Betrieb Sauersack (Důlní závod Rolava) - Důlní závod Betrieb Sauersack
Beigetragen:
Milan Gruber BoukaDůlní závod Betrieb Sauersack začal být budován nedaleko obce Jelení od r. 1940. Závod měl navázat na důl Segen Gottes a pokračovat směrem na západ, přičem se opíral o výsledky průzkumu z let 1910-13.
Vlastní těební a zpracovatelský provoz v závodě probíhal od února 1940 do května 1945.
Továrna - technologie zpracování rudy
Úpravna pracovala na gravitačním principu v tomto postupu:
podavač - drcení v kulových mlýnech - třídění v nátřasných stolech - rozdruování na splavech - zahuování kalů - usazování rudního výnosu v sazečkách - dočiování meziproduktů v sazečkách a hřeblovém třídiči - odvádění a usazování písku do usazovací nádre - dočiování a zahuování kalů - filtrace a vysouení kalů - expedice.
Součástí úpravny byl i krytý bazén pro zahuování kalů, patrný dodnes.
Strojní část byla dokončena v září 1942, provoz byl zahájen počátkem roku 1943. Zptracovatelský závod se rozkládal na ploe 200x300m. Mezi dalí objekty patřily kromě úpravny a tění věe té trafostanice, kompresorovny, elektro a zámečnocké dílny, truhlárna, kovárna, úpravna vody, sklady, krejčovská a obuvnická dílna, atny, správní budova, garáe, váicí stanice, konírna a vrátnice. Později i laboratoř (1943). Na povrchové mapě objektů z r. 1940 je ji větina objektů zakreslena, co ve své době znamenalo nasazení vekerých pracovních sil z celého okolí. Severně od objektu byly zbudovny odkalovací rybníky, které jsou patrné dodnes. Pitná voda se čerpala ze zvlátní nádre v raelinitích.
Zajatecký tábor
Současně s výstavbou továrny začal v jejím bezprostředním okolí vyrůstat rovně zajatecký tábor. Zpočátku zbudované ubykace slouily jako kanceláře a ubytovny pro pracující dělníky, postupem času začaly být zaplňovány válečnými zajatci. A to odděleně ve dvou částech - zvlá pro Francouzdské a zvlá pro ruské zajtce. Podle literatury bylo v táboře v r. 1941 nuceně nasazeno přes 300 zajatců.
Ukončení činnosti
Ke konci války se přes Sauersack přesouvala demarkační linie. Továrna byla nejprve zajitěna američany, posléze rusy. Podle svěděctví jednoho z dělníků dolo při přechodu fronty nejprve k hromadnému útěku dozorců a posléze i zajatců. Náhlému a neplánovanému ukončení činnosti továrny nasvědčují i dosud plné násypky.
Po válce přeel důl do majetku RD Příbram. Krátce poté dochází k četným propadům v dědičce sv. Jiří a s nimi spojenými problémy s odčerpáváním důlní vody. Rozfáraná část loiska tak zůstala nedotěena. V r. 1965 probíhá na Rolavě vrtný průzkum, který objevuje dosud neznámá loiska.
Zpracováno dle pramenů "Krunohorského podzemí"(http://podzemi.myotis.info/podzemi.htm)
Eingegeben: 2.12.2007