Dožice-synagoga (Doschitz-Synagoge) - Synagoga v Dožicích

Přispěl: Pavel Frýda

O synagoze v obci Dožice je známo jen velmi málo, dostupná odborná literatura se o ní nezmiňuje. Jisté je pouze to, že ve své zděné podobě zachycené na starých fotografiích existovala až po r.1837. Na prvních historických katastrálních mapách, tzv.císařských otiscích, na jejím místě stojí dřevěná stavba, zdali se však jednalo o synagogu, nebo modlitebnu* zdejší židovské náboženské obce nevíme.
Jediným zdrojem, který nás informuje o místní židovské komunitě je tak zápis z obecní kroniky Dožic z r.1946, bohužel bez jediného konkrétního časového určení. Zmíněný záznam uvádí, že v Dožicích žilo v 19.století mnoho Židů, kteří si zde postavili synagogu. Židé se věnovali hlavně obchodu po okolních obcích a "žádný z nich nedělal práci tělesnou". Přímo v Dožicích "zřídili si pověstnou kořalnu, v které mnoho našich občanů propilo své majetky". Jako majitele židovských obchodů zdroj uvádí Izidora Weisskopfa, Magdalenu Weisskopfovou a "hloupého židáčka" Majera. Zřejmě v důsledku občanského zrovnoprávnění po r.1859 Židé své obchody postupně uzavírali, Izidor Weisskopf domek prodal a odstěhoval se do Plzně, domek Magdaleny Weisskopfové dokonce vyhořel a ona sama se odstěhovala kamsi k synovi. Staří Židé postupně vymřeli a poslední obyvatelku židovského původu německé okupační úřady deportovaly do vyhlazovacích táborů, ačkoliv měla být pokřtěná**.
Památník Yad Vashem uvádí 3 oběti holocaustu, které se v Dožicích narodili:
Františka Kohnerová, zahynula v r.1942 v Majdanku ve věku 53 let, před válkou žila v Praze,
Marie Bendová, zahynula v r.1942 v Lodži-ghettu ve věku 57 let , před válkou žila v Praze,
Růžena Wollnerová, místo a datum úmrtí neznámé, nar.1881, bylo jí tedy okolo 60 let, před válkou žila ve Štěnovicích u Plzně.
Všechny tyto ženy nesly rodné příjmení Weisskopfová a měly matku Annu, podle zjištění autora se jednalo o sestry.
Synagoga stávala na břehu malého rybníčku v jižní části obce, před dnešním domkem čp.61. Ještě fotografie pořízená zřejmě před r.1938 ukazuje její barokně vyhlížející štít. Bohoslužby v ní ustaly však již před I.světovou válkou, opuštěná stavba byla židovskou obcí po r.1945 prodána soukromé osobě a byla potom užívána k hospodářským účelům. Takto upravenou ji zachycuje další známá fotografie z dožické obecní kroniky. Zchátralá budova byla zbořena v r.1968, dnes se jedná o stav.parcelu č.19/3 o rozloze 61 m2, vedená jako zbořeniště na katastr.území Dožice v majetku soukromých osob.
Hřbitov si zdejší židovská náboženská obec nezřídila, k ukládání svých zemřelých používala hřbitovy sousedních náboženských obcí, zejména v Kasejovicích.

*Synagogou se rozumí stavba, jejíž hlavní modlitební sál je dominující prostor celé budovy. U synagog býval také zpravidla zřízen úřad rabína, rabinát. Chudší a méně početné židovské náboženské obce, které si nemohly dovolit vydržovat rabína, si zřizovaly pouze modlitebny. Modlitebnou se rozumí místnost pro bohoslužby v domě, který je primárně určen k jiným účelům, např. k bydlení, obchodu apod.

**Nacisté důsledně vyhledávali občany židovského původu podle zločinných tzv.norimberských zákonů, rozhodoval hlavně původ, nikoliv to zdali se dotyčný hlásil k judaizmu a byl členem židovské náboženské obce. Za Žida byla považována osoba, která měla nejméně 3 prarodiče Židy, složitě se pak posuzovala "problematika" míšenců I.stupně (2 prarodiče Židé) a II.stupně (1 prarodič), k příslušným kvazizákonům byla vydána řada prováděcích vyhlášek, např. míšenec I.stupně, který byl zároveň členem židovské náboženské obce, nebo žil v manželství se Židem, byl také považován za Žida apod.


Autor děkuje za pomoc pí.učitelce Mgr.M.Brabcové, která opatruje obecní kroniky obce Dožice a PhDr.Jiřímu Fiedlerovi z Židovského muzea za poskytnutí fotografie

Vloženo: 8.11.2008