 Ústí n. L. a nakonec k městskému obvodu Ústí n. L. - město (1990).

Rodákem byl věhlasný německý imunolog, hygienik a bakteriolog Prof. Dr. Oskar Bail (* 6. 12. 1869 - † 30. 12. 1927), od r. 1904 mimořádný profesor pražské německé university.

Na návsi r. 1871 církev zbudovala velkou mešní kapli Nejsvětější Trojice (Kapelle der Höchsten Dreieinigkeit) obdélného půdorysu, s trojbokým závěrem, vysokými klenutými okny, nad sedlovou střechou s dřevěnou polygonální zvonicí a jehlancovou špicí, v trojúhelníkovém štítu s kruhovým oknem a na stranách obloukově ukončeného vchodu s později osazenými pamětními deskami padlým z 1. svět. války. Stržena byla r. 1966.

V pondělí 2. 3. 1945 se při leteckém boji (ten den zuřil od sasko-anhaltského Magdeburku až po Prahu) zřítil přibl. 500 m východně od zástavby německý stroj Focke-Wulf FW 190. Událost zastihla na služební pochůzce ze Všebořic do Podhoří štábního strážmistra Fritsche. Za přeletu svazu bombardérů se kousek od Podhoří náhle za ním do země zarylo několik střel. Instinktivně skočil do příkopu, když vyhlédl, spatřil asi 300 m nad sebou aeroplán zahalený plameny a kouřem. Rychle ztrácel výšku a s mohutným výbuchem dopadl. Ještě několik hodin trosky hořely a explodovala munice. Nazítří byl při ohledávání vyproštěn i trup pilota, jeho totožnost není dodnes zřejmá.

Ottova encyklopedie z 1. 1. 1908: Dělouš (Tillis), ves v Čechách, hejtm. a pošta Ústí n. L., okr. Chabařovice (4,5 km sv.), fara Skorotice; 29 d., 189 ob. n. (1880), kaple Nejsv. Trojice, na blízku hnědouhelné doly.

Eingegeben: 17.12.2008