PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Plzeň-ředitelství Škodových závodů (Pilsen-Betriebsverwaltungen Škoda-Werke) - Letecké útoky na Plzeň v době II.světové války

Přispěl: Pavel Frýda

Po okupaci zbytku českých zemí 15.3.1939 získali nacisté bez boje nejen mnoho zbraní a dalšího vojenského materiálu, ale zároveň i poměrně významná zbrojní centra-plzeňskou Škodovku, zbrojovku v Brně, ČKD v Praze a další důležité podniky. Získáním českých zbrojovek vzrostl německý zbrojní průmysl o nejméně 20%, vše pohltil obří koncern Hermann Göring Werke. Základem zbrojní výroby v plzeňské Škodovce byla hlavně děla (cca 5% celoněmecké produkce) a munice (2%), vyráběly se však zde i součásti motorů letadel a ponorek, obráběcí stroje pro opracování munice, Němci zde zavedli výrobu stíhačů tanků Hetzer, který byl zkonstruován na podvozcích původně čs.lehkého tanku LT-38 (snad nejlepšího lehkého tanku II.svět.války a např.při útoku na Francii v květnu 1940 tvořily tanky české výroby 14% německých tankových sil).
Již v první fázi války v letech 1940-41 učinili Britové celkem 5 pokusů zaútočit na Škodovku letecky, ale ačkoliv letouny někdy startovaly i z francouzských letišť, tak nevýkonné stroje Whitley Plzně nikdy nedosáhly a shodily svůj náklad na náhradní cíle v Německu. Po kapitulaci Francie byl tehdejší Protektorát geograficky příliš vzdálen a ležel na samé hranici akčního radia tehdejších britských letadel, ani navigační možnosti při nočních náletech nebyly na vysoké úrovni, navigátorům v té době musela stačit mapa, kompas, hvězdy a dobré oči. Vše se však změnilo v průběhu války, kdy Britové nasadili do akcí čtyřmotorové letouny dalekého doletu Lancaster a Halifax, zavedli navigační systémy Gee, Oboe, H2S a další, německé autority tak musely věnovat obraně Škodových závodů značnou pozornost. V polích mezi Křimicemi a Vochovem byla dokonce postavena atrapa Škodovky a ačkoliv první pokusy o bombardování skutečné továrny nebyly zrovna příliš úspěšné, tak touto německou maškarádou se letci nedali oklamat, spojenci totiž byli o její existenci informováni prostřednictvím českého odboje. V průběhu války byla Plzeň napadena bombardéry celkem 12krát, čímž získala nezáviděníhodný primát nejvíce bombardovaného města v tehdejším Protektorátu.
Prvním leteckým útokem na Škodovku byl nálet 6 britských letadel Stirling 218.perutě RAF v noci z 25. na 26.4.1942, byla tehdy noc ze soboty na neděli, kdy byl v továrně minimální provoz a měly tak být ušetřeny životy českých škodováků. V sobotní večer v 18.30 hod. se v českém vysílání BBC ozvala věta "Buďte trpěliví, den odplaty přijde!", která oznamovala start bombardérů a která aktivovala příslušníky domácího odboje za účasti později známých parašutistů npor.Opálky, rtm.Valčíka, Kubiše, Gabčíka a rt.Čurdy. Parašutisté založili orientační požáry (byly zapáleny stodoly na Goldscheidrovce a ve Skvrňanech v ulici Nade Mží č.7), bomby však spadly neškodně do polí poblíž vlakové zastávky Plzeň-Koterov, mezi tratí a řekou Úslavou.
Podobně neúspěšný byl i pokus dalších 5 Stirlingů od téže jednotky v noci 5.5.1942, kdy bomby dopadly mezi vrchem Krkavec a obcí Ledce, na této akci se však zmínění parašutisté již nepodíleli, pracovali na připravě jiné věci, již ve středu 27.5.1942 měl totiž zastupující protektor Heydrich plnou zadnici střepin z Kubišovy bomby a pucvólu ze sedadla mercedesky, což jak známo už nerozchodil. Trochu více štěstí měl Heydrichův řidič Klein, který chtěl pronásledovat Gabčíka a několikrát po něm i vystřelil, ale po jediné odpovědi z Gabčíkovy pistole Colt zůstal Klein invalidou...
