Plzeň-ředitelství Škodových závodů (Pilsen-Betriebsverwaltungen Škoda-Werke) - Letecké útoky na Plzeň v době II.světové války

Přispěl: Pavel Frýda

Po okupaci zbytku českých zemí 15.3.1939 získali nacisté bez boje nejen mnoho zbraní a dalšího vojenského materiálu, ale zároveň i poměrně významná zbrojní centra-plzeňskou Škodovku, zbrojovku v Brně, ČKD v Praze a další důležité podniky. Získáním českých zbrojovek vzrostl německý zbrojní průmysl o nejméně 20%, vše pohltil obří koncern Hermann Göring Werke. Základem zbrojní výroby v plzeňské Škodovce byla hlavně děla (cca 5% celoněmecké produkce) a munice (2%), vyráběly se však zde i součásti motorů letadel a ponorek, obráběcí stroje pro opracování munice, Němci zde zavedli výrobu stíhačů tanků Hetzer, který byl zkonstruován na podvozcích původně čs.lehkého tanku LT-38 (snad nejlepšího lehkého tanku II.svět.války a např.při útoku na Francii v květnu 1940 tvořily tanky české výroby 14% německých tankových sil).
Již v první fázi války v letech 1940-41 učinili Britové celkem 5 pokusů zaútočit na Škodovku letecky, ale ačkoliv letouny někdy startovaly i z francouzských letišť, tak nevýkonné stroje Whitley Plzně nikdy nedosáhly a shodily svůj náklad na náhradní cíle v Německu. Po kapitulaci Francie byl tehdejší Protektorát geograficky příliš vzdálen a ležel na samé hranici akčního radia tehdejších britských letadel, ani navigační možnosti při nočních náletech nebyly na vysoké úrovni, navigátorům v té době musela stačit mapa, kompas, hvězdy a dobré oči. Vše se však změnilo v průběhu války, kdy Britové nasadili do akcí čtyřmotorové letouny dalekého doletu Lancaster a Halifax, zavedli navigační systémy Gee, Oboe, H2S a další, německé autority tak musely věnovat obraně Škodových závodů značnou pozornost. V polích mezi Křimicemi a Vochovem byla dokonce postavena atrapa Škodovky a ačkoliv první pokusy o bombardování skutečné továrny nebyly zrovna příliš úspěšné, tak touto německou maškarádou se letci nedali oklamat, spojenci totiž byli o její existenci informováni prostřednictvím českého odboje. V průběhu války byla Plzeň napadena bombardéry celkem 12krát, čímž získala nezáviděníhodný primát nejvíce bombardovaného města v tehdejším Protektorátu.
Prvním leteckým útokem na Škodovku byl nálet 6 britských letadel Stirling 218.perutě RAF v noci z 25. na 26.4.1942, byla tehdy noc ze soboty na neděli, kdy byl v továrně minimální provoz a měly tak být ušetřeny životy českých škodováků. V sobotní večer v 18.30 hod. se v českém vysílání BBC ozvala věta "Buďte trpěliví, den odplaty přijde!", která oznamovala start bombardérů a která aktivovala příslušníky domácího odboje za účasti později známých parašutistů npor.Opálky, rtm.Valčíka, Kubiše, Gabčíka a rt.Čurdy. Parašutisté založili orientační požáry (byly zapáleny stodoly na Goldscheidrovce a ve Skvrňanech v ulici Nade Mží č.7), bomby však spadly neškodně do polí poblíž vlakové zastávky Plzeň-Koterov, mezi tratí a řekou Úslavou.
Podobně neúspěšný byl i pokus dalších 5 Stirlingů od téže jednotky v noci 5.5.1942, kdy bomby dopadly mezi vrchem Krkavec a obcí Ledce, na této akci se však zmínění parašutisté již nepodíleli, pracovali na připravě jiné věci, již ve středu 27.5.1942 měl totiž zastupující protektor Heydrich plnou zadnici střepin z Kubišovy bomby a pucvólu ze sedadla mercedesky, což jak známo už nerozchodil. Trochu více štěstí měl Heydrichův řidič Klein, který chtěl pronásledovat Gabčíka a několikrát po něm i vystřelil, ale po jediné odpovědi z Gabčíkovy pistole Colt zůstal Klein invalidou...
