Pilsen-Betriebsverwaltungen koda-Werke (Plzeň-ředitelství kodových závodů) - Letecké útoky na Plzeň v době II.světové války
Beigetragen:
Pavel FrýdaPo okupaci zbytku českých zemí 15.3.1939 získali nacisté bez boje nejen mnoho zbraní a dalího vojenského materiálu, ale zároveň i poměrně významná zbrojní centra-plzeňskou kodovku, zbrojovku v Brně, ČKD v Praze a dalí důleité podniky. Získáním českých zbrojovek vzrostl německý zbrojní průmysl o nejméně 20%, ve pohltil obří koncern Hermann Göring Werke. Základem zbrojní výroby v plzeňské kodovce byla hlavně děla (cca 5% celoněmecké produkce) a munice (2%), vyráběly se vak zde i součásti motorů letadel a ponorek, obráběcí stroje pro opracování munice, Němci zde zavedli výrobu stíhačů tanků Hetzer, který byl zkonstruován na podvozcích původně čs.lehkého tanku LT-38 (snad nejlepího lehkého tanku II.svět.války a např.při útoku na Francii v květnu 1940 tvořily tanky české výroby 14% německých tankových sil).
Ji v první fázi války v letech 1940-41 učinili Britové celkem 5 pokusů zaútočit na kodovku letecky, ale ačkoliv letouny někdy startovaly i z francouzských leti, tak nevýkonné stroje Whitley Plzně nikdy nedosáhly a shodily svůj náklad na náhradní cíle v Německu. Po kapitulaci Francie byl tehdejí Protektorát geograficky příli vzdálen a leel na samé hranici akčního radia tehdejích britských letadel, ani navigační monosti při nočních náletech nebyly na vysoké úrovni, navigátorům v té době musela stačit mapa, kompas, hvězdy a dobré oči. Ve se vak změnilo v průběhu války, kdy Britové nasadili do akcí čtyřmotorové letouny dalekého doletu Lancaster a Halifax, zavedli navigační systémy Gee, Oboe, H2S a dalí, německé autority tak musely věnovat obraně kodových závodů značnou pozornost. V polích mezi Křimicemi a Vochovem byla dokonce postavena atrapa kodovky a ačkoliv první pokusy o bombardování skutečné továrny nebyly zrovna příli úspěné, tak touto německou makarádou se letci nedali oklamat, spojenci toti byli o její existenci informováni prostřednictvím českého odboje. V průběhu války byla Plzeň napadena bombardéry celkem 12krát, čím získala nezáviděníhodný primát nejvíce bombardovaného města v tehdejím Protektorátu.
Prvním leteckým útokem na kodovku byl nálet 6 britských letadel Stirling 218.perutě RAF v noci z 25. na 26.4.1942, byla tehdy noc ze soboty na neděli, kdy byl v továrně minimální provoz a měly tak být uetřeny ivoty českých kodováků. V sobotní večer v 18.30 hod. se v českém vysílání BBC ozvala věta "Buďte trpěliví, den odplaty přijde!", která oznamovala start bombardérů a která aktivovala přísluníky domácího odboje za účasti později známých parautistů npor.Opálky, rtm.Valčíka, Kubie, Gabčíka a rt.Čurdy. Parautisté zaloili orientační poáry (byly zapáleny stodoly na Goldscheidrovce a ve Skvrňanech v ulici Nade Mí č.7), bomby vak spadly nekodně do polí poblí vlakové zastávky Plzeň-Koterov, mezi tratí a řekou Úslavou.
Podobně neúspěný byl i pokus dalích 5 Stirlingů od tée jednotky v noci 5.5.1942, kdy bomby dopadly mezi vrchem Krkavec a obcí Ledce, na této akci se vak zmínění parautisté ji nepodíleli, pracovali na připravě jiné věci, ji ve středu 27.5.1942 měl toti zastupující protektor Heydrich plnou zadnici střepin z Kubiovy bomby a pucvólu ze sedadla mercedesky, co jak známo u nerozchodil. Trochu více těstí měl Heydrichův řidič Klein, který chtěl pronásledovat Gabčíka a několikrát po něm i vystřelil, ale po jediné odpovědi z Gabčíkovy pistole Colt zůstal Klein invalidou...