Vzrůstající síla britského letectva umožnila na Škodovku zaútočit znovu v noci 17.4.1943, kdy se k Plzni dostala mohutná síla 291 Lancasterů, avšak v důsledku silné palby tzv.flaku (zkratka z německé složeniny slov flugzeugabwehrkanone tj. protiletadlové dělostřelectvo) podporovaného světlomety, letouny shodily svůj náklad v okolí Dobřan a zasáhly zejména zdejší psychiatrickou léčebnu (zahynulo asi 100 pacientů a 35 obyvatel), která svými budovami byla Škodovce podobná. Zasažena byla i kasárna a na 60 německých vojáků bylo zabito. Tentokrát Britové ztratili jeden ze strojů, značkovací Lancaster B Mk.I R5622 (OL-C) pilotovaný P/O (por.) Frankem C.Miltonem z 83.perutě zasažený poblíž Škodovky dopadl u dobřanského nádraží a všech 7 letců zahynulo. Britové a Kanaďané této osádky jsou dnes pohřbeni v britském vojenském sektoru pražských Olšanských hřbitovů. Dobřany v té době ležely v zabraných Sudetech, Němci nelenili a pohotově natočili dokumetární film v němž obviňovali z útoku na civilní cíle "anglické plutokraty ve službách světového židovstva".
První zásahy pumami však čekaly Škodovku zanedlouho, neboť již v noci 14.5.1943 zamířilo na továrnu opět RAF svými 156 Lancastery a 12 Halifaxy, cíl nalezlo však jen 60 letounů. Tentokrát měli bombometčíci lepší mušku a způsobili ve Škodových závodech značné škody, zasaženo bylo 93 objektů, zejména ocelárna, montovna, automobilka a výroba automatů. Některé bomby však dopadly i do obydlených čtvrtí, kde zahynulo 26 osob.
Dobytím jižní Itálie a zřízením tamních leteckých základen umožnilo spojencům útočit důrazněji i ve střední Evropě. Mohutné svazy stovek letounů (tzv.combat box) létajících za dne, bránícících se navzájem palbou stovek kulometů a doprovázených početným stíhacím doprovodem začaly být pro Luftwaffe tvrdým oříškem. Prvních asi 21 amerických letounů Liberator se objevilo nad městem 22.2.1944, ale jediným zasaženým objektem byla škodovácká zkušební střelnice v Bolevci. Tři Liberatory se zpět nevrátily, první z letounů zvaný osádkou "Butch" pilotovaný por.Georgem M.Goddardem zasažený flakem a doražený stíhačem se zřítil u hájovny Dubeč poblíž obce Prádlo, zahynulo 9 letců a 1 padl do zajetí. Druhý Liberator byl sestřelen stíhačem u Lhenic na Prachaticku, všech 10 členů osádky bylo zajato, třetí za jehož velitelskými "berany" seděl por.Howard Robinson se zřítil u obce Bukovec u Horšovského Týna a všech 10 letců zahynulo. Toto německé vítěztví však mělo velmi trpkou příchuť, neboť palbou střelců byly 4 stíhačky Me-110 sestřeleny a 3 poškozeny, přičemž byl jeden z německých pilotů zabit a jeden těžce zraněn.
Další nálet provedlo 61 "létajících pevností" až dne 16.10.1944 a Škodovka byla citelně zasažena, poškozeno bylo 73 objektů zejména dělovka a lokomotivka. Nicméně řada pum dopadla i na město, kde zahynulo 26 osob.
Další útok zastihl město 16.12.1944, ale tentokrát byly Škodovy závody zasaženy jen lehce, ale ve městě bylo 20 lidí usmrceno.
Další citelný zásah pocítila Škodovka vzápětí 20.12.1944, kdy bomby v továrně poškodily 53 budov, dělovku, lokomotivku i soustružnu střel a zbrojní výroba, která se ještě nevzpamatovala z předchozícho říjnového úderu, znatelně poklesla. Opět bylo zasaženo i město, přičemž 103 lidí přišlo o život. Tentokrát válka postihla i ty pravé-tři pumy zasáhly také budovu Gestapa na dnešním Anglickém nábřeží a dva z gestapáků byli zabiti.
V posledním roce války přišel první menší nálet již 14.2.1945, kdy 12 Flying Fortressů zaútočilo na seřazovací nádraží a 6 lidí přišlo o život.
