Vorderglöckelberg (Přední Zvonková) - Historie Zvonkové

Beigetragen: Michal Kurz

Zvonková vznikla v 17.století na staré obchodní stezce mezi Čechami a Horními Rakousy. Již v 1.polovině 14.století tudy vedla jedna z pobočných větví Zlaté ( Solné ) stezky z Pasova do Čech ( její trasu na české straně dodnes zčásti kopíruje silnice mezi Zvonkovou a Horní Planou ). Obec založili uhlíři a dřevaři, povolaní do těchto močálovitých končin majiteli panství, knížecím rodem Eggenbergů v rámci kolonizační vlny zdejšího pohraničního území po třicetileté válce. Roku 1670 zřídil kníže Jan Kristián z Eggenbergu v místě pozdější obce velkou palírnu dřevěného uhlí a jako obsluha sem byli přiděleni čtyři muži z Maňavy ( Melm ) u Horní Plané – Kaimb, Mugrauer, Müller a Schwarz – kterým kníže posléze povolil postavit si tu dřevěné chýše a zúrodnit vykácené plochy lesa. Tyto čtyři chýše se staly základem vznikající Zvonkové, postupně je doplnila další stavení, která vytvořila nejstarší, jižní část obce, tzv. Staré domky ( Althäuser ). Dalších několik domů vyrostlo zhruba kilometr na východ a bylo označeno jako Přední Zvonková. Prvním obecním rychtářem se stal roku 1678 kolář Michael Haidler. Roku 1705 bylo v obci již třicet dřevěných stavení, téhož roku byli zdejší obyvatelé po smrti Jana Kristiána z Eggenbergu osvobozeni – ve zvláštním úmrtním osvobozovacím dekretu z 25.2. 1705 se jménem knížete mj. píše o tom, jak “ jsme na našem panství krumlovském před třiceti a několika lety založili novou vesnici, kterou jsme Zvonkovou ( Glöckelberg ) nazvati nechali “. Nedlouho potom, v roce 1716, přešla Zvonková s celým panstvím do majetku rodu Schwarzenbergů, neboť Eggenbergové v mužské linii vymřeli. R. 1720 je ves zmiňována jako Přední a Zadní Zvonková. Přestože poměrně frekventovaná obchodní trasa, vedoucí přes ves do Rakous a potažmo Bavorska přestala fungovat již r. 1692, kdy byl zakázán dovoz bavorské soli do Rakouska, Zvonková si udržela svůj význam jako dřevařská obec, kde postupně vznikly panský mlýn, pila a hamr, a roku 1791 došlo k jejímu podstatnému zvětšení, když byl přes její území trasován Schwarzenberský plavební kanál.
Do r. 1785 byla Zvonková přifařena k Horní Plané, poté zde byla zřízena místní duchovní správa, obsazená o dva roky později. Bohoslužbám sloužila nejdříve menší dřevěná kaple, v letech 1788 – 1794 pak byl vybudován kostel sv. Jana Nepomuckého, vysvěcený 9.října 1794. V tomtéž roce jako kostel byla v obci založena i škola, zvětšená r.1838. V průběhu 19.století se Zvonková dále rozrůstala, roku 1840 měla celkem ( tj. Přední i Zadní ) 67 domů a 493 obyvatel. Dne 19.4. 1857 byla místní duchovní správa povýšena na samostatnou farnost. Od roku 1870 začala mezi Zvonkovou a rakouským Ulrichsbergem jezdit na trase někdejší obchodní stezky pošta. 21. května 1876 vyhořel svatojanský kostel a následně mezi lety 1878-80 ho nahradil dnešní novogotický, kolem něhož již vyrůstala nejmladší část obce, Nové domky ( Neuhäuser ).
V roce 1893 se v rámci stavby místních železničních drah na Šumavě a v Mühlviertelu objevily úvahy o prodloužení trati Linec-Aigen přes Zvonkovou do Horní Plané a jejím napojení na budějovicko-želnavskou dráhu z roku 1892. Trasa měla vést údolím říčky Grosse Mühl přes Klaffer, vystoupat k hranici a přes Zvonkovou, Josefův důl a Huťský dvůr pokračovat až do Předních Hamrů, kde bylo hornoplánské nádraží. Celá tato plánovaná trať byla dokonce i trasována, ale nakonec z realizace sešlo.
Ottův slovník naučný uvádí k roku 1890 v Zadní Zvonkové 49 domů a 92 obyvatel a v Přední Zvonkové 20 domů a 125 obyvatel, v obci byla dále pošta, 3-třídní škola ( rozšířená r. 1899 přístavbou ) a tři mlýny. Vlastivěda politického okresu Krumlov z r. 1903 zmiňuje v obci již celkem 118 domů a 763, výhradně německých obyvatel, škola byla rozšířena na 4-třídní, nacházel se zde c.k. poštovní a telegrafní úřad, spořitelna ( Raiffeisenkassa ) a řada spolků – dobrovolní hasiči, vojenští veteráni, šumavská svazová skupina, školní křížový spolek, podnikatelské družstvo a družstvo pro chov býků.
Po vzniku ČSR se Zvonková stala vyhledávaným turistickým střediskem, především v zimních měsících, kdy se okolní kraj stával rájem lyžařů a běžkařů, kteří využívali i přeshraniční rakouský Hochficht. Na hraničním přechodu Zvonková-Schöneben byla r. 1925 vystavěna nejprve budova rakouského celního úřadu a posléze ( 1927 ) i celnice československá, zbouraná po stažení železné opony. Roku 1923 fungovalo v obci pět hostinců, tři obchody smíšeným zbožím, dvě trafiky, mlýn a pila, byli zde čtyři pánští krejčí, čtyři obchodníci s dobytkem, tři řezníci, tři obuvníci, dva kováři, hamerník, konzumní družstvo, spořitelní družstvo, porodní bába a řada dalších živností. K r. 1930 stoupl počet domů na 121 a ze 699 obyvatel bylo 677 Němců.
Dne 10.11. 1934 byla ve Zvonkové udělena domovská příslušnost manželům Urzidilovým – pražský spisovatel a novinář Johannes Urzidil ( 1896 – 1970 ) trávil již rok předtím léto v blízkém Josefově dolu a o tom, že zdejší kraj mu přirostl k srdci, svědčí i několik jeho povídek. ( Zvonková má kromě Urzidila ještě jednu něpřímou spojnici s literárním světem – narodila se zde Ursulina Kary, babička hornoplánského rodáka Adalberta Stiftera. )
Po 2.sv. válce byl již osud Zvonkové velmi trpký – německé obyvatelstvo bylo odsunuto, téměř všechny původní domy se zbouraly. Zadní Zvonková se ocitla v zakázaném hraničním pásmu, Přední sice administrativně přežila, ale jedinými obyvateli se jí stali příslušníci Pohraniční stráže. Až po roce 1989 se za pomoci německých rodáků podařilo “ v hodině dvanácté “ obnovit kostel sv. Jana Nepomuckého ( 1990-92 ), který sloužil dlouhou dobu jako vojenské skladiště, a přilehlý hřbitov, kde je dnes 100 původních náhrobků. Na přelomu tisíciletí byla dokončena také rekonstrukce fary vedle kostela, kde je dnes muzeum J. Urzidila. Nový život ve Zvonkové doplňuje dnes ještě soukromý penzion Marie, zřízený v posledním původním domě, který přežil v Zadní Zvonkové do 90.let, a druhý rodinný penzion, srubová novostavba, postavená v Přední Zvonkové poblíž býv. zemědělského areálu.


Eingegeben: 29.8.2007