Mikulov-synagogy a židovská čtvrť (Nikolsburg-Synagogen und das Judenviertel) - Mikulovská židovská čtvrť a zdejší synagogy

Přispěl: Pavel Frýda

Mikulov býval po tři staletí pro moravské Židy stejně významným duchovním centrem jako pro české Židy pražské Židovské město (Josefov). Město bývalo snad před polovinou 16.století až do r.1851 sídlem moravského zemského rabinátu (první doložený zemský rabín byl před r.1553 Mordechaj Moses Eles), celkem je zde doloženo působení 29 rabínů, v letech 1553-73 zde působil i známý rabín Jehuda Löw ben Becalel zvaný Maharal (stvořitel Golema). V ghettu ještě v polovině 19.století fungovalo 12 synagog a modliteben (nepoměrně větší pražská židovská obec jich provozovala 16) a v této době byl Mikulov také městem s druhou nejpočetnější židovskou obcí v českých zemích (po Praze). U synagog působilo několik ješiv (vyšší talmudské* učiliště), kde studovaly stovky žáků, konaly se zde četné synody (sjezdy moravských Židů). Ačkoliv první zmínka o Židech v Mikulově pochází z r.1369, hlavní příliv židovských migrantů přichází v r.1421 po jejich vypovězení z Vídně a Dolních Rakous, další sem přicházejí po vypovězení z Brna a Znojma v r.1454. Mnoho židovských rodin přichází po r.1648, kdy do města dorazili imigranti prchající před pogromy z východního Polska, jejich vliv se odrazil i ve zdeším architektonickém stylu. U feudální vrchnosti se v souvislosti s přijímáním Židů obvykle hovoří o ekonomických zájmech, nicméně zdejší šlechtě Dietrichštejnům se s jistotou nedá upřít lidskost, tolerance i jistá dávka odvahy v tehdejších rozsáhlých antisemitských náladách a štvaní. Privilegia zdejší židovské obce Dietrichštejnové vždy potvrzovali, popř. i rozšiřovali. Hlavním zdrojem obživy zdejších Židů byl obchod, jak drobný-kramářství a podomní (tzv.hauzírování**), tak tehdejší velkoobchod, kdy Mikulov skýtal výhodu blízkosti trhů moravských, českých, rakouských i uherských. Z řemesel byli zastoupeni zejména řezníci, krejčí, ševci, knihař i vinaři (Židé však vinice vlastnili vyjímečně, půdu nesměli vlastnit do r.1859).
Počty židovského obyvatelstva Mikulova lze z různých pramenů stanovit přibližně takto: v r.1606 zde žilo 1586 Židů, v r.1791-3021 Židů (40,6% obyvatel města), v r.1836-3520 Židů (41,8%), v r.1869 už jen 1917 Židů (26,7%) v této době se projevuje díky občanskému zrovnoprávnění židovského obyvatelstva jejich stěhování ze stísněného ghetta, v r.1891-1061 Židů (12,9%), v r.1900 již jen 900 židovských obyvatel (11%) a poslední údaj v r.1930 uvádí 437 občanů hlásících se k judaizmu (5,6%). V revolučním roce 1848 založili místní Židé i národní gardu. Od r.1848 do r.1919 byla mikulovská židovská čtvrť politicky samostatným subjektem s vlastním starostou, byla označována jako Mikulov II. Mikulovští Židé žili bohatým spolkovým životem, od nepaměti zde působil pohřební spolek Chevra Kadiša (písemně doložen od r.1653), dále existoval sdružovací spolek Hilaritas (od r.1884), moravskoslezský izraelský učitelský spolek (od 1867), izraelský pečovatelský spolek (od 1876), sportovní spolek Makkabi***(od 1918) a desítky nadací na podporu chudších souvěrců.
Hanebnou a tragickou tečkou za staletou přítomností Židů v Mikulově byla německá okupace v průběhu II.světové války. Ihned po odstoupení pohraničí drtivá většina židovských občanů uprchla do zbytku ČSR, ale do bezpečné emigrace se dostal jen málokdo. Nezměrná utrpení nacistické vyhlazovací mašinerie přežilo z mikulovských Židů jen 40 osob, kteří ještě v letech 1945-48 obnovili židovskou náboženskou obec, ta ale zanikla v atmosféře protináboženského teroru komunistických úřadů. Přechodnou epizodou bylo zdejší soustředění čs.židovských dobrovolníků (1280 vojáků a asi 700 civilních rodinných příslušníků) hlásících se do armády nově vzniklého židovského státu, byli přepraveni do Izraele v průběhu r.1948. **** Brigáda dobrovolníků zvaná Hagana, tvořená třemi prapory, odcestovala z Mikulova vlaky do rumunského přístavu Constanta, vylodila se v Haifě koncem února 1949, ale do boje již zasáhla jen malá část této brigády.
Dnes není známo, že by se někdo z mikulovských obyvatel hlásil k židovskému vyznání.