Pravé válečné inferno rozpoutali nad městem v noci 17.4.1945 britští letci. Nejprve přilétly letouny 463.australské perutě a 630.perutě, které označily cíl barevně hořícími pumani, osvětlení a další označení cíle provedly letouny 627. a 97.perutě. Pak se jako hrůzná bouře přivalilo od severu 208 těžkých Lancasterů hlavního svazu, který tvořilo zbylých 14 perutí 5.bombardovací skupiny RAF. Osvětlovací fléry proměnily noc v den, podle pamětníků se v jejich záři daly číst noviny. Během 17 minut (!) všechny letouny shodily 891 tun trhavých a 4 tuny zápalných bomb! Zcela konsternovaní Němci se nezmohli na žádnou účinnou obranu, žádné z útočících letadel nebylo zasaženo, ani jinak poškozeno. Cílem útoku bylo hlavní nádraží a přilehlý železniční uzel ze kterého se stalo úplné šrotiště německé techniky směřující na frontu, lokomotiv, vagonů a pokroucených kilometrů kolejí, výbuchy rozmetaly nástupiště i všechny pomocné provozy, pohnuly kopulí odbavovací haly, zničeno bylo na 2 tisíce vagonů a 85 lokomotiv, zkázu znásobil výbuch vlaku s municí. V místě, kudy denně projíždělo okolo 370 převážně vojenských transportů se zastavil život, do konce války se Němcům nádraží nepodařilo uvést do provozu. Na nádraží i v okolí zahynulo 624 osob, z toho bylo asi 500 německých vojáků a uprchlíků, kteří se snažili skrýt ve výstupních tunelech nádraží. Na vyprošťování mrtvých vzpomínal autorův skautský vůdce jako na nejhorší zážitek svého života....Svědkem náletu byl i autorův dědeček vracející se z tehdy obvyklého "proviantního" výjezdu za příbuznými na venkově, vezl v papundeklovém kufříku vejce. Vlak, kterým cestoval, ještě stačil za poplachu opustit nádraží a zastavil na náspu u dnešního Intersparu, cestující seběhli z tratě dolů a kryli se v blátě kráterů, které způsobily spojenecké bomby v předchozích útocích. Naštěstí děda přežil a ačkoliv nádraží bylo napadrť, on nerozbil žádné z vajec.....
Znovu bylo seřazovací nádraží bombardováno během dne 18.4.1945 21 americkými "létajícími pevnostmi", tentokrát se ještě Němci vzchopili k obraně, bomby dopadly nepřesně a zasáhly zejména Slovany a Petrohrad, zahynulo 79 osob.
V tomto posledním období války se stala Škodovka poslední větší zbrojovkou tzv.III.říše, která relativně nepoškozena stále dodávala německé armádě potřebný materiál, proto dne 25.4.1945 na ní zaútočilo 198 amerických Flying Fortressů a dalších 78 bombardovalo letiště Luftwaffe na Borských polích. Americké velení sáhlo k bezprecentnímu kroku, ke kterému nikdy nedošlo za celou dobu války, neboť české obyvatelstvo bylo otevřeně varováno před náletem v tajně, ale hojně poslouchaném vysílání BBC. Na továrnu dopadlo celkem 526 tun bomb, ze 125 výrobních hal a budov jich bylo zničeno, nebo těžce poškozeno 50%, výroba byla zastavena ze 70% a do konce války se Němcům povedlo obnovit jen nouzový provoz, který nesnesl srovnání s předchozí výrobou. Zahynulo 67 osob (z toho přímo v továrně jen 6). O smyslu náletu se hodně diskutovalo a spory se vedou dodnes. Zejména komunisté podsouvali západním spojencům zlé úmysly a zničení průmyslu budoucího socialistického státu 14 dnů před koncem války, zřejmě již tehdy měli jasnozřivé schopnosti vědět, kdy válka skutečně skončí. V době útoku se ještě tvrdě bojovalo u Chebu a na Moravě, vyřazení plzeňského nádraží a výroby ve Škodovce nejspíše opět přispělo ke zkrácení války. Škody v továrně nebyly zase až tak fatální, o této skutečnosti svědčí původní zastaralé strojní zařízení, které se ve Škodovce používalo další dlouhá desetiletí.... Otevřené varování před náletem zburcovalo samozřejmě i německou obranu a flaky způsobily značné ztráty útočícím letcům, kteří měli rozkaz co nejpřesněji zaměřit cíl a na továrny nalétávali i třikrát, nežli odhodili pumy. Právě za ohledy na životy spřáteleného českého civilního obyvatelstva američtí letci draze zaplatili. 58 letounů bylo těžce poškozeno a 7 bylo setřeleno, 4 dopadly v bezprostředním okolí Plzně (letoun por.Evanse u Vejprnic, npor.Fishera u Čemín, npor.Maugera u Skvrňan a por.Fergusona u Litic), přičemž zahynulo 22 letců*, další 3 stroje havarovaly na území již obsazeném americkými vojsky, ale jejich osádky buď vyskákaly na padácích, nebo přežily nouzové přistání (letoun por.Lovetta poblíž Písařovy Vesce u Tachova) bez zranění.