Vzrůstající síla britského letectva umožnila na Škodovku zaútočit znovu v noci 17.4.1943, kdy se k Plzni dostala mohutná síla 291 Lancasterů, avšak v důsledku silné palby tzv.flaku (zkratka z německé složeniny slov flugzeugabwehrkanone tj. protiletadlové dělostřelectvo) podporovaného světlomety, letouny shodily svůj náklad v okolí Dobřan a zasáhly zejména zdejší psychiatrickou léčebnu (zahynulo asi 100 pacientů a 35 obyvatel), která svými budovami byla Škodovce podobná. Zasažena byla i kasárna a na 60 německých vojáků bylo zabito. Tentokrát Britové ztratili jeden ze strojů, značkovací Lancaster B Mk.I R5622 (OL-C) pilotovaný P/O (por.) Frankem C.Miltonem z 83.perutě zasažený poblíž Škodovky dopadl u dobřanského nádraží a všech 7 letců zahynulo. Britové a Kanaďané této osádky jsou dnes pohřbeni v britském vojenském sektoru pražských Olšanských hřbitovů. Dobřany v té době ležely v zabraných Sudetech, Němci nelenili a pohotově natočili dokumetární film v němž obviňovali z útoku na civilní cíle "anglické plutokraty ve službách světového židovstva".
První zásahy pumami však čekaly Škodovku zanedlouho, neboť již v noci 14.5.1943 zamířilo na továrnu opět RAF svými 156 Lancastery a 12 Halifaxy, cíl nalezlo však jen 60 letounů. Tentokrát měli bombometčíci lepší mušku a způsobili ve Škodových závodech značné škody, zasaženo bylo 93 objektů, zejména ocelárna, montovna, automobilka a výroba automatů. Některé bomby však dopadly i do obydlených čtvrtí, kde zahynulo 26 osob.
Dobytím jižní Itálie a zřízením tamních leteckých základen umožnilo spojencům útočit důrazněji i ve střední Evropě. Mohutné svazy stovek letounů (tzv.combat box) létajících za dne, bránícících se navzájem palbou stovek kulometů a doprovázených početným stíhacím doprovodem začaly být pro Luftwaffe tvrdým oříškem. Prvních asi 21 amerických letounů Liberator se objevilo nad městem 22.2.1944, ale jediným zasaženým objektem byla škodovácká zkušební střelnice v Bolevci. Tři Liberatory se zpět nevrátily, první z letounů zvaný osádkou "Butch" pilotovaný por.Georgem M.Goddardem zasažený flakem a doražený stíhačem se zřítil u hájovny Dubeč poblíž obce Prádlo, zahynulo 9 letců a 1 padl do zajetí. Druhý Liberator byl sestřelen stíhačem u Lhenic na Prachaticku, všech 10 členů osádky bylo zajato, třetí za jehož velitelskými "berany" seděl por.Howard Robinson se zřítil u obce Bukovec u Horšovského Týna a všech 10 letců zahynulo. Toto německé vítěztví však mělo velmi trpkou příchuť, neboť palbou střelců byly 4 stíhačky Me-110 sestřeleny a 3 poškozeny, přičemž byl jeden z německých pilotů zabit a jeden těžce zraněn.
Další nálet provedlo 61 "létajících pevností" až dne 16.10.1944 a Škodovka byla citelně zasažena, poškozeno bylo 73 objektů zejména dělovka a lokomotivka. Nicméně řada pum dopadla i na město, kde zahynulo 26 osob.
Další útok zastihl město 16.12.1944, ale tentokrát byly Škodovy závody zasaženy jen lehce, ale ve městě bylo 20 lidí usmrceno.
Další citelný zásah pocítila Škodovka vzápětí 20.12.1944, kdy bomby v továrně poškodily 53 budov, dělovku, lokomotivku i soustružnu střel a zbrojní výroba, která se ještě nevzpamatovala z předchozícho říjnového úderu, znatelně poklesla. Opět bylo zasaženo i město, přičemž 103 lidí přišlo o život. Tentokrát válka postihla i ty pravé-tři pumy zasáhly také budovu Gestapa na dnešním Anglickém nábřeží a dva z gestapáků byli zabiti.