Někdejší židovská čtvrť se nacházela v západní části města, pod hradbami zámku. Její hlavní komunikační osou byla dnešní Husova (dříve Hlavní) ulice a zahrnovala i dnešní ulice Zámeckou, Alfonse Muchy (Příční), U staré brány a Schärfovu alej. Z její rozsáhlé zástavby se do dnešních dnů dochovaly jen skromné zbytky, některé ulice ghetta zcela zanikly, např. Na Špitálce, Templová, Lázeňské, Alejní a Oppenheimovo náměstí. Po požárech v 16.století (1561 a 1584) byla dřevěná zástavba nahrazena zděnou, která v dochovaných částech prozrazuje renezanční jádro, po dalším velkém požáru v r.1719 byly domy přestavovány barokně. Zkázu židovské čvrti přineslo vyhánění původních obyvatel, nejprve Židů, Čechů a Moravanů, pak Němců, své udělalo i poškození domů v důsledku válečných operací II.světové války. Po válce se téměř nic neopravovalo a během 60tých a 70tých let byly domy, synagogy i modlitebny v havarijním stavu plošně zdemolovány. Z původních 317 domů ghetta se dnešních dnů dožilo jen 90 (tj.28%), z nichž 45 je dnes chráněno jako kulturní památka.
Ze synagog se dochovaly dvě. Nejstarší a nejvýznamnější Horní synagoga (Altschul*****, Velká, Stará či Dómská) v Husově ulici z r.1550. Byla zachráněna po vleklé, ale poměrně necitlivé rekonstrukci v letech 1977-88. Jedná se o jedinou dochovalou synagogu v ČR tzv.lvovského či polského typu, jejichž charakteristickým rysem jsou čtyři sloupy uprostřed sálu nesoucí klenbu. Dnes slouží k muzejním a koncertním účelům. Další je pak Michlštetrovská (Michelstädterschul) v Husově ul. čp.304, která je nevyužívaná a veřejnosti nepřístupná. Nicméně dochovalé objekty nejsou naším hlavním zájmem.
Nejvýznamnější ze zaniklých synagog byla Dolní (Neuschul, Nová) synagoga, která stávala poblíž dnešní ulice U Staré brány. Zpráv o ní se však zachovalo málo. Její architektura byla v základu barokní a její vznik lze klást do počátku 17.století. Dolní synagoga bývala patrová stavba obdélníkového tvaru s vysokou valbovou střechou. Vstup pro muže býval z jižní strany, byl tvořen portálkem se stříškou na dvou kamenných sloupcích (pozůstatek vlivu renezanční architektury, který býval v Mikulově hojný). Vstup na ženskou galerii býval na západní straně schodištěm v přístavku. Hlavní sál míval rozměry 9,6x10,7 m o výšce 10,8 m. Bohatě zdobený barokní aron ha-kodeš (schrána na tóru, svatostánek, oltář) byl tradičně orientován východním směrem, okna bývala neogotická. Galerie pro ženy byla do prostoru sálu propojena velkými zaklenutými oblouky. K bohoslužbám synagoga sloužila až do německé okupace, pak sloužila jako skladiště a po válce se na jejím využití nic nezměnilo. Desítkami let bez údržby zchátralá stavba byla zbořena v letech 1977-78.
Dalším z významných zaniklých objektů býval tzv.Zimní templ (Wintertempel), modlitebna a studovna bejt ha-midraš (hebr.dům učení, zvláštní studijní instituce ješivy) v Husově ulici. Prameny je prvně zmiňována v r.1700. Rozlehlá místnost 10,5x8,8 m o výšce 5,8 m a zabírala celé patro domu. Čtyřsloupý almemor (řečniště) byl inspirován Horní synagogou. Ve dvoře domu bývala zajímavá stavba, kde se nalézala studovna ješivy a tzv.kabalistický pokojík (kabala-hebr.podání, forma židovské mystiky).
V ghettu existovaly další dnes zaniklé synagogy-Aškenázská (Aschkenasschul), z níž se dochovalo jen torzo, Guttmannova (Guttmannschul), Chasidská (Chasidimschul), Ševcovská (Schusterschul), Řeznická (Fleischhacker-Kazowimschul), Abelesova (Löb Abelesschul), Vídeňská (Wienerschul) a Bzenecká (Bisenzerschul). O některých se dochovalo jen málo záznamů, další by však mohly být námětem samostatného příspěvku.
Mikulovský hřbitov židovské náboženské obce je památkou evropského významu, zájemce o něm najde řadu podrobných informací jinde, proto jen stručně. Hřbitov byl založen okolo poloviny 15.století, byl několikrát rozšiřován a dnes zabírá úctyhodnou plochu 19.180 m2. Dochováno je zde přibližně 2.500 náhrobků, nejstarší čitelný je z r.1605. V průběhu německé okupace kupodivu nebyl poškozen, alespoň ne těžce. Dnes se pohřebišti dostává náležité péče i ochrany. Obvykle se uvádí, že přístup k němu je možný ze Hřbitovního náměstí, ale takové místní označení turista v Mikulově dnes nenajde. Přístup na hřbitov je dnes z ulice Kozí Hrádek kovovými vraty okolo bývalé obřadní síně. Nejcenější část hřbitova je tzv.rabínský vršek, místo, kde byli pohřbíváni moravští zemští rabíni. Sem směřují početní domácí i zahraniční Židé, aby se pomodlili kadiš (modlitba za zemřelé) a na náhrobky položili kamínek s útržkem papíru s psanou prosbou. Nemenší zájem o tuto nevšední a významnou památku projevují i hojní nežidovští návštěvníci, i oni pokládají na znamení úcty ony symbolické kamínky na náhrobky.

