Místek-Czajánkova kasárna (Místek-Czajánkova kasárna) - Boj o Czajánkova kasárna 14.3.1939

Beigetragen: Pavel Frýda

Objekty bývalé Czajánkovy továrny byly postaveny v 19.století jako textilní závod, v blíže neurčené době byly budovy převzaty erárem a užívány jako kasárna, v 80.letech minulého století musely ustoupit nové výstavbě a byly zbořeny. Továrna a pozdější kasárna stávala v Místku na rohu dnešní Hlavní třídy a ulice 8.pěšího pluku. Jednalo by se celkem o prozaickou historii, neboť takových objektů bylo po celé republice desítky, možná stovky. Avšak Czajánkova kasárna se slavně zapsala do historie osudově tragických dnů března 1939, neboť právě zde se odehrál jediný branný odpor československé armády proti německé okupaci.
Dne 14.3.1939 v 17.30 hodin překročily německé jednotky nově stanovené a mnichovskou dohodou garantované hranice zbývající ČSR. Stalo se tak ještě předtím, než prezident Hácha vůbec začal jednat s Hitlerem a tudíž hlavní štáb československé armády ani nemohl vydat příslušné kapitulační rozkazy. Němci zřejmě spěchali, aby předešli obsazení zbývajícího ostravsko-karvinského revíru vojsky polského sanačního režimu. Už po 18.hodině 84.pěší pluk Wehrmachtu pod velením plk.Stoewera vtrhl do centra Místku, část pluku zajišťovala město a další část postupovala dál k Czajánkovým kasárnám. Stráž u brány složená ze svob.Přibyla a voj.Sagana zaregistrovala průjezd motocyklistů německého průzkumu, avšak v podvečerním šeru je považovala za četnickou hlídku. Zanedlouho přijely nákladní i osobní automobily ze kterých začali sesedat uniformovaní němečtí vojáci. Důstojník vyzval stráž aby se vzdala, odpovědí mu však byla palba z pušek. V této době se v kasárnách nacházelo asi 250 vojáků 3.praporu 8.pěšího pluku "Slezského", zkušených a vycvičených vojáků však bylo málo, většinu mužstva tvořili nováčci, kteří teprve 1.3.1939 nastoupili základní službu. Armádu, podle názvu ještě československou, již začali opouštět slovenští příslušníci, takže většinu přítomných vojáků tvořili Češi a Moravané. Obránci objektu disponovali pouze puškami a několika lehkými kulomety, také střeliva měli jen málo, pouze pro nejbližší ostré střelby. Jakmile asi v 18.15 hodin zazněly první výstřely, dozorčí důstojník por.Karel Martínek vyhlásil poplach a mužstvo se okamžitě chopilo svých zbraní. V kasárnách byl přítomen i velitel praporu pplk.Karel Štěpina, který se snažil spojit s velitelstvím pluku a sledoval boj ze své kanceláře. Přímého řízení obrany se ujal jeho zástupce a velitel 12.roty kpt.Karel Pavlík a jeho poddůstojníci četaři Štefek a Gola*. První útok nepřítele byl rychle odražen, několik německých vojáků bylo zcela určitě zasaženo a vyřazeno z boje. Další útok na kasárna proto již byl podporován protitankovým dělem, obrněným autem a útočníci ozařovali bojiště silným světlometem, přesto Němci nebyli úspěšní a pokaždé museli ustoupit. Přibližně v 18.45 hodin se od kanceláře velitele praporu ozvalo troubení "zastavit palbu!", neboť se pplk.Štěpinovi podařilo navázat spojení s velitelem pluku plk.Eliášem, od kterého dostal rozkaz kapitulovat. Vojáci stejně v té době již neměli téměř čím střílet, skromné zásoby munice byly u konce. Na rozkaz pplk.Štěpiny vyšel ven por.Martínek s bílým praporem a němečtí vojáci posléze kasárna obsadili. Obránci museli naházet své zbraně na hromadu na dvoře kasáren a byli v trojstupech vyvedeni k místeckému náměstí k pomníku padlých, kde byli drženi asi 4 hodiny. Žádné další represálie vůči zajatcům Němci kupodivu neprovedli, všichni byli propuštěni. Československá armáda, respektive její česká část, byla odzbrojena, ale její rozpouštění a likvidace trvala do června 1939. V průběhu boje v Místku měla česká strana 2 lehce zraněné, německé ztráty nejsou známy, hovoří se o 6-18 padlých a řadě zraněných, jisté však je, že Němci skutečně mrtvé měli. Odpor je určitě zaskočil, z dobových fotografií je zřejmé, že s bojem nepočítali, veškeré síly nasazené k obsazení zbytků Čech a Moravy byly motorizované jednotky pěchoty, často však doplněné hipickými a hipomobilními** oddíly, obrněné techniky bylo poměrně málo a jen lehká.
Dnes v parčíku na místě někdejších kasáren stojí malý památník věnovaný nejen obráncům Czajánkových kasáren, ale i ostatním Čechům a Moravanům, kteří byli tehdy připraveni bojovat, ale k boji nedostali nikdy rozkaz. Škoda, že se 15.3.1939 nenašlo víc vojáků a důstojníků jako těch z Místku, vždyť třeba jen i symbolický odpor by právně ulehčil situaci budoucímu domácímu i zahraničnímu odporu. O zmíněné události návštěvníka informuje panel instalovaný zde nákladem a péčí Vlasteneckého klubu v Kunčicích. Díky chlapci.....
V r.1956 vznikl film inspirovaný touto událostí s názvem Neporaženi. Děj filmu je nechutnou komunistickou fabulací a lží, kterou se zde nemá cenu zabývat, ale filmaři zřejmě pro exteriéry použili skutečná Czajánkova kasárna. Autor prosí zasvěcené místní připěvatele a čtenáře, zdali by se mohli k tématu a fotografiím vyjádřit. Taktéž budu vděčný těmto místním zájemcům za pořízení snímků dnešního stavu místa a památníku, mám to k vám přeci jen daleko.