V posledním roce války přišel první menší nálet již 14.2.1945, kdy 12 Flying Fortressů zaútočilo na seřazovací nádraží a 6 lidí přišlo o život.
Pravé válečné inferno rozpoutali nad městem v noci 17.4.1945 britští letci. Nejprve přilétly letouny 463.australské perutě a 630.perutě, které označily cíl barevně hořícími pumani, osvětlení a další označení cíle provedly letouny 627. a 97.perutě. Pak se jako hrůzná bouře přivalilo od severu 208 těžkých Lancasterů hlavního svazu, který tvořilo zbylých 14 perutí 5.bombardovací skupiny RAF. Osvětlovací fléry proměnily noc v den, podle pamětníků se v jejich záři daly číst noviny. Během 17 minut (!) všechny letouny shodily 891 tun trhavých a 4 tuny zápalných bomb! Zcela konsternovaní Němci se nezmohli na žádnou účinnou obranu, žádné z útočících letadel nebylo zasaženo, ani jinak poškozeno. Cílem útoku bylo hlavní nádraží a přilehlý železniční uzel ze kterého se stalo úplné šrotiště německé techniky směřující na frontu, lokomotiv, vagonů a pokroucených kilometrů kolejí, výbuchy rozmetaly nástupiště i všechny pomocné provozy, pohnuly kopulí odbavovací haly, zničeno bylo na 2 tisíce vagonů a 85 lokomotiv, zkázu znásobil výbuch vlaku s municí. V místě, kudy denně projíždělo okolo 370 převážně vojenských transportů se zastavil život, do konce války se Němcům nádraží nepodařilo uvést do provozu. Na nádraží i v okolí zahynulo 624 osob, z toho bylo asi 500 německých vojáků a uprchlíků, kteří se snažili skrýt ve výstupních tunelech nádraží. Na vyprošťování mrtvých vzpomínal autorův skautský vůdce jako na nejhorší zážitek svého života....Svědkem náletu byl i autorův dědeček vracející se z tehdy obvyklého "proviantního" výjezdu za příbuznými na venkově, vezl v papundeklovém kufříku vejce. Vlak, kterým cestoval, ještě stačil za poplachu opustit nádraží a zastavil na náspu u dnešního Intersparu, cestující seběhli z tratě dolů a kryli se v blátě kráterů, které způsobily spojenecké bomby v předchozích útocích. Naštěstí děda přežil a ačkoliv nádraží bylo napadrť, on nerozbil žádné z vajec.....
Znovu bylo seřazovací nádraží bombardováno během dne 18.4.1945 21 americkými "létajícími pevnostmi", tentokrát se ještě Němci vzchopili k obraně, bomby dopadly nepřesně a zasáhly zejména Slovany a Petrohrad, zahynulo 79 osob.
V tomto posledním období války se stala Škodovka poslední větší zbrojovkou tzv.III.říše, která relativně nepoškozena stále dodávala německé armádě potřebný materiál, proto dne 25.4.1945 na ní zaútočilo 198 amerických Flying Fortressů a dalších 78 bombardovalo letiště Luftwaffe na Borských polích. Americké velení sáhlo k bezprecentnímu kroku, ke kterému nikdy nedošlo za celou dobu války, neboť české obyvatelstvo bylo otevřeně varováno před náletem v tajně, ale hojně poslouchaném vysílání BBC. Na továrnu dopadlo celkem 526 tun bomb, ze 125 výrobních hal a budov jich bylo zničeno, nebo těžce poškozeno 50%, výroba byla zastavena ze 70% a do konce války se Němcům povedlo obnovit jen nouzový provoz, který nesnesl srovnání s předchozí výrobou. Zahynulo 67 osob (z toho přímo v továrně jen 6). O smyslu náletu se hodně diskutovalo a spory se vedou dodnes. Zejména komunisté podsouvali západním spojencům zlé úmysly a zničení průmyslu budoucího socialistického státu 14 dnů před koncem války, zřejmě již tehdy měli jasnozřivé schopnosti vědět, kdy válka skutečně skončí. V době útoku se ještě tvrdě bojovalo u Chebu a na Moravě, vyřazení plzeňského nádraží a výroby ve Škodovce nejspíše opět přispělo ke zkrácení války. Škody v továrně nebyly zase až tak fatální, o této skutečnosti svědčí původní zastaralé strojní zařízení, které se ve Škodovce používalo další dlouhá desetiletí.... Otevřené varování před náletem zburcovalo samozřejmě i německou obranu a flaky způsobily značné ztráty útočícím letcům, kteří měli rozkaz co nejpřesněji zaměřit cíl a na továrny nalétávali i třikrát, nežli odhodili pumy. Právě za ohledy na životy spřáteleného českého civilního obyvatelstva američtí letci draze zaplatili. 58 letounů bylo těžce poškozeno a 7 bylo setřeleno, 4 dopadly v bezprostředním okolí Plzně (letoun por.Evanse u Vejprnic, npor.Fishera u Čemín, npor.Maugera u Skvrňan a por.Fergusona u Litic), přičemž zahynulo 22 letců*, další 3 stroje havarovaly na území již obsazeném americkými vojsky, ale jejich osádky buď vyskákaly na padácích, nebo přežily nouzové přistání (letoun por.Lovetta poblíž Písařovy Vesce u Tachova) bez zranění.
