Michlhütte (Michlova Huť) - Michlova Huť, Nová Helmbašská huť

Beigetragen: Cumbuch Manana

Křišťálové sklo na Helmbachu
Nepochybně jedním z prvních míst, kde se začal vyrábět nějaký typ nové skloviny,
označované jako křídové sklo nebo český křišťál, byla Helmbašská huť na Vimpersku.
Na staré Helmbašské huti měl podle tradičního výkladu skelmistr Michael Müller
vynalézt roku 1683 vápenatodraselný křídový křišťál. Podstata jeho vynálezu není
ovšem dodnes přesvědčivě objasněna. Zdá se však, že alespoň zpočátku nešlo o
draselné, ale o sodné sklo benátského typu, nepochybně s přísadou plavené křídy
místo drceného vápence. Tuto hypotézu podporují i zmínky o tom, že volarský
skelmístr Stegbauer roku 1687 po zavedení výroby křídového křišťálu po Müllerově
vzoru podstatně omezil odběr potaše z panství. Rovněž analýza křídového křišťálu z
Müllerovy Helmbašské huti ukázala, že se jedná o sodnovápenatou sklovinu. Navíc lze
v této době již reálně uvažovat také o importu většího množství sody (ledku
sodného?).
Vlastní výroba draselnovápenaté skloviny, známé jako český křišťál, začala patrně až
v devadesátých letech 17.století na nové Helmbašské huti, známe jako Michlova Huť.
Je pravděpodobné, že se v této době nová sklovina objevila nezávisle i na dalších
sklárnách. S tím by korespondoval i rychlý rozvoj řezby na počátku 18.století, který
úzce souvisí se používáním právě tvrdší draselnovápenaté skloviny. K úspěšné výrobě
nového typu skloviny nesporně příspělo i rozšíření roštových pecí.
V literatuře je uvedeno, že na Helmašské sklárně roku 1764 mistr Eyller vyrobil
vedle 28.800 tabulí i 80.000 koleček a mimo to 400.000 hutních set křídového a
100.000 hutních set obyčejného dutého skla. Tento údaj vpodstatě dokládá, že huti se
i po přestěhování do místa dnešní Michlovy Huti roku 1693 nadále říkalo Helmbašská.
Popálení Valentina Antonína, zmiňované u sklárny Velký Dům, se přihodilo tady.

Eingegeben: 14.11.2007