Weipert - Kriegerdenkmal (Vejprty - pomník padlým vojákům) - trocha historie

Beigetragen: Zbyněk Kopenec

Až do roku 1945 zdobil náměstí před tehdejší poštou ve Vejprtech pomník padlým vojákům z řad vejprtských obyvatel. Pomník vznikl zásluhou členů Spolku vojenských veteránů "Korunní princ Rudolf".
Spolek založili vejprtští veteráni v letech 1862 až 1863. Jméno nástupce habsburského trůnu si spolek připojil ke svému názvu v roce 1880, kdy tehdy dvaadvacetiletý korunní princ Rudolf souhlasil s tím, že se stane jeho členem, a ponechal si jej i po Rudolfově proslulé skandální sebevraždě, kterou spáchal společně se svou sedmnáctiletou milenkou Mary Vetserovou v lednu 1889.
O postavení pomníku mužům z Vejprtska, kteří zahynuli na českých, slovenských, ale především italských bojištích při válkách v letech 1848 až 1849, 1859 a 1866, usilovali vejprtští veteráni od roku 1891. Přípravné práce řídil výbor pro postavení pomníku, do jehož předsednictva byli zvoleni továrník Antonín Pohl, člen městské rady Heinrich Engelert a vejprtský starosta Julius Fitbogen. Téměř dvacetileté vytrvalé úsilí členů spolku i organizačního výboru se naplnilo právě před sto lety -- v červenci 1907, kdy byl pomník slavnostně odhalen.
Závěrečnou etapu realizace pomníku poznamenalo určité napětí mezi spolkem a městským zastupitelstvem. To totiž, navzdory původním představám spolku, rozhodlo, že pomník bude umístěn na prostranství u děkanského kostela Všech svatých. Zde se sice již nacházela jiná plastika (patrně se mělo jednat o kamenný oltář sv. Kříže z roku 1717), ta ale měla být přesunuta jinam, aby uvolnila místo pomníku padlým.
Na přelomu let 1906 a 1907 zastupitelé nakonec své původní rozhodnutí revokovali a souhlasili s návrhem spolku vojenských veteránů, aby byl pomník postaven v městském centru před průčelím budovy poštovního úřadu.
Pomník navrhl a vytvořil chebský sochař Karel Wilfert starší. (Jeho syn, Karel Josef Wilfert mladší, byl autorem sochy německého řádového rytíře v nadživotní velikosti, která se v roce 1913 stala dominantou areálu česko-německé zemské výstavy v Chomutově.) Vejprtský pomník patřil mezi poslední práce Wilferta staršího, necelých deset let po jeho odhalení zemřel v roce 1916 v Karlových Varech.
Náklady na pořízení pomníku přesáhly 11 600 korun. Největší částkou -- přes 5 300 korun -- přispěl spolek veteránů a o něco méně -- přes čtyř tisíce korun -- vynesla sbírka mezi vejprtským obyvatelstvem. Bratři Josef a Antonín Pohlovi, majitelé továrny na výrobu punčoch a pleteného zboží, věnovali 1 250 a vejprtská městská spořitelna tisíc korunK odhalení pomníku postaveného na travnatém záhonu před poštou došlo v neděli 14. července 1907. Počasí tou dobou nějakým velkým oslavám pod otevřeným nebem příliš nepřálo -- dny na konci první poloviny července byly toho roku studené a deštivé a v neděli odpoledne pokryly nebe nad Vejprty černé mraky hrozící bouřkou. Bohoslužba doprovázející slavnost mohla sice být místo na náměstí odsloužena v kostele, při samotném odhalení a vysvěcení pomníku však všichni přítomní zmokli.
Mezi přihlížejícími byli nejen obyvatelé Vejprt a okolí, ale na slavnost přijeli z Chomutova a Terezína členové důstojnických sborů 42. a 92. pěšího pluku c. k. armády, 9. pěšího pluku landwehru a delegace vojenských i jiných spolků z Čech i ze Saska. Po vysvěcení, které provedl vejprtský děkan František Hora, byl pomník předán do vlastnictví města. Nedělní oslavy zakončily odpolední hostina a večerní bál.
Místo pro pomník nebylo zvoleno příliš ideálně. Nacházelo se v těsné blízkosti poštovního úřadu a dodávalo tak celému náměstí ráz určité nevyváženosti a nesouměrnosti. Tento nedostatek, který při instalaci pomníku v roce 1907, jak se zdá, nikomu nevadil, začal být po několika letech zcela evidentní.
Dne 17. června 1912 proto městská rada rozhodla, že se pomník přesune doprostřed náměstí. Při své nové instalaci, která přišla na 3 900 korun a byla dokončena 18. srpna téhož roku, byl pomník postaven na vyvýšený zděný podstavec s deseti kamennými sloupky a zábradlím.
Další osudy vejprtského pomníku padlým už nelze tak detailně sledovat. Je možné, že byl ve dvacátých či třicátých letech využit i pro uctění památky vojáků z Vejprt padlých na bojištích Velké války.
Ne příliš jasný je i jeho konec. V květnových dnech roku 1945 byla sitauce na Vejprtsku obzvlášť složitá, neboť zde téměř neexistovala dostatečně silná česká menšina, která by mohla převzít správu města a politického okresu (jeho sídlem se nově místo Přísečnice staly právě Vejprty). Tohoto úkolu se proto musel ujmout Okresní národní výbor v Kralovicích (městečko mezi Plzní a Rakovníkem), který za tímto účelem zřídil "exponovaného úředníka ve Vejprtech", za kterého ustanovil "vrchního komisaře politické správy" JUDr. Jana Ječmínka.
Hned v první vyhlášce vydané ve svém novém působišti 6. června 1945 nařídil dr. Ječmínek, že ulice, náměstí a veřejná prostranství musí být označeny pouze česky, že z orientačních a směrových tabulí, reklamních zařízení a firem musí zmizet německé názvy a že "pomníky, sochy apod. nebo jejich části připomínající nacistický režim musí být odstraněny".
I když nevíme přesně, kdy k demolici vejprtského pomníku padlých došlo, lze toto nařízení považovat za symbolický akt, kterým se uzavřela jeho existence. Pokud nebyl zničen už před tím, nelze pochybovat o tom, že ve vypjaté atmosféře prvních poválečných měsíců a let, pro kterou slova "německý" a "nacistický" měla stejný význam, nemohl po vydání vyhlášky z počátku června 1945 dominantně působivý německý pomník na exponovaném místě uprostřed Vejprt vydržet příliš dlouho.

převzato z týdeníku Nástup
autor : Petr Rak
převzato z týdeníku Nástup,autor Petr Rak

Eingegeben: 14.11.2007