Jakkoliv byly letecké útoky na Plzeň tvrdé, byly vedeny v míře naprosto nezbytně nutné a nesnesou srovnání s agresívní reakcí spojeneckého letectva nad Německem, která byla způsobena vystupňovanou nacistickou brutalitou ve vedení války a německý průmysl i města byly změněny v hromady trosek. V důsledku letecké války v Plzni nezanikla žádná významná kulturní památka, o to jsme se postarali až po válce sami...Ztráty na životech českého obyvatelstva byly jistě bolestné, nicméně pozůstalí vesměs viděli viníky za ztrátu životů svých nejdražších v německé válečné agresi a okupaci. Toto cítění kupodivu nezpochybňovala v pozdějších letech ani komunistická protiamerická propaganda, až dnes antiamerikanisté od nácků po áčkaře šíří na internetu svoje nesmyslné a pitomé výplody. Někdy se mluví o nemorálnosti agresívních útoků na německá města-zejména se zmiňují Drážďany-a jaderného bombardování Japonska, ale nejvíc nemorální by bylo pro nadměrné ohledy na jinak bezohledného a brutálního nepřítele válku protahovat, nebo jí dokonce prohrát....
A ono ředitelství Škodovky, které si autor příspěvku symbolicky vybral ? Pohledná klasicistní budova z r.1906 stávala na rohu Tylovy a tehdejší Dělové ulice, naproti hlavnímu závodu Škodovky. Právě při posledním náletu 25.4.1945 byla zasažena třemi přímými zásahy, jako jedna z mála škodováckých budov již nebyla obnovena a trosky byly krátce po válce zbořeny. Dnes se uprázdněný prostor jmenuje náměstí Emila Škody, a slouží jako parkoviště.

*Ubití 12 amerických letců německými civilisty z Litic patří mezi Plzeňáky k dlouhodobě tradovaným mýtům. Pravdivé jádro má ve skutečnosti, že radiooperátor Sgt.Michael Brennan byl prokazatelně po zajetí zastřelen německými vojáky. Podobné případy se staly i jinde, na území dnešní ČR přišlo o život celkem 282 amerických letců z nichž 40 bylo po zajetí zavražděno nejrůznějšími německými ozbrojenými složkami, nebo bylo pobito německými civilisty. Všechy tyto nechutnosti se odehrály většinou v odtrženém pohraničí, nejhorší z případů se stal 21.7.1944 v Teplicích, kde bylo ubito asi 14 amerických letců, jeden byl dokonce příslušníky Schutzpolizei přivázán k automobilu a doslova usmýkán (!) v ulicích Teplic. Americké autority velmi citlivé na vraždění svých zajatých vojáků věnovaly po válce mnoho sil a prostředků na vypátrání pachatelů těchto činů a v součinnosti s českoslovenkými orgány byla jejich snaha velmi často korunována úspěchem.

Zdroj: M.Eisenhammer, Škody způsobené městu Plzni nálety v době druhé světové války,
Zpč.historický sborník č.5/1999
K.Foud-V.Krátký-J.Vladař, Poslední akce
J.Šolc, Bylo málo mužů




Vloženo: 7.4.2008



Komentáře a upřesňující informace


Ze vzpomínek [Zdeněk Pechar 7.2.2009 18:59] | Reagovat
Otec tehdy za války dělal ve škodovce. Vyprávěl že jeden z náletů jeho a hodně dalších zachránil. Při odchodu z fabriky dělalala německá ostraha namátkové kontroly tím že provazem zatáhli dav lidí a ty prohledali. Hledali vše co mělo správně zůstat ve fabrice. Při začátku kontrol někdo ze zadržených lidí měl u sebe nůž (byla to zbraň a ty se nosit nesměli) a provaz přeřízl. A právě když na ně zamířili němci automaty začali houkat sirény oznamující nálet. Takže ti byli první kteří se utíkali schovat do krytu. Asi bych tu dnes nebyl nebýt tohoto náletu, protože několik lidí v této skupině bylo ozbrojeno. Měli pistole a pravděpodobně by je němci všechny postříleli. Jinak v článku je zmínka o dědovi co vezl z venkova vajíčka, samozřejmě tajně. Na venkově se za války museli všechny přebytky odevzdávat, pro zásobování fronty. Co vyprávěl otec když někoho chytili třeba s větším množstvím masa (byl lístkový system prodeje) co si veze z venkova, byl to větší zločin než politický odpor. Většinou byl prý zastřelen.