*Talmud (hebr.doslova učení, studium) jedná se o autoritatívní základ židovského zákona a psané tradice. Talmud je dílo složité a málo přístupné, vznikalo během celých staletí, ba tisíciletí a učení rabíni jej diskutují dodnes, většina laiků čerpá jen z přeložených výňatků, jejich skutečné znění si nemohou řádně ověřit a zařadit do kontextu a struktury tohoto díla. Především nacisti i jejich pohrobci neustále omílají nesmysly o „skryté židovské nauce určené jen zasvěcencům“ a „zaměřené nenávistně proti všemu nežidovskému“ atd. Jejich tvrzení jsou však úplnými nesmyly, většinou používají citace z pomlouvačné knihy profesora pražské německé univerzity Augusta Rohlinga Der Talmudjude. Vyšla v roce 1871 v tehdy neobvykle velkém nákladu 200 tis.výtisků a byla přeložena do řady jazyků. Brzy po vydání musel čelit Rohling obvinění ze lží v knize obsažených. Chtěl se sám obhájit před soudem, ten však prohrál, byl usvědčen z toho, že citace chybně nejen vyložil, ale i přeložil, neúplně citoval, vytrhl ze smyslu a dokonce si řadu citací úplně vymyslel. Z Karlovy univerzity musel z ostudou odejít. Nicméně tato hloupá, ale rozšířená publikace se stala a dodnes je biblí antisemitizmu a celé pasáže z ní opsal např. i Hitler ve svém Mein Kampf ("dílo" vyšlo do konce války v nákladu 10 mil.výtisků a bylo přeloženo do 16 jazyků, přeložení do češtiny Hitler osobně zakázal).

**hauzírování-dnes si jen těžko můžeme představit obtížný život hauzírníků, kteří chodili po svém přesně vymezeném rajonu obcí a městeček s rancem zboží všeho druhu. Jen málokterý míval vůz s koníkem. Nedůvěřiví a nevlídní venkované často neměli daleko pro urážky a nadávky, venkovská mládež pak i pro hození kamenem, což platilo zejména pro období různého antisemitského štvaní, jako byla např. tzv.hilsneriáda. Hauzírník by možná rád vykonával i jiné povolání, ale v době před občanským zrovnoprávněním směl vykonávat jen obchod. Je s podivem, že tito muži uměli uživit své většinou početné rodiny a ještě i nějaké krejcary ušetřit. Nejspíš zde je základ židovských aneknot, často povedených, o šetřlivosti a lakotě Židů. Pro hauzírníky byla sobotní bohoslužba v synagoze jiný svět-jsou zde se souvěrci v míru, bezpečí, jako rovný s rovným, bez urážek a nadávek, kde mu i ostatní popřejí upřímné "git šábes"....

***Makkabi-název spolku upomíná na vůdce povstání Židů proti syrskému útlaku Judu, zvaného Makkabi (tj.dosl.hebr. Palice, ale překládá se jako Kladivo), který v r.164 př.obč.l. dobyl Jeruzalém, přičemž byl očištěn a znovuzasvěcen Chrám. Události se vzpomíná o svátku chanuka a také ji připomíná píseň Mi J´mallel, jejíž hebrejský text říká: "Kdo vypoví hrdinství Izraele, kdo je spočítá? V každém pokolení židovského národa se narodí stejní hrdinové jako za časů makabejských. A v našich dnech se celý Izrael spojí a bude zachráněn."
V předválečném období bývaly pořádány i makkabiády, soutěže židovských sportovců. U židovských tělocvičných spolků se můžeme setkat ještě s názvem Hagibor, tj.hebr.Statečný.

****r.1948-vyhlášením židovského státu Izrael 14.5.1948 začala okamžitě arabsko-izraelská válka. Za situace zbrojního embarga OSN bylo jedině Československo ochotné odprodat Izraeli nedostatkový vojenský materiál a cvičit dobrovolníky. V ČSR se školily další stovky specialistů všech druhů vojska, např.přímo v Mikulově tankisté. V pouštích Středního východu pak docházelo k paradoxním jevům, kdy židovští vojáci užívali výzbroj původně německou a jejich arabští protivníci oproti tomu britskou. Např. izraelskému letectvu (Cheyl ha Avir) bylo dodáno 25 původně německých letounů Messerschmitt Bf 109 (u nás po rekonstrukci označené jako Avia S-199), letectva arabských států užívala nejvíce stroje britského původu. Izraelcům bylo dodáno z Československa i 59 letounů Spitfire Mk.IX se kterými se vrátili čs.letci z Velké Británie. Na původně čs. letounech dobyli izraelští stíhači a zahraniční židovští dobrovolníci celkem 23 vítězství (66% všech) v této první arabsko-izraelské válce, jedním z nich byl i Ezer Weizman, budoucí izraelský prezident, který absolvoval výcvik na Avie S-199 v Českých Budějovicích.

*****Altschul-v jazyce jidiš, který má základ v němčině s příměsí slov hebrejských i slovanských, se synagoze říkalo templ, nebo také šul (záleželo na zvyklostech obce), neboť se synagogou byla obvykle spojena škola (hebr. cheder), popř.vyšší učiliště (ješiva). V dobách, kdy v domácnostech nebyly hodiny, před zahájením bohoslužby pomocník rabína obíhal židovské domy, trojitým zaklepáním a voláním "in šul (templ)" svolával věřící do synagogy. Za tímto účelem měly židovské domy na dveřích klepátko (klopfer). Samo slovo synagoga pochází z řečtiny, hebrejština používá výraz bejt ha-kneset (dům shromáždění).

Zdroje: J.Klenovský, Židovské památky Mikulova
J.Fiedler, Židovské památky Čech a Moravy


































Vloženo: 22.6.2008