Frankenhammer (Liboc) - seznamte se
Beigetragen:
Radim HettnerZatoulá li se badatel krás naí vlasti do lesů rozprostřených mezi Lubami a Krajkovou, tak si můe být jistý, e při svých pochůzkách na dlouhých kilometrech, hned seupem dolů z Opatova, nenatrefí na iváčka. Aby mu z té samoty nebylo alno, vydá se hned první křiovatkou v okrese Sokolov směrem na Kraslice a tu se mu asi po třech, čtyřech kilometrech otevírá údolí poseté domečkami porůznu na stráních a kopcích, spolu s dominantním kostelem. Je čas představit Liboc i z jiného úhlu pohledu.
Ves jako taková nedosahuje starobylosti okolních namnoze zaniklých obcí, ale i stáří roku 1384, kdy je prvně zmíněna jako Frankengrün, budí úctyhodnost. Tuto oblast jako první toti kolonizovali osídlenci z Horních Franků. Roku 1422 dochází k přejmenování dosavadního názvu na Frankenhammer, a to podle doloeného elezného hamru. V roce 1547 je vesnice součástí Lubského panství. Dle sčítání královské berní ruly je zde zmíněno 21 domů se jmény osadníků Deistler, Hoyer, Klier, Loquay, Sandner, Werner. Není bez zajímavosti, e se tato jména na lubsku vyskytovala a v přímé návaznosti vyskytují dodnes (kromě Loquay). Vliv českého ivlu byl vak patrný i zde, kdy na pomníku padlým obětem první světové války zemřel místní rodák Daniel Budik. Ale to jsem odbočil od tématu. Po tomto roce je Liboc uváděna jako nezávislý statek v drení pánů z Hartenbergu. Okolo roku 1700 dochází k přestavbě hamru na mlýny a pily. Při sčítání obyvatel v roce 1847 měla vesnice 90 domů a 684 obyvatel. Z tohoto důvodu se jevilo jako akutní vystavět obecní kolu, a tak se stalo v roce 1878. Vesnice se neustále rozrůstala, proto v roce 1880 měla ji 691 obyvatel. Roku 1897 se Liboc stává samostatnou obcí.
Nechme také promluvit Ottův slovník naučný. Ten uvádí, e v roce 1892 měla vesnice 95 domů a 602 obyvatel (za deset let úbytek o více jak 10%). Na přelomu 19. a 20. století zde nalezneme dvoutřídku, popluní dvůr pánů Auerspergů a mlýn. Lidé se zabývali domáckou výrobou hudebních nástrojů a pletením krajek. Část vsi, Steingrub, měla troku odliný historický vývoj. Zpočátku se jednalo o samostatný statek, který v 16. století patřil likům, od nich jej jako zástavu dostal Jindřich z Plavna, a ten jej roku 1597 prodal císaři Rudolfu II. V rychlém třídání majitelů nelze opomenout kancléře zmíněného panovníka, Jindřicha Písnice, jeho potomci statek a dalí přilehlá stavení prodali v roce 1813 nám známým Auerspergům. Ottův slovník naučný domluvil a my můeme pokračovat ve lépějích historie Liboce i z jiných zdrojů.
V roce 1892 proběhlo dokončení novogotického farního kostela Nejsvětějí Trojice a následkem toho vzniká přístí rok odtrením od farnosti Stein (Kámen) jako samostatná farnost tří obcí Liboc, Mlýnská, Černá. Navzdory tomu počet obyvatel kadoročně pomalu, ale jistě klesal (v roce 1900 88 domů 563 obyvatel, v roce 1910 92 domů 520 obyvatel, v roce 1921 98 domů 496 obyvatel, v roce 1930 stejně jako v roce 1921, v roce 1939 417 obyvatel). Vesnice byla elektrifikována relativně pozdě a to a v roce 1928 z Leibitschgrundu. Při sčítání obyvatelstva v roce 1945 zde pospolu ilo 375 Němců a 9 Čechů. V následujícím roce větina původního obyvatelstva byla odsunuta do Německa a následkem toho dochází k náhlému vylidnění vesnice a postupné devastaci větiny budov. V roce 1970 se Liboc stala částí obce Mlýnská. K roku 2007 jsou zde z osmi domů dva trvale obydlené čtyřmi obyvateli, 20 rekreačních chat a jeden prázdninový dům. A taková je dnení Liboc, avak stále nám nabízí monost poznat ji in natura. Pojďme, dokud není pozdě.
Data byla pouita ze zdrojů Spolku přátel města Kraslice.
Eingegeben: 7.9.2008 