<BR> ( Z vyprávění mého otce)
Re: Ze vzpomínek [Pavel Frýda 14.2.2009 21:41] | Reagovat
Německá ostraha tzv.Werkschutz měl mít ve Škodovce 170 mužů, werkšucáci byli obecně nenáviděni a pokud nepráskli do bot včas, tak to odskákali za ostaní. Nevím jak by německé úřady trestaly převoz asi stovky vajec, ale za načerno poražené prase byl koncentrák. Bohužel jsem se dodnes nesetkal se seriózní dokumentární prací, která by nějak popisovala obyčejný život v Protektorátu, všechno zná člověk jen z vyprávění. Na nádražích dělaly razie tzv.hospodářské kontroly, pokud vezli lidi něco co se nesmělo, vystupovalo se na předměstských zastávkách. Hospodářské kontroly chodily i po hospodářstvích a např.počítali slepice a podle počtu musel hospodář odevzdávat i vejce. Že chodí kontrola, se stejně na vsi rozkřiklo a lidi nějaké slepice poschovávali. Do dodávek se nezapočítávali králíci, jejchž chov se za války rozmohl. Nicméně na rozdíl od WW I., kdy prý bylo potravinových lístků spoustu, ale nic se na ně stejně nedostalo, na co měli lidi lístky za Protektorátu, tak se alespoň dostalo. Příděly byly ale směšně nízké, např.mléko se měřilo po 1/8 litru, některé druhy potravin nebyly k mání vůbec např.máslo (nahrazoval ho umělý tuk Kunerol, předchůdce Ramy), káva, čokoláda atd.atd. Němci tyto věci v omezené míře dostávali, měli lepší příděly. Nejhorší příděly měli Židé, když čtu co všechno nesměli dostat, člověk se diví jak vůbec žili....Židé nesměli skoro nic, jedinou jejich výhodou bylo, že paradoxně nesměli hajlovat a vyvěšovat říšskou vlajku. Vyprávěla mi příbuzná, že Žid nesměl v tramvaji sedět, pokud jel jen jeden árijec. Jednou jela ze školy a v tramvaji seděla jediná cestující-stará židovská paní, když viděla, že není na plošině sama tak obtížně vstávala, té mojí příbuzné bylo tak trapně, že z tramvaje vyskočila (což bylo tehdy běžné, vozidla byla otevřená a jezdila pomalu). Byla to hrozná doba, ale dnes o ní chybí bližší informace, ani se nedivím tvůrcům novodobých filmů zasazených do protektorátního období (Želary, Je třeba zabít Sekala, Akce Silver A atd.), že zřejmě nevědomky natočí hlouposti.
Re: Re: Ze vzpomínek [Zdeněk Pechar 14.2.2009 22:26] | Reagovat
Existovalo i tak zvané zdravení vlajky. Při raním vyvěšování říšké vlajky museli všicni kdo šli okolo zůstat stát a zdravit zdviženou pravicí. Kdo to neudělal byl tvrdě potrestán. V Plzni existovala skupina lidí co ve velkém dovážela maso z vesnic do města. Měli dlouhé kabáty (jako gestapo, včetně odznaků na klopě) a osobní auto s říšskou poznávací značkou. Z vyprávění vím že je jednou nahánělo pravé gestapo (nějak se jim nezdála ta značka) a zachránila je jen Plzeňská zvláštnost. Tramvaje které jedou po krajích ulice a v jednom místě se sjíždějí doprostřed.
