Strakonice-synagoga (Strakonitz-Synagoge) - Strakonická synagoga a zdejší židovské obyvatelstvo

Přispěl: Pavel Frýda

Židé zřejmě žili ve Strakonicích již od středověku, asi od poloviny 15.století. První konkrétní písemná zmínka o přítomnosti Židů však pochází ze zápisu v knihách řádu maltézských rytířů z r.1509. Židovské osídlení a židovská náboženská obec zde pak existovala kontinuálně až do nacistické okupace. V r.1724 zde žilo 12 židovských rodin, v r.1832 asi 25 rodin, v r.1880 zde bydlelo 222 židovských obyvatel, v r.1900 bylo napočítáno 194 obyvatel židovské víry, v r.1930 se ještě 169 zdejších občanů hlásilo k judaizmu a těsně před německou okupací ve městě žilo 79 Židů. Tyto údaje uvádí Rozkošná-Jakubec, Havrda uvádí většinou čísla vyšší, což je zřejmě způsobeno započítáním židovských obyvatel z obcí Volenice, Katovice a Štěkeň, které vždy patřily pod strakonický rabinát. V průběhu německé nacistické okupace zahynuly celé rodiny strakonických občanů židovského původu-Adlerovi, Barthovi, Druckerovi, Kohnovi, Ehrmannovi, Luftovi, Saxlovi, Deimlovi, Fuchsovi, Mellerovi, Kafkovi, Pickovi, Schermerovi, Tomášovi, Wedelesovi, Weilovi, Weintraubovi a mnoho jednotlivců..... Strakoničtí Židé byli deportováni transportem Cd z Klatov do Terezína dne 26.11.1942, zahynulo celkem 71 osob, přežili 4 lidé.
Od r.1807 zde oficiálně působil tradiční pohřební spolek Chevra Kadiša (ale neoficiálně zde působil jistě dříve), z dalších židovských spolků lze jmenovat Israelitischer Frauenverein, Harmonie a Union der Textilarbeiter.
Židovské ghetto bývalo naproti Strakonickému hradu (se známou věží Rumpál) po obou stranách řeky Volyňky, na předměstí Bezděkov, dříve se lokalitě soustředění židovských domů říkalo Židovna. Před polovinou 19.století zde stávalo asi 12 židovských domů.
Synagoga stávala v části ghetta ležícího na pravém břehu Volyňky, na konci 17.století zde již existovala její dřevěná stavba, byla opět obnovena po požáru v r.1741. V r.1858 se pro velkou zchátralost samovolně zřítila, údajně v průběhu svatebního obřadu, zdali došel někdo k úhoně se zdroj nezmiňuje. Nová zděná neorománská synagoga byla slavnostně zasvěcena vnesením tóry již v r.1860, na svou dobu bývala velmi moderní, s nádhernou výzdobou. Náklady na její výstavbu dosáhly 18 tis.tehdejších zlatých a široko daleko nebylo tehdy výstavnější stavby tohoto druhu. Měla dva vchody, hlavní pro muže a vedlejší pro ženy, ten se však otvíral jen v době velkých svátků jako Roš hašana (Nový rok, např.letos připadá na 30.9.2008 ) a Jom kipur (Den smíření, letos 9.10.2008). V těsném sousedství synagogy stával patrový obecní dům židovské náboženské obce se zasedací místností (sloužila i jako zimní modlitebna) a s bytem správce synagogy (šámese). V r.1927 prošla budova synagogy první a zároveň poslední velkou a nákladnou opravou. V průběhu německé okupace sloužila za skladiště. Poslední židovské bohoslužby se zde konaly v r.1945 na Roš hašana ( židovský Nový rok, 9.9.1945) a Jom kipur (Den smíření, 17.9.1945), kdy zde tyto výzmamné svátky oslavili početní židovští vojáci americké 94.pěší divize se svým polním rabínem. Od r.1951 ji využívala jako modlitebnu Čs.církev husitská. Zbořena byla s většinou okolních domů (zhusta původně židovských) v r.1976. Jedna ze strakonických tór se dnes nachází při židovské obci v anglickém městě Colchester v hrabství Essex*. Přibližné místo někdejší synagogy zabírá dnes obchodní dům Labuť, za ním na břehu Otavy se nalézá skromný památník na židovskou komunitu a synagogu (dnes pozem.parcela č.815 o rozloze 312 m2, kat.území Nové Strakonice, majtek ČR). Památník byl odhalen 11.10.2007 a jeho autorem je architekt David Andrlík. Nově byl v místě odhalen 7.5.2009 další památník v podobě menory (sedmiramenného svícnu) podle návrhu architektky Laury Jablonské.
Hřbitov židovské náboženské obce se nachází asi 1,5 km po silnici od hradu směrem na Pracejovice, cestovatel jej nalezne poměrně snadno, mine letiště a objekt kasáren armády a hned za nimi doleva jej po 200 m dovede ke hřbitovu pohodlná polní cesta. Opravená zeď s bránou ohraničuje prostor 2685 m2 (pozem.parcela č.149/1, kat.území Nové Strakonice, v majetku Židovské obce v Praze). Byl založen v r.1696 a je na něm dochováno okolo 250 barokních a klasicistních náhrobků, nejstarší z r.1736, ty nejmladší jsou z 30tých let 20.století, dosti často velmi honosné. Po r.1990 byl areál i s márnicí celý zrekonstruován. Hřbitov je však běžně uzamčen a jeho prohlídka je tak obtížná. Překonat zeď by zřejmě šlo, ale autor nebyl vyjímečně v obvyklých polních průzkumáckých maskáčích a hřbitov z větší části obklopují soukromé pozemky. Fotografie ze hřbitova jsou tedy pořízeny jen skrz bránu a laskavý čtenář snad promine chybějící bližší popis stél.

*před deportacemi v r.1942 museli odevzat židovské obce i nejcenější bohoslužebné předměty ze synagog, včetně svitků tóry. Odevzdané předměty byly uloženy v Židovském muzeu v Praze, kde kupodivu přečkaly válku. Nicméně v r.1964 komunistické úřady ČSSR, vždy lačné deviz, nařídily odprodej svitků do zahraničí. Většinu tór koupili Židé ve Velké Británii (1564 kusů) a postupně je přidělili židovským kongregacím po celém světě, kde jsou užívány k bohoslužbám dodnes.


Zdroje: B.Rozkošná-P.Jakubec, Židovské památky Čech
J.Havrda, Dějiny Židů ve Strakonicích
web.stránky Yad Vashem
R.Ehrmann, Strakoničtí souvěrci
Roš chodeš-tamuz/av 5769



Vloženo: 4.9.2008