Luditz-Synagoge (lutice-synagoga) - Synagoga ve luticích a zdejí idovská náboenská obec
Beigetragen:
Pavel FrýdaO synagoze a lutické idovské náboenské obci je známo jen poměrně málo, nebo dostupná česká odborná literatura se o místě nezmiňuje. Amatérský badatel je tak odkázán na strohý německý text ve stěejní publikaci Hugo Golda, Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangheit und Gegenwart.
První zmínka o přítomnosti idů v městečku je privilegium vydané Jindřichem IV. z Plavna z r.1540. Zde se uvádí, e idé ve městě nebudou trpěni a dosud zde přebývající jej musí opustit, tedy zde idé zřejmě ji dříve ili. Vypovězení idů vak netrvalo a do občanského zrovnoprávnění, nebo dalí údaj uvádí 17 idovských familiantů*, bohuel vak neupřesňuje dobu. Vzhledem ke skutečnosti, e jsou uváděna původní a nová příjmení, musí se jednat o dokument z období těsně po r.1787, kdy idé museli přijmout stálá německá příjmení. Jména lutických familiantů jsou uváděna vechna: Salamon Moises, Joseph Antschel, Isak Moises, Isak Lipmann, Wolf Jakob, Jeremias Lipmann, Isak Wollner, Joseph Löbl, Joseph Herschl, Moyses Löwi, Wolf Joachim, Moises Schauer, Nathan Stein, Jonas Engel, Jeremias Löwy, Michl Jeremias a Kohrhorn Löwy.
Novodobá idovská náboenská obec byla ve luticích ustanovena v r.1875, kdy měla 89 členů. V jejím čele stál jako představený Abraham Bäumel, jako učitel náboenství byl ustanoven Moritz Hoffer. V té době zde idé měli modlitebnu** o její lokalizaci vak nejsme informováni. lutická synagoga byla vystavěna v r.1883 a podle tehdejích zvyklostí u ní byla té učebna a byty pro rabína a učitele. Jako rabín u synagogy působil dřívějí učitel Moritz Hoffer a to a do r.1926, kdy úřad převzal rabín Bernhard Engl. V r.1934 rabinát jetě pečoval o due 79 idovských věřících, z nich bylo 21 přespolních. Hřbitov si zdejí idovská náboenská obec nezřídila, své zemřelé pochovávala na pohřebitích v Nečtinech (dochovány skromné zbytky, včetně jednoho náhrobku "lutického") a v Chyích (nedochováno nic). V čele idovské náboenské obce stáli postupně jako představení Leopold Hoffer a Richard Bäumel, její zánik přiel s německou nacistickou okupací. Památník Yad Vashem (Pomník a jméno) uvádí některá jména obětí holocaustu ze lutic: celé rodiny Bäumelova, Böhmova, jednotlivci pak Filip Engelsmann a Menachem Golob. O synagoze nejsou zprávy, pravděpodobně byl hnědou lůzou devastován interiér, tehdy obvyklá a oblíbená činnost henleinovských ordnerů. V průběhu socializmu byla budova přestavěna na byty a tomuto účelu slouí dodnes, v horních patrech mají být jetě znatelné zbytky ozdobné synagogální výmalby. Dům dnes nese čp.38 a nachází se v ulici 28.října (stavební parcela č.152 o rozloze 355 m2, katastr.území lutice, v majetku soukromé osoby). Dnení poutník kráčející okolo a neznající bohatou historii domu si dnes fádní budovy sotva povimne.
* familiant-úředně povolený otec rodiny, od r.1727 a do poloviny 19.století platil tzv.familiantský zákon, restriktivní opatření, kdy se mohl oenit jen nejstarí syn a to po sloení ukouky z čtení, psaní, náboenství a němčiny apod., počet familiantů byl pevně stanoven na 8600 v Čechách a 5400 na Moravě, jejich počet byl roziřován jen vyjímečně, těmito opatřeními byla "přebytečná" idovská populace nucena k emigraci. Familiantský zákon byl zruen v r.1849, různé protiidovské zákony a předpisy platily a do r.1859, ale v praxi se ji nedodrovaly.
** modlitebna-synagogou se rozumí stavba, její hlavní modlitební sál je dominující prostor celé budovy. U synagog býval také zpravidla zřízen úřad rabína, rabinát. Chudí a méně početné idovské náboenské obce, které si nemohly dovolit vydrovat rabína, si zřizovaly pouze modlitebny. Modlitebnou se rozumí místnost pro bohosluby v domě, který je primárně určen k jiným účelům, např. k bydlení, obchodu apod.
Zdroj: H.Gold, Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangheit und Gegenwart
str.388-390, Geschichte der Juden in Luck und Luditz
Eingegeben: 22.11.2008