Re: Re: Re: Ze vzpomínek [Pavel Frýda 26.4.2009 16:36] | Reagovat
Nevím jestli jste z Plzně a všiml jste si-v pátek 24.4. přelétla nad Plzní B-17 Flying Fortress v doprovodu P-51 Mustang. Přistála v Milovicích, má se tam točit film o 332.stíhací skupině USAF, která byla složena z černošských letců. Byl to pořádný hukot, ta létající pevnost letěla nízko, asi v 500 m, trochu mi přeběhl mráz po zádech při představě tří stovek strojů....Vzpomněl jsem si na historku, co mi vyprávěl jeden známý, měli strýce v Liticích, kde hodně místních Němců vzalo do zaječích před příchodem Američanů, Češi pak jejich baráky samozřejmě vyrabovali, ten strýc jim pak nabízel nějaký nábytek po Němcích. Táta známého vzal ruční vozík, jeho posadil do peřinky a z Litic pak táhl nábytek i s klukem do Plzně. Po cestě u nich zastavil džíp s Američany, ti dobří kluci v domnění, že se jedná o vybombardovanou rodinu vezoucí zbytky skromného majetku, jim do vozíku přidali tehdy nevídané věci-konzervy hemenexu, šunky, kakao a nejvíce vzpomínal známý na vynikající arašídové máslo....Pokud jsem mohl slyšet od pamětníků, vojáci 16.obrněné a 2.pěší divize, kteří přišli jako první byli fajn, všichni na ně rádi vzpomínali, v průběhu léta přišly jiné jednotky, lidé jim říkali "okupační" a tam už sem tam byl problém s jejich chováním. Také pokud jsem slyšel o sovětských vojácích, tak pamětníci na ně vzpomínali většinou také jako na dobré a hodné chlapce, lidi je však docela litovali, když viděli jejich skromnou výstroj a zásobování.
Fotky z naletu na serazovaci nadrazi v Plzni 14.2.1945 [Jiri Wicherek 19.2.2010 11:56] | Reagovat
Pekne prosim, daly by se nekde najit fotky z tohoto (pripadne dalsich) naletu na Plzen?
Re: Fotky z náletu na seřazovací nadraží v Plzni 14.2.1945 [Pavel Frýda 20.2.2010 21:14] | Reagovat
Nálet na seřazovací nádraží 14.2.1945 patřil spíše k méně významným útokům, nevím zdali z něho existují nějaké fotografie. Nejvíc snímků následků různých náletů na Plzeň od r.1943 do r.1945 si je možno prohlédnout v knize Z.Roučka, Plzeň pod hákovým křížem, jedná se o desítky snímků. Něco málo je i v publikaci od téhož autora Američané a západní Čechy 1945. Pokud se týká Škodovky tak mnoho snímků lze spatřit v muzeu Škoda.
Re: Fotky z naletu na serazovaci nadrazi v Plzni 14.2.1945 [pavlicek 12.4.2011 10:50] | Reagovat
fotky z naletu na ranzir
Re: Re: Fotky z naletu na serazovaci nadrazi v Plzni 14.2.1945 [Jiri Wicherek 12.4.2011 14:02] | Reagovat
??
Re: Re: Re: Fotky z naletu na serazovaci nadrazi v Plzni 14.2.1945 [Zdeněk Pechar 12.4.2011 19:27] | Reagovat
Zřejmě jde o tento odkaz:http://roudna.unas.cz/view.php?cisloclanku=2010041501
Re: Re: Re: Re: Fotky z naletu na serazovaci nadrazi v Plzni 14.2.1945 [Pavel Frýda 13.4.2011 10:41] | Reagovat
Dík za upřesnění, četl jsem to a je to zajímavé.
Diky [Jiri Wicherek 21.2.2010 15:09] | Reagovat
za rychlou a zasvecenou odpoved. Minil jsem spise nejake fotky jeste neprilis zname, neco podobneho, jak se podarilo na vystave v Praze - viz:¨
http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2010/02/18/nalet-na-prahu-v-unoru-1945-vystava/. V soucislosti s touto vystavou o znicujicim naletu na Prahu 14.2.1945 byl zminen i ten soubezny nalet na plzenske seradovaci nadrazi. Obe Vami uvadene knihy mam, v muzeu Skoda jsem, ac Plzenak pres 30 let, jsem jeste nebyl:-((( No, musim to napravit, uz jsem slysel, ze je tam mnoho zajimaveho.
 Komentáře a upřesňující informace
Jméno:
E-mail:
Pokud chcete automaticky zaslat odpovědi, uveďte Vaší emailovou adresu (v platném tvaru např. ja@seznam.cz). V rámci antispamové ochrany nebude Váš email nikde zobrazen. Poslouží pouze pro automatické zaslání odpovědí na Váš příspěvek.
Nadpis:
Komentář/Upřesnění:  
V rámci ochrany proti spamovým příspěvkům opište číslo 47 do následujícího políčka:

   





Více informací ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist