Dobrá Voda (Gutwasser) - Z historie

Přispěl: Michal Kurz

VV 1.pol. 11.stol. zřídil kníže Břetislav I. nedaleko místa pozdější Dobré Vody celnici při obchodní stezce do Bavor. Kolem r.1040 byl v těchto místech poustevníkem benediktinský mnich Vintíř (Günter), po jehož svatořečení byla poblíž pramene železité a slabě radioaktivní vody postavena dřevěná, jemu zasvěcená kaple. Kolem ní pak začala vznikat vesnice, dlouho označovaná jako Březnice (podle vrchu Březník, který se nachází poblíž ní), která se po čase stala centrem statku, patřícího na poč. 17.stol. rodu Čejků z Olbramovic – roku 1602 je v místě zmiňován poplužní dvůr a tvrz. Někdy mezi lety 1618-20 byla v místě pozdějšího kostela vyzdvižena prostá dřevěná kaple. Po bitvě na Bílé hoře byl Čejkům veškerý majetek zkonfiskován za podporu stavovského odboje, a tak se novým majitelem stal původem italský rod Villani. Baron Karel Villani prodal nakonec celé území hraběti Filipu Kinskému a r.1788 byla Březnice připojena k panství Prášily, které následně získali do majetku Schwarzenbergové. Po zrušení poddanství r.1848 byla ves rozdělena mezi obce Kunratice a Hartmanice. Původní název byl vytlačen jménem Dobrá Voda, které bylo odvozeno od zmíněného pramene - ten začal záhy lákat poutníky ze širokého okolí a přinesl místu značný věhlas, který přetrval až do poč. 20.stol. R.1675 zde byl postaven první vodoléčebný lázeňský dům ( lázně zde fungovaly do r.1860 ), r.1754 byla zřízena fara a škola, r.1777 vznikla přístavbou věže dnešní podoba barokního kostela sv.Vintíře ( ten vznikl ze starší kaple z r.1706 postavené Františkem Karlem Villanim, ke které r.1754 přistavěli loď). Tento kostel se listinou z 19.10. 1735 nadáním kněžny Eleonory z Mansfeldu a barona Františka Karla Villaniho stal kostelem farním; r.1805 do něj byly zakoupeny dva nové zvony z Bavor. V r.1820 byla nad pramenem léčivé vody postavena nová osmiboká kaple.
Roku 1910 měla Dobrá Voda 156 téměř výhradně německých obyvatel ve 20 domech, fungoval zde hostinec, pekařství, řeznictví a několik dalších živností. Po vysídlení německých obyvatel a letech chátrání uvnitř vojenského prostoru, jehož byla ves od r.1952 střediskem, byl r.1995 opraven a znovu vysvěcen kostel a r.1997 otevřeno Muzeum dr.Šimona Adlera, zdejšího významného rodáka. Z původního vybavení kostela se podařilo zachránit alespoň dřevěnou polychromovanou zhruba metr vysokou plastiku sv.Vintíře z konce 15.stol., dnes vystavenou v expozici Muzea Šumavy.

Údaje převážně z:
Podhola, Roman: Ozvěny šumavských zvonů, 2006
Hostaš, Karel – Vaněk, Ferdinand: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Sušickém, 1900

Vloženo: 21.8.2008