*četař Jan Gola se později v hodnosti rotného stal příslušníkem 12.praporu protektorátního vládního vojska, posádkou v Lipníku nad Bečvou.
Vládní vojsko (Regierungstruppe) Němci povolili organizovat ve 12 praporech (každý prapor měl po jedné pěší, cyklistické, jezdecké a a technické rotě v celkové síle cca 500 mužů) s maximálním stavem 7000 příslušníků, toho počtu však nikdy nebylo dosaženo, čeští vládní vojáci byli vyzbrojeni jen symbolicky puškami, pistolemi a chladnými zbraněmi, výcvik směl být prováděn je do stupně čety. Němci Čechům prostě nevěřili-ostatně právem. Zájemců o službu ve vládním vojsku bylo však dost, statut vládního vojska omezoval jeho činnost jen na území Protektorátu, tím se odvedenec vyhnul pracovnímu nasazení v Říši a onu vyfasovanou pušku hodlal stejně jednou obrátit proti okupantům. V květnu 1944 však německé okupační úřady porušily vlastní vydaný předpis a poslaly vládní vojáky v počtu 4978 osob ke strážní službě do Itálie (v Protektorátu pak nezůstalo ani 1000 vojáků), zde jich však prakticky jedna třetina dezertovala k partyzánům, např.královéhradecký 6.prapor zběhl prakticky celý, v menších i větších oddílech působili u komunistických Garibaldiho brigád i v pravicových oddílech Fiume verde (Zelené plameny). 608 osob se různými cestami dostalo k 1.čs.obrněné brigádě ve Velké Británii (z nich 16 padlo při obléhání Dunkerque). V říjnu 1944 německé velení vládní vojsko stejně odzbrojilo a jeho jednotky byly nasazeny jako pracovní. Dodnes se užívá rčení "je nám platnej jak vládní vojsko v Itálii".....
Rotný Jan Gola dezertoval prakticky ihned po příjezdu do Itálie dne 24.6.1944, kdy ze strážního stanoviště u města Avigliana zmizelo společně s ním dalších 10 vládních vojáků. Prokazatelně se od července 1944 zůčastnil akcí partyzánů a to až do konce války. Po válce ačkoliv si soukromě udělal maturitu, byl přijat do obnovené čs.armády opět jen v hodnosti rotného, později mohl alespoň vykonávat týlové funkce.

**hipické, hipomobilní-česky jezdecké a vozatajské oddíly

Zdroj: web.stránky Vlastenecký klub Kunčice
autor děkuje za pomoc p.P.Tryščukovi z Vlasteneckého klubu Kunčice
J.Marek, Háchovi Melody boys




































Eingegeben: 2.11.2007