Lochotin (Lochotín) - Štoly na Goldbergu

Beigetragen: Jiří Kripner

Štoly na Goldbergu u Doupova
autoři: pracovní skupina SPEA, ZO 1-05

10. září 1991 jsme společně se zaměstnanci Národního technického muzea v Praze provedli rekognoskaci zlatodolu v Doupovských vrších. Důl se nachází ve vojenském prostoru, proto měla naše akce částečně ilegální charakter. V literatuře se nám předem nepodařilo o zmíněném díle nalézt jakékoli údaje. Přesnou lokalizaci znal pouze bývalý zaměstnanec vojenských lesů, který se již několik let marně snažil vzbudit zájem odborníků. Ochotně jsme přijali jeho nabídku, že nám svůj objev ukáže. Po kratší jízdě tankodromem jsme částečně zamaskovali naši červenou Škodu 1203 a vydali se pod vedením lesníka divočinou kopřiv a popadaných stromů v místa, kam noha civilisty několik let nevkročila.
Konečně se před námi objevil nízký, rozeklaný čedičový útes, v jehož stěně se mezi porostem plevelných kopřiv černalo několik otvorů, z nichž vanul povědomý chlad podzemí. Bujný porost a množství padlých kmenů stěžovalo pohyb a orientaci na lokalitě. Přesto se nám podařilo kromě "hlavního" vchodu nalézt ještě dalších šest vstupů do podzemí. Jsou to vesměs otvory na hranici průleznosti a do nitra skály pokračují jako téměř nebo zcela zasypané chodby.

"Hlavní" vchod leží na konci krátkého zářezu v úbočí útesu a je zároveň nejníže nalezeným vchodem. Za přibližně obdélníkovým skalním portálem pokračuje chodba stejným průřezem asi 3 metry do první prostory. Zezadu sem vyúsťuje krátká chodba vedoucí kdysi pravděpodobně na povrch, dnes zavalená. Ve stejném směru dopředu pokračuje chodba do nitra masivu. Vpravo je náznak odbočky zcela zavalené jílovitou zeminou. Vlevo nahoře se nachází ústí průlezného komína nepravidelného tvaru vedoucího na povrch. Končí na malé plošině velikosti asi 1x1,5 m ve stěně útesu. Na plošinu ústí i dva z dalších polozasypaných vchodů (viz plánek).

Za první prostorou dno tvořené úlomky horniny postupně klesá až na skalní základ. Ve stropě je patrný zbytek původního obdélníkového profilu, stěny jsou nepravidelně rozšířeny. Chodba vede JV směrem a po 18ti m se znovu rozšiřuje. Do druhé prostory sestupuje štola dvěma 30ti centimetrovými stupni. Prostora má nepravidelný tvar a při východním konci se nachází šachta do nižšího patra. Kromě krátkého šibíku ve stěně nad šachtou tu není žádná odbočka.

Šachta má tvar směrem dolů se prodlužujícího klínu a stojí v ní smrkový kmen, jehož používali vojáci, když při svých "výzkumech" slaňovali po telefonní dvojlince dolů.

My jsme raději použili horolezecké lano a slaňovací pomůcky. Přesto nebyla cesta dolů jednoduchá, několik našich členů se do smrku s dvojlinkou zcela zamotalo.

Na dně šachty byla hromada naházených dřev, nábojnic od světlic a propletence kabelů, která téměř zakrývala ústí dvou štol. JV směrem je chodba do 20ti cm zaplavena vodou a po 15ti m končí čelbou.

Druhá chodba vede krátce k SZ a pak se čtyřikrát prudce zatáčí. Po deseti metrech končí v další prostoře. Chodba má téměř pravidelný obdélníkový profil.

Třetí prostora obdélníkovitého průřezu má po stranách dvě římsy ve stejné úrovni jako počva přicházející štoly, mezi nimiž chodba klesá po dvou nízkých stupních do šachty. Šachta má obdélníkový průřez a i ona nese stopy po návštěvnících - elektrikářský kabel volně splývající dolů mezi změť trámů a polystyrénových desek. Chuť prodírat se mezi nimi měl pouze jeden z nás, ale i on se musel zastavit na hladině vody v -18 m. Šachta se tu sice znatelně rozšiřuje, ale pro množství smetí nebylo ve vodě vidět žádné odbočky. A tak tu náš průzkum zatím s otazníkem končí.

Zatímco část členů vyplétala lano z první šachty, provedla druhá část členů zběžnou prohlídku ostatních vchodů. Nalézají se většinou v úrovni horního konce komína. Výjimku tvoří pouze jeden výškově umístěný mezi "hlavním" vchodem a horními vchody a další, jehož výškové umístění jsme pro značnou vzdálenost v nepřehledném terénu nemohli přesně určit.

Poslední nalezený vchod leží asi 50 m vlevo od "hlavního" vchodu. Chodba zde vede podél útesu. Před otvorem je patrný propad naznačující někdejší existenci šachty či komínu.

Závěr:
Dílo se nachází v čedičovém útesu těsně pod jeho vrcholem. Štoly jsou ručně raženy, což je patrné z nálezu četných stop po ručních nástrojích, dobře viditelných na stěnách štol (ve stěnách jsou viditelné výklenky do kterých byly umísťovány kahany). Dolní chodba má stěny rovné a profil pravidelný, horní chodba si tyto znaky uchovává pouze na stropě, stěny jsou nepravidelně rozšířeny. Šířka chodeb se pohybuje od 40 cm do 120 cm, výška od 150 cm do 190 cm. V blízkém okolí jsme nenašli žádné stopy po haldách hlušiny, ani k "hlavnímu" vchodu dnes nevede sjízdná cesta. Není však vyloučené, že při podrobnějším průzkumu by se ve zdejším nepřístupném lese našlo ledacos zajímavého...

Poznámka redakce:
Přesnou lokalizaci díla i svá jména si autoři přejí nezveřejňovat, respektujeme jejich přání. Fotografie z podzemí Goldbergu, které nám skupina přinesla, ukazují velmi zajímavé důlní dílo archaického vzhledu a poněkud tajemného určení, protože je raženo do vulkanitů. Krásné, ručně ražené chodby připomínají svým obdélníkovým profilem důlní díla z Cínovce asi ze 17. století, ale není vyloučeno, že důl může být i starší



Eingegeben: 17.7.2008