Jakkoliv byly letecké útoky na Plzeň tvrdé, byly vedeny v míře naprosto nezbytně nutné a nesnesou srovnání s agresívní reakcí spojeneckého letectva nad Německem, která byla způsobena vystupňovanou nacistickou brutalitou ve vedení války a německý průmysl i města byly změněny v hromady trosek. V důsledku letecké války v Plzni nezanikla žádná významná kulturní památka, o to jsme se postarali až po válce sami...Ztráty na životech českého obyvatelstva byly jistě bolestné, nicméně pozůstalí vesměs viděli viníky za ztrátu životů svých nejdražších v německé válečné agresi a okupaci. Toto cítění kupodivu nezpochybňovala v pozdějších letech ani komunistická protiamerická propaganda, až dnes antiamerikanisté od nácků po áčkaře šíří na internetu svoje nesmyslné a pitomé výplody. Někdy se mluví o nemorálnosti agresívních útoků na německá města-zejména se zmiňují Drážďany-a jaderného bombardování Japonska, ale nejvíc nemorální by bylo pro nadměrné ohledy na jinak bezohledného a brutálního nepřítele válku protahovat, nebo jí dokonce prohrát....
A ono ředitelství Škodovky, které si autor příspěvku symbolicky vybral ? Pohledná klasicistní budova z r.1906 stávala na rohu Tylovy a tehdejší Dělové ulice, naproti hlavnímu závodu Škodovky. Právě při posledním náletu 25.4.1945 byla zasažena třemi přímými zásahy, jako jedna z mála škodováckých budov již nebyla obnovena a trosky byly krátce po válce zbořeny. Dnes se uprázdněný prostor jmenuje náměstí Emila Škody, a slouží jako parkoviště.

*Ubití 12 amerických letců německými civilisty z Litic patří mezi Plzeňáky k dlouhodobě tradovaným mýtům. Pravdivé jádro má ve skutečnosti, že radiooperátor Sgt.Michael Brennan byl prokazatelně po zajetí zastřelen německými vojáky. Podobné případy se staly i jinde, na území dnešní ČR přišlo o život celkem 282 amerických letců z nichž 40 bylo po zajetí zavražděno nejrůznějšími německými ozbrojenými složkami, nebo bylo pobito německými civilisty. Všechy tyto nechutnosti se odehrály většinou v odtrženém pohraničí, nejhorší z případů se stal 21.7.1944 v Teplicích, kde bylo ubito asi 14 amerických letců, jeden byl dokonce příslušníky Schutzpolizei přivázán k automobilu a doslova usmýkán (!) v ulicích Teplic. Americké autority velmi citlivé na vraždění svých zajatých vojáků věnovaly po válce mnoho sil a prostředků na vypátrání pachatelů těchto činů a v součinnosti s českoslovenkými orgány byla jejich snaha velmi často korunována úspěchem.

Zdroj: M.Eisenhammer, Škody způsobené městu Plzni nálety v době druhé světové války,
Zpč.historický sborník č.5/1999
K.Foud-V.Krátký-J.Vladař, Poslední akce
J.Šolc, Bylo málo mužů




Vloženo: 7.4.2008