Vzrůstající síla britského letectva umonila na kodovku zaútočit znovu v noci 17.4.1943, kdy se k Plzni dostala mohutná síla 291 Lancasterů, avak v důsledku silné palby tzv.flaku (zkratka z německé sloeniny slov flugzeugabwehrkanone tj. protiletadlové dělostřelectvo) podporovaného světlomety, letouny shodily svůj náklad v okolí Dobřan a zasáhly zejména zdejí psychiatrickou léčebnu (zahynulo asi 100 pacientů a 35 obyvatel), která svými budovami byla kodovce podobná. Zasaena byla i kasárna a na 60 německých vojáků bylo zabito. Tentokrát Britové ztratili jeden ze strojů, značkovací Lancaster B Mk.I R5622 (OL-C) pilotovaný P/O (por.) Frankem C.Miltonem z 83.perutě zasaený poblí kodovky dopadl u dobřanského nádraí a vech 7 letců zahynulo. Britové a Kanaďané této osádky jsou dnes pohřbeni v britském vojenském sektoru praských Olanských hřbitovů. Dobřany v té době leely v zabraných Sudetech, Němci nelenili a pohotově natočili dokumetární film v něm obviňovali z útoku na civilní cíle "anglické plutokraty ve slubách světového idovstva".
První zásahy pumami vak čekaly kodovku zanedlouho, nebo ji v noci 14.5.1943 zamířilo na továrnu opět RAF svými 156 Lancastery a 12 Halifaxy, cíl nalezlo vak jen 60 letounů. Tentokrát měli bombometčíci lepí muku a způsobili ve kodových závodech značné kody, zasaeno bylo 93 objektů, zejména ocelárna, montovna, automobilka a výroba automatů. Některé bomby vak dopadly i do obydlených čtvrtí, kde zahynulo 26 osob.
Dobytím jiní Itálie a zřízením tamních leteckých základen umonilo spojencům útočit důrazněji i ve střední Evropě. Mohutné svazy stovek letounů (tzv.combat box) létajících za dne, bránícících se navzájem palbou stovek kulometů a doprovázených početným stíhacím doprovodem začaly být pro Luftwaffe tvrdým oříkem. Prvních asi 21 amerických letounů Liberator se objevilo nad městem 22.2.1944, ale jediným zasaeným objektem byla kodovácká zkuební střelnice v Bolevci. Tři Liberatory se zpět nevrátily, první z letounů zvaný osádkou "Butch" pilotovaný por.Georgem M.Goddardem zasaený flakem a doraený stíhačem se zřítil u hájovny Dubeč poblí obce Prádlo, zahynulo 9 letců a 1 padl do zajetí. Druhý Liberator byl sestřelen stíhačem u Lhenic na Prachaticku, vech 10 členů osádky bylo zajato, třetí za jeho velitelskými "berany" seděl por.Howard Robinson se zřítil u obce Bukovec u Horovského Týna a vech 10 letců zahynulo. Toto německé vítěztví vak mělo velmi trpkou příchu, nebo palbou střelců byly 4 stíhačky Me-110 sestřeleny a 3 pokozeny, přičem byl jeden z německých pilotů zabit a jeden těce zraněn.
Dalí nálet provedlo 61 "létajících pevností" a dne 16.10.1944 a kodovka byla citelně zasaena, pokozeno bylo 73 objektů zejména dělovka a lokomotivka. Nicméně řada pum dopadla i na město, kde zahynulo 26 osob.
Dalí útok zastihl město 16.12.1944, ale tentokrát byly kodovy závody zasaeny jen lehce, ale ve městě bylo 20 lidí usmrceno.
Dalí citelný zásah pocítila kodovka vzápětí 20.12.1944, kdy bomby v továrně pokodily 53 budov, dělovku, lokomotivku i soustrunu střel a zbrojní výroba, která se jetě nevzpamatovala z předchozícho říjnového úderu, znatelně poklesla. Opět bylo zasaeno i město, přičem 103 lidí přilo o ivot. Tentokrát válka postihla i ty pravé-tři pumy zasáhly také budovu Gestapa na dnením Anglickém nábřeí a dva z gestapáků byli zabiti.
V posledním roce války přiel první mení nálet ji 14.2.1945, kdy 12 Flying Fortressů zaútočilo na seřazovací nádraí a 6 lidí přilo o ivot.
Pravé válečné inferno rozpoutali nad městem v noci 17.4.1945 brittí letci. Nejprve přilétly letouny 463.australské perutě a 630.perutě, které označily cíl barevně hořícími pumani, osvětlení a dalí označení cíle provedly letouny 627. a 97.perutě. Pak se jako hrůzná bouře přivalilo od severu 208 těkých Lancasterů hlavního svazu, který tvořilo zbylých 14 perutí 5.bombardovací skupiny RAF. Osvětlovací fléry proměnily noc v den, podle pamětníků se v jejich záři daly číst noviny. Během 17 minut (!) vechny letouny shodily 891 tun trhavých a 4 tuny zápalných bomb! Zcela konsternovaní Němci se nezmohli na ádnou účinnou obranu, ádné z útočících letadel nebylo zasaeno, ani jinak pokozeno. Cílem útoku bylo hlavní nádraí a přilehlý elezniční uzel ze kterého se stalo úplné rotitě německé techniky směřující na frontu, lokomotiv, vagonů a pokroucených kilometrů kolejí, výbuchy rozmetaly nástupitě i vechny pomocné provozy, pohnuly kopulí odbavovací haly, zničeno bylo na 2 tisíce vagonů a 85 lokomotiv, zkázu znásobil výbuch vlaku s municí. V místě, kudy denně projídělo okolo 370 převáně vojenských transportů se zastavil ivot, do konce války se Němcům nádraí nepodařilo uvést do provozu. Na nádraí i v okolí zahynulo 624 osob, z toho bylo asi 500 německých vojáků a uprchlíků, kteří se snaili skrýt ve výstupních tunelech nádraí. Na vyproování mrtvých vzpomínal autorův skautský vůdce jako na nejhorí záitek svého ivota....Svědkem náletu byl i autorův dědeček vracející se z tehdy obvyklého "proviantního" výjezdu za příbuznými na venkově, vezl v papundeklovém kufříku vejce. Vlak, kterým cestoval, jetě stačil za poplachu opustit nádraí a zastavil na náspu u dneního Intersparu, cestující seběhli z tratě dolů a kryli se v blátě kráterů, které způsobily spojenecké bomby v předchozích útocích. Natěstí děda přeil a ačkoliv nádraí bylo napadr, on nerozbil ádné z vajec.....
Znovu bylo seřazovací nádraí bombardováno během dne 18.4.1945 21 americkými "létajícími pevnostmi", tentokrát se jetě Němci vzchopili k obraně, bomby dopadly nepřesně a zasáhly zejména Slovany a Petrohrad, zahynulo 79 osob.
V tomto posledním období války se stala kodovka poslední větí zbrojovkou tzv.III.říe, která relativně nepokozena stále dodávala německé armádě potřebný materiál, proto dne 25.4.1945 na ní zaútočilo 198 amerických Flying Fortressů a dalích 78 bombardovalo letitě Luftwaffe na Borských polích. Americké velení sáhlo k bezprecentnímu kroku, ke kterému nikdy nedolo za celou dobu války, nebo české obyvatelstvo bylo otevřeně varováno před náletem v tajně, ale hojně poslouchaném vysílání BBC. Na továrnu dopadlo celkem 526 tun bomb, ze 125 výrobních hal a budov jich bylo zničeno, nebo těce pokozeno 50%, výroba byla zastavena ze 70% a do konce války se Němcům povedlo obnovit jen nouzový provoz, který nesnesl srovnání s předchozí výrobou. Zahynulo 67 osob (z toho přímo v továrně jen 6). O smyslu náletu se hodně diskutovalo a spory se vedou dodnes. Zejména komunisté podsouvali západním spojencům zlé úmysly a zničení průmyslu budoucího socialistického státu 14 dnů před koncem války, zřejmě ji tehdy měli jasnozřivé schopnosti vědět, kdy válka skutečně skončí. V době útoku se jetě tvrdě bojovalo u Chebu a na Moravě, vyřazení plzeňského nádraí a výroby ve kodovce nejspíe opět přispělo ke zkrácení války. kody v továrně nebyly zase a tak fatální, o této skutečnosti svědčí původní zastaralé strojní zařízení, které se ve kodovce pouívalo dalí dlouhá desetiletí.... Otevřené varování před náletem zburcovalo samozřejmě i německou obranu a flaky způsobily značné ztráty útočícím letcům, kteří měli rozkaz co nejpřesněji zaměřit cíl a na továrny nalétávali i třikrát, neli odhodili pumy. Právě za ohledy na ivoty spřáteleného českého civilního obyvatelstva američtí letci draze zaplatili. 58 letounů bylo těce pokozeno a 7 bylo setřeleno, 4 dopadly v bezprostředním okolí Plzně (letoun por.Evanse u Vejprnic, npor.Fishera u Čemín, npor.Maugera u Skvrňan a por.Fergusona u Litic), přičem zahynulo 22 letců*, dalí 3 stroje havarovaly na území ji obsazeném americkými vojsky, ale jejich osádky buď vyskákaly na padácích, nebo přeily nouzové přistání (letoun por.Lovetta poblí Písařovy Vesce u Tachova) bez zranění.
Jakkoliv byly letecké útoky na Plzeň tvrdé, byly vedeny v míře naprosto nezbytně nutné a nesnesou srovnání s agresívní reakcí spojeneckého letectva nad Německem, která byla způsobena vystupňovanou nacistickou brutalitou ve vedení války a německý průmysl i města byly změněny v hromady trosek. V důsledku letecké války v Plzni nezanikla ádná významná kulturní památka, o to jsme se postarali a po válce sami...Ztráty na ivotech českého obyvatelstva byly jistě bolestné, nicméně pozůstalí vesměs viděli viníky za ztrátu ivotů svých nejdraích v německé válečné agresi a okupaci. Toto cítění kupodivu nezpochybňovala v pozdějích letech ani komunistická protiamerická propaganda, a dnes antiamerikanisté od nácků po áčkaře íří na internetu svoje nesmyslné a pitomé výplody. Někdy se mluví o nemorálnosti agresívních útoků na německá města-zejména se zmiňují Dráďany-a jaderného bombardování Japonska, ale nejvíc nemorální by bylo pro nadměrné ohledy na jinak bezohledného a brutálního nepřítele válku protahovat, nebo jí dokonce prohrát....
A ono ředitelství kodovky, které si autor příspěvku symbolicky vybral ? Pohledná klasicistní budova z r.1906 stávala na rohu Tylovy a tehdejí Dělové ulice, naproti hlavnímu závodu kodovky. Právě při posledním náletu 25.4.1945 byla zasaena třemi přímými zásahy, jako jedna z mála kodováckých budov ji nebyla obnovena a trosky byly krátce po válce zbořeny. Dnes se uprázdněný prostor jmenuje náměstí Emila kody, a slouí jako parkovitě.
*Ubití 12 amerických letců německými civilisty z Litic patří mezi Plzeňáky k dlouhodobě tradovaným mýtům. Pravdivé jádro má ve skutečnosti, e radiooperátor Sgt.Michael Brennan byl prokazatelně po zajetí zastřelen německými vojáky. Podobné případy se staly i jinde, na území dnení ČR přilo o ivot celkem 282 amerických letců z nich 40 bylo po zajetí zavraděno nejrůznějími německými ozbrojenými slokami, nebo bylo pobito německými civilisty. Vechy tyto nechutnosti se odehrály větinou v odtreném pohraničí, nejhorí z případů se stal 21.7.1944 v Teplicích, kde bylo ubito asi 14 amerických letců, jeden byl dokonce přísluníky Schutzpolizei přivázán k automobilu a doslova usmýkán (!) v ulicích Teplic. Americké autority velmi citlivé na vradění svých zajatých vojáků věnovaly po válce mnoho sil a prostředků na vypátrání pachatelů těchto činů a v součinnosti s českoslovenkými orgány byla jejich snaha velmi často korunována úspěchem.
Zdroj: M.Eisenhammer, kody způsobené městu Plzni nálety v době druhé světové války,
Zpč.historický sborník č.5/1999
K.Foud-V.Krátký-J.Vladař, Poslední akce
J.olc, Bylo málo muů
Eingegeben: 7.4.2008