Strážov-synagoga (Drosau-Synagoge) - Židovské osídlení ve Strážově a zdejší synagoga

Přispěl: Pavel Frýda

Židovská obec v pošumavském městečku Strážov bývala velice starobylá, první listina zmiňující se o přítomnosti Židů pochází z r.1405. Jejich počet listina neuvádí, ale v r.1441 zde Židé měli obývat již 16 domů a v 16.století je uváděno 20 židovských domů. Tento počet zůstal ustálen až do r.1848, kdy Židé obývali stejný počet domů a žilo v nich 43 rodin. Jednalo se o nejpočetnější židovskou obec na Klatovsku, po občanském zrovnoprávnění však počet židovských obyvatel jen klesal, v r.1880 to bylo 78 osob židovské víry, v r.1900 zde bydlelo 42 Židů a poslední údaj z r.1930 uvádí 4 občany hlásící se k judaizmu. V průběhu německé okupace přímo ze Strážova nebyl již pravděpodobně žádný židovský občan deportován, nicméně památník Yad Vashem uvádí 9 obětí nacistické genocidy, které se ve Strážově narodili-Vilemína Becková, roz.Stadlerová (zahynula v Treblince ve věku 70 let), Vima Ledererová, roz.Brumlová (Osvětim,49 let), Jiří Stadler (Terezín, věk neznámý), Otto Stadler (věk i místo smrti neznámé), Paulina Valosek (dívčí jméno nezjištěno, Osvětim, 39 let), Regina Löwithová (Terezín, 60 let), Karolina Hutterová, roz.Singerová (Terezín, 74 let), Jindřich Bruml (Osvětim, 60 let) a Pavel Feigl (Osvětim, 39 let).
Židovské ghetto bývalo v severozápadní části městečka za hradbami středověkého opevnění. Později se této části neoficiálně říkalo Židovská ulice. Nejprve bývaly židovské domy označeny římskými čísly, od r.1880 pak běžnými arabskými. Židovským majitelům patřívaly domy čp.180-199, většina z nich je v různých přestavbách dochována. Dobový zdroj zmiňuje i jména židovských rodin-Stadler, Singer, Bruml, Sprinzel, Bloch, Kohner, Lewith, Weiner, Kübl, Steinbach aj.
První zmínka o existenci zdejší synagogy pochází z r.1680, ale původně dřevěná stavba byla nepochybně starší. Novou zděnou synagogu si postavila zdejší židovská obec v r.1808, bývala to bohatě vybavená barokní stavba. Se slábnoucí židovskou náboženskou obcí byla užívána k bohoslužbám stále méně. V r.1882 vyhořela střecha synagogy, ale byla obnovena. Po r.1905, kdy byla ve Strážově židovská náboženská obec zrušena, ustaly v synagoze bohoslužby úplně a budova byla užívána jako skladiště. Zbořena byla v r.1954, stavba stávala v proluce mezi dnešními čp.189 a 187, místo není dodnes zastavěno (spojená stav.parcela č.129 o rozloze 421 m2, kat.území Strážov, v majetku soukromé osoby). Dochovaný jednopatrový dům čp.189 býval školou (cheder) židovské náboženské obce, podle tehdejších zvyklostí býval v přízemí byt rabína a v patře učebna. O zdejších rabínech se bohužel zdrojová publikace nezmiňuje, snad kromě rabína Arona Blocha, který zemřel ve věku 55 let a byl pohřben v r.1863 na zdejším hřbitově. Zdali zde působil, nebo zde byl jen pohřben není známo. Z činovníků u synagogy je uveden pouze obchodník s kůžemi Josef Steibach jako "židovský kostelník" (tedy šames tj.správce synagogy). Mimo ghetto u domu čp.25 je dochována budova rituální židovské lázně-mikve*, dříve se místo u vyhlášeného pramene "Perlovka" nazývalo "V lázni". Dnes domek slouží jako holubník a chlívky.
Hřbitov židovské náboženské obce je oficiálně neznámého stáří, ale jistě je starobylý, možná téměř 600 let starý. Je vzdálen asi 1,5 km východně od středu městečka, dnes ukryt v lese. Poutník jej najde poměrně snadno, cestou na Lukavici mine benzínku a pak u křížku odbočí vpravo na polní cestu, mine dnes revitalizované rybníčky a pak se vydá do kopce po louce, podél lipové aleje. Ta sloužila jako kryt starší cesty, ale ta je dnes neschůdná, na konci aleje již návštěvník vlevo uvidí v lese zdi hřbitova a opravenou branku vchodu. Celý areál i ohradní zeď jsou dnes krásně rekonstruovány firmou Matana a lze na něm obdivovat nejen nádherně provedené, ale též pozoruhodné náhrobky, od první poloviny 18.století do r.1925 v počtu asi 250. Hřbitov zaujímá rozlohu 1723 m2 (pozem.parcela č.1003, kat.území Strážov na Šumavě, v majetku Federace žid.obcí ČR). Většina náhrobků zachovává tradiční východní orientaci, některé jsou však otočeny na západ. Vzhledem k odbornosti fi.Matana lze vyloučit chybné znovuosazení stél při rekonstrukci.
Závěrem by bylo vhodné uvést citaci ze zdrojové publikace, kdy tehdejší autor Rudolf Křížek (učitel a kronikář města Strážova) hodnotí vztahy mezi Židy a tehdejší majoritní společností nezvyklými, až téměř dojemnými slovy: "Ku cti Židů strážovských nutno uvésti, že hlásili se vždy...věrně k národnosti české. Bylo to patrně vlivem tradice z dávné minulosti. Vždy se také a rádi v české společnosti pohybovali. Ve Strážově znamenali živel přičinlivý, zámožný, obchodně rutinovaný a inteligentní...těšili se u spoluobčanů znamenité vážnosti. Po nějaké rasové nenávisti .... nebylo tu stopy."

*mikve-rituální lázeň k dosažení čistoty (tahara), nezbytná součást židovské náboženské obce, voda musí pocházet z přírodního zdroje a množství vody musí být udržováno podle předepsaných pravidel. Muži se mají rituálně ponořit před šábesem (sobota) a svátky, ženy po menstruaci, před svatbou a po porodu. Dnes udržují tyto přísné předpisy jen velmi zbožní Židé.

Zdroje: R.Křížek, Dějiny Židů ve Strážově (1931)
B.Rozkošná-P.Jakubec, Židovské památky Čech (2004)




Vloženo: 12